Pohled Skyabelle

Postávala jsem před kabinetem Dolores Umbrigeové a sbírala jsem všechnu odvahu, díky které jsem v Nebelvíru.

Zaklepala jsem na dveře, které se sami od sebe otevřely. Když jsem ji zahlédla, seděla u svého stolu, popíjela čaj, do kterého si dala asi stovku lžiček cukru. Taky podle toho vypadala.

,,Slečna Jamesová," usmála se falešněji než všichni Malfoyovi. ,,Posaďte se, prosím."

,,Mám si něco připravit?" zeptala jsem se pokorně, protože jsem nechtěla další problémy.

,,Napíšete mi tu pár řádek," vydechla a já se kousla do svého rtu.

,,Omlouvám se, profesorko, ale nevzala jsem si žádné pero," čekala jsem, že mě za to pokárá, ale ona se zase usmála tím svým úsměvem.

,,To nevadí, zlatíčko," šáhla do šuplíku a vytáhla nějaký brk. ,,Použijte ten můj."

,,A co mám napsat?" ptala jsem se dál a vzala jsem si od ní její brk.

,,Napište: ,Nemám podporovat svého prolhaného bratra.' ," pověděla mi a já přivřela nechápavě víčka.

,,Mám psát bez inkoustu?" nechápala jsem a ona zavrtěla hlavou.

,,Ten nebudete potřebovat," vydechla a já tedy začala psát. Najednou se mi na ruce začaly vytvářet jizvy, které byly čerstvé.

,,Co to-"

,,To je váš trest, drahá dámo."

•••

Odcházela jsem z jejího kabinetu. Dokud jsem byla v jejím růžovém kabinetu, ze kterého jsem málem dostala cukrovku držela jsem svoje slzy na uzdě. Ale jakmile se za mnou zavřely dveře, už jsem to neudržela.

Utíkala jsem, co nejdále od její přítomnosti, o kterou jsem vážně nestála. Před očima jsem si vůbec nevybavovala cestu do Nebelvírské věže.

Viděla jsem dvojitě a to jsem nic nepila. Opřela jsem se o zeď, ale moje nohy mě jaksi neposlouchaly. Spadla jsem na zadek a pohlédla jsem na svoji levou ruku.

Tekla mi z ní krev. Z kapsy jsem vytáhla kapesník a utřela jsem si tu červenou tekutinu.

Najednou jsem zaslechla, jak ke mně někdo běží. Rychle jsem zvedla hlavu a zahlédla zastíněného Freda.

,,Frede?" vydechla jsem a on mě vzal za ruku.

,,Co ti ta mrcha udělala?!" zařval rozhořčeně a pohlédl mi do mých oči plných slz.

,,N-nic," vykoktala jsem a on přečetl nápis na mém levém zápětí.

,,Ona tě mučí!" zaječel nesouhlasně. ,,To musíš říct mámě a tátovi!"

,,Frede, jsem v pořádku," šeptla jsem, i když jsem se celá třásla.

,,V tom případě máme každý jiná měřítka pro slovo ,Jsem v pořádku.' ," pověděl mi a vzal mě do náruče.

,,Vezmu tě k madame Pomfreyové," rozhodl se, ale já se mu v tom snažila zabránit.

,,Ne!" vyjekla jsem chraptivě. ,,P-prosím, j-jen m-mě v-vem d-do N-nebelvíru."

,,Dobře, jak si přeješ," povzdechl si a odnášel mě do společenské místnosti. Řekl Buclaté dámě heslo, pomocí kterého se dostal do společenské místnosti. Tam seděl Seamus Finnigan a uškliboval se.

,,A prý žes bojovala s Ty-víš-kým! Podívejte se, jak vypadá!" chechtal se Seamus. Za normálních okolností bych se bránila nějakou sarkastickou poznámkou, ale teď jsem neměla moc sil nazbyt.

,,Drž klapačku, Finnigane, nebo ti zítra do snídaně přidám tajnou přísadu a celý den potom strávíš na záchodě," vyhrožoval mu a Dean Thomas se k Seamusovi naklonil.

,,Myslíš, že trenér Potter ví o téhle dvou?" zeptal se Dean a ve mně opět hrklo.

Fred mě položil do jeho postele, kde jsem spala už hodněkrát, ale teď to bylo jiné. Ležela jsem na zádech, Fred u mě seděl a hleděl na mě jako by to byla moje poslední hodinka.

,,Už je to lepší," oznámila jsem mu a on mi tu zraněnou políbil.

,,Já tě tak miluju," zavzdychal Fred a já se usmála.

,,Taky tě miluju," zašeptala jsem a on mě začal líbat.

***

Já Umbrigeovou tak nesnáším 😂 Ale i přesto by bez ní nebyl Fénixův řád 😂😂😂

☕Sharie