Pohled Sky

,,O co jde, mami?" chtěla jsem vědět, ale oba se na sebe podívali a povzdechli si.

,,Je to složité, srdíčko," snažil se to zamluvit, ale když o tom oba začali mluvit, byla to větší a větší droga se dozvědět o tom, co to je.

,,Nekecej," odsekla jsem s úšklebkem a máma se podívala na hodiny.

,,Přijdeš pozdě do školy," namítla a já jsem převrátila očima.

,,Tohle uděláte pokaždé, když se pokusím o nějaké zjištění pravdy? Co je tak hrozné, že mi to nemůžete říct, aniž byste se na sebe podívali tím pohledem," zavrčela jsem otráveně a hodila jsem si přes rameno svůj batoh.

,,Chci vám jen říct, že vám už možná nikdy nebudu moct věřit," zamumlala jsem a chystala jsem se odejít.

,,Stůj," procedila mezi zuby máma a já sundala svou ruku z kliky od hlavních dveří. Srdce mi bilo jako o závod a v hlavě mi rychlostí světla probíhali ty nejhorší představy o tom, co by mohlo bát tak strašlivého.

,,Co?" zeptala jsem se, stále otočená zády, aby mi neviděli do tváře. Třásly se mi ruce a bylo mi trochu do breku.

,,Prosím, pojď zpátky," žádala mě máma a docela mě znervózňovalo, že můj táta mlčí.

,,Jak jsi řekla, přijdu pozdě," zabrblala jsem už méně kousavě a podle barvy jejího hlasu jsem soudila, že je spíše zraněná.

,,Dneska tě omluvíme," domlouvala mi a já se otočila.

,,To je skvělý," usmála jsem se falešně a ona přivřela nechápavě oči. ,,Až se to Katherine dozví, zase ztropí scénu."

,,Prosím, dost toho sarkasmu," zavřela oči a já odhodila svou tašku do kouta.

,,Mami, tati, prosím," sedla jsem si do křesla a snažila jsem se rozpoznat, jak se cítí.

,,Není pro mě jednoduché to říct nahlas," ztěžka se nadechla a já poslouchala. ,,Já nejsem tvoje biologická matka a tvůj táta není tvůj biologický otec."

Vytřeštila jsem oči a přišlo mi jako by se zastavil čas. Když jsem si stále hlouběji a hlouběji uvědomovala, co právě vypustila ze svých úst, zastavilo se mi srdce.

,,Cože?" vyjekla jsem a moje máma, vlastně moje adoptivní máma si utřela slzy ze svých tváří.

,,Když tvé sestře byly čtyři roky, přišla za námi jedna žena, že existuje velmi zajímavá a jedinečná dívka, která ztratila oba rodiče," pokračoval můj táta, který byl do téhle chvíle potichu. ,,Když ses probudila ze tvrdého spánku, nevím proč, ale víceméně si nás brala jako rodiče."

,,A tak se stala Sky Oliverová," vydechla jsem a prostřelovala jsem pohledem koberec, protože jsem se nedokázala podívat do očí ani jednomu z nich.

,,Všechny tvoje vzpomínky do tří let jsme nahradili jinými a vytvořili jsme lež, že tvoje album se ztratilo," odvětil nepříliš hrdým hlasem můj otec a mě se to všechno vybavilo.

,,Co všechno víte?" zajímalo mě. ,,O mým pravých rodičích?"

,,My jsme tvoji praví rodičové!" vykřikla moje máma zničeně. ,,Já jsem vychovala a jsi moje dcera! Ta žena, co tě opustila si tě nezaslouží!"

,,Co o nich víte?" zopakovala jsem svou otázku a snažila jsem si je představit.

,,Nic moc," pokrčila rameny. ,,Tvůj otec údajně zemřel a tvoje matka zmizela."

,,Údajně," odfrkla jsem si a ona mi položila ruku na rameno.

,,Ať je ta ženská kdokoliv, nehledej ji."