Autorka kapitoly art3mis_black

Byl to smích. Šílený smích, který se skulinami mezi stromy řítil přímo k nám. Přímo jsem viděla, jak se mi ostré šipky toho zvuku zabodávají do kůže. Okamžitě jsem si rukama zakryla uši a zavřela oči. Dělalo se mi špatně a bolela mě hlava. Tak odporný zvuk jsem v životě neslyšela, zároveň mi však něco připomínal, něco velmi důvěrného a známého.

Po chvíli jsem opatrně otevřela oči a pohlédla na Flog. Seděla na zemi vedle mě a zjevně se o něčem sama se sebou dohadovala. Až když jsem se jí chvíli dívala do obličeje, který byl z nějakého neznámého důvodu stažený zármutkem, došlo mi to. Ten smích… to byl její hlas. Ačkoliv jsem jí nikdy neslyšela takhle se smát, nebylo o tom pochyb.
Otřásla jsem se a vstala. Flog – i když, byla to vůbec Flog? Nemohla se přece rozdělit! Nebo ano? Dokážou to sněhové vločky? – se mi zpříma dívala do očí.

Shýbla jsem se pro trochu sněhu a hodila si ho do obličeje. Prober se, prober se!
„Co jsi zač?“ vyjela jsem na Flog.

„Je to tvůj hlas! Ale ty jsi tady a ten zvuk přichází odjinud! Kdo jsi? Panebože,“ zajela jsem si rukama do vlasů, „to je zlý sen. Sen, sen, sen! Jenom sen!“

Flog se na mě smutně dívala. Když promluvila, poprvé jsem si všimla, o kolik hlubší má hlas, že její oči postrádají lesk a že okolo úst má vrásky.

„Jsem Flog. A je to můj hlas. A ty mě musíš pozorně poslouchat, nemáme moc času.“

„Víš,“ řekla po delší odmlce, „pro sněhové vločky je černá magie nebezpečná. Když mě Dolores unesla, nemohla jsem se bránit a moje tělesná schránka ten nápor zla neunesla. Nevím přesně, co se stalo, vím ale, že je to moc, moc zlé.“

Nechápavě jsem na ní zírala.

„Abych se mohla bránit a přežít, musela jsem se rozdělit. Tím jsem se připravila o polovinu života. Proces dělení je hodně nebezpečný a málokdy se povede,“ pokračovala Flog a popotáhla. „Když jsem se probudila, byla jsem sice z Doloresina dosahu pryč, ale taky jsem byla o pět let starší a věděla jsem, že někde po světě se toulá i moje druhá pulka.

„Když jsem se probudila, byla jsem sice z Doloresina dosahu pryč, ale taky jsem byla o pět let starší a věděla jsem, že někde po světě se toulá i moje druhá polovina, která bude… bez duše, abych tak řekla. Vydala jsem se svoji druhou půlku hledat a po dlouhé době jsem ji i našla. Háček byl v tom, že ji u sebe měla Dolores a už jí stačila převést na svou stranu.“

„Takže… máš vlastně dvojče, které je úplně stejné jako ty, akorát ovládá černou magii a je o pět let mladší?“ zeptala jsem se. Flog přikývla.

„Ale potřebuju ti říct ještě něco. Jsem teď o pět let starší než předtím a to znamená, že vím, co se stane v budoucnosti, pokud Dolores hned nezastavíme.“

„To snad nemyslíš vážně!“ nevěřícně jsem na ni pohlédla.

„Myslím. A pokud nechceš, aby se ti svět takový, jaký ho znáš, rozpadl pod rukama, musíš teď udělat jednu věc: najít moji druhou polovinu a zabít ji.“