50.-V jiném století a Tajemná komnata

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Pohled Sky

Pohlédla na toho úplně posledního. Měl hnědé vlasy a byl oproti jeho kamarádům víc oplácaný.

Okolo nich prošla nějaká dívka, měla na sobě oblečený hábit s podle Havraspárského odznaku jsem poznala, že chodí do Havraspáru.

Vedle ní stály další dvě dívky, jedna blonďatá, druhá hnědovláska.

,,Lettuško!" zakřičel na tu dívku ten kluk s dlouhými vlasy, ale ona šla dál a jediné, co udělala bylo protočení jejími duhovkami.

Ten kluk se za ní rozeběhl a chytl jí za paži.

,,Že by Tichošlápek hledal holku na dnešní dopoledne?" zavtipkoval ten brýlatý kluk a Remus se ušklíbl.

,,Tahle je nějaká odolná," pověděl jim. ,,Většina holek v téhle fázi jsou v přístěnku na košťata nebo u nás v pokoji."

Ten kluk, kterému říkali Tichošlápek jí stiskl ruku, ale ona se mu vysmekla.

,,Nešahej na mě, Blešáku!" zaječela hystericky, ale on se dál tvářil jako Mistr světa.

,,Neříkej mi Blešáku, Lettuško," sladce se na ni usmál a ona převrátila očima.

,,Vy Nebelvírští z šesťáku jste vážně takový idioti," odfrkla si a chystala se odejít.

,,Počkej ještě," zase si jí přitáhl zpátky. ,,Máš volnou hodinu. Ty. Já. Komnata nejvyšší potřeby."

Šibalsky a laškovně zahýbal obočím, ta holka rozpřáhla ruku a vrazila mu takovou facku, že druhou trefil o stěnu.

,,Ooouuu," zavyli ti kluci a vybuchli smíchy.

,,Radši půjdu do Azkabanu, Siriusi Orione Blacku než abych s tebou něco měla."

•••

Pohled Freda

„Musíme být na míle pod školou,“ hádal Harry a mě začala být trochu zima. Mimo to tu byla ozvěna a pod nohami mi chtastily kosti.

„Nejspíš jsme pod jezerem,“ řekl můj mladší bratr a znechuceně se rozhlížel okolo sebe.

„Lumos!“ napadlo Harryho a nabádal nás tři, abychom ho následovali.

Viděl jsem upřímně hodně špatné, takže jsem si i já vytáhl hůlku a vyslovil kouzelné: ,,Lumos."

„Buďte opatrní,“ varoval nás Harry. „Kdyby se někde něco pohnulo,
zavřete okamžitě oči...“

„Harry, tamhle něco je,“ zašeptal Ron, kterému z hlasu byl slyšet strach.

„Možná to spí,“ usoudil Harry a já pohlédl na člověka, který mě celý rok učil Obranu proti černé magii. Lockhart si oběma rukama zakrýval oči. 

,,Neuražte se, pane profesore, ale do jaké jste chodil koleje?" zajímalo mě, já vím, ideální chvíle. ,,Protože Nebelvír jsem vyřadil."

Lockhart ale mnou otázku ignoroval.

„No nazdar,“ zaklel Ron a já sebou prudce trhl.

Lockhart vypadal, že se zhroutil, ale Ron na něj namířil hůlkou.

„Vstaňte!“ přikázal mu Ron přísně a Lockhart se jako chorá babka dával do hromady.

V jeden moment se ovšem vrhl na Rona a sebral mu hůlku.

„A je konec dobrodružství, chlapci!“ na jeho tváři se objevil ten vítězný výraz, zato my jsme ztuhli. „Kus té kůže teď vezmu s sebou nahoru a vysvětlím všem, že
jsem přišel příliš pozdě, abych to děvče ještě mohl zachránit, a vy oba že jste při pohledu na její zmučené tělo tragicky pozbyli rozumu. Rozlučte se se svou pamětí!“

„Zapomeňte!“ všiml jsem si, že Ron měl stále tu hůlku, která byla slepená a tajně jsem doufal, že s May se mu kouzlo nemuselo povést.

Mé naděje byly naplněny. Hůlka vybouchla a Lockhart vyletěl do vzduchu.

Celý tenhle komplex se začal sypat a Harry utíkal a doufal, že z něj nebude placka. Ze zhora se začaly hroutit kameny a já si uvědomil, že každou chvíli pravděpodobně přijdu o život, paměť si myslím, že mám docela zajištěnou.

„Rone! Frede!“ zakřičel Harry přes tu hromadu kamenů . „Nestalo se ti nic? Rone! Frede!“

„Já jsme tady!“ ozval se Ron a já pohlédl na Lockharta. „A, jsme v pořádku. Zato tenhle trouba ne, dostal plný zásah hůlkou!“

,,Jsme v háji, Rone," usoudil jsem a založil jsem si ruce na hrudi.

,,Řekni mi něco, co nevím," odsekl Ron a hledal dál zatím, co já pozoroval Lockharta, jak se probírá.

„Počkej tady!“ křikl na mě Ron a já za ním přišel.

„Počkej tu s Lockhartem a Fredem. Já půjdu dál. Jestli se do hodiny nevrátím...“ nedopověděl to, ale všichni jsme, co tím myslí.

„Zkusím mezitím odházet pár kamenů,“ řekl Ron ambiciózně, načež se podíval na mě, abych počítal, že zde budu mít taky zásluhy. „Abys
pak mohl.. abys mohl prolézt zpátky. A Harry...“

„Ahoj za chvíli,“ povzdechl si Harry a to naposled, co jsem ho uslyšel.

***

Tak a jsme skoro na konci Bellina čtvrtého ročníku 😂💖 jen jedna nebo dvě kapitoly a bude to Vězeň z Azkabanu!😂 Finally💖💖💖

Jinak včera jsem napsala 2000 slov, protože jsem psala Harryho Druhý úkol.. 😂, takže jsem šla spát ve dvě ráno 😂🙏 Díky kafi jsem ale ready psát dál, takže se nebojte, kapitoly budou 😂💖

Klidně vydám ještě jednu, jestli budete chtít 💞

☕Sharie

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro