Pohled Sky

Zima skončila brzo a bílý sníh nahradily první květiny. Milovala jsem tenhle příchod jara.

Seděla jsem na zemi, která se pomalu oteplovala a pozorovala jsem, jak se celý svět odráží od jezera.

Měla jsem důvod přemýšlet. Moc dobře jsem věděla, že není zrovna bezpečné sedět tady a teď.

Venku se někde potulovali dva masivní vrazi, ale já byla připravená na to zjistit, proč po mně. Nebo jsem si to alespoň namlouvala.

Zároveň jsem přemítala o tom, jak jsou mí přátelé šťastní a možná i bezstarostní. Lex a Lee spolu chodí, George se konečně začíná bavit s Angelinou, Josh si užívá života a Clarisse s Rose? Doufám, že si užívají života.

Zapomněla jsem na někoho. Fred. Pokaždé, když jsem ho spatřila, viděla jsem ten výraz, jak mi něco chce říct. Upřímně jsem si nebyla jistá, jestli jsem připravená slyšet, jestli ke mně něco cítí. Nebo si pouze až moc fandím?

,,Hluboce přemýšlíš?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a cestou tam jsem se pokoušela vymyslet a zároveň i identifikovat, kdo na mě promluvil.

Když jsem zvedla hlavu, stál za mnou profesor Lupin. Měl na sobě oblečený zašitý hábit, uhlazené hnědé vlasy a obličej, na kterém jsem nemohla přehlédnout jizvy.

Mlčky jsem přikývla a slabě se usmála. Zato on se usmíval od ucha k uchu a očividně si užíval svůj život.

,,Tys měla jít do Havraspáru," podotkl a já sedl si kousek ode mne, což mi zprvu přišlo trochu divné.

,,Proč si to myslíte?" otázala jsem se a on pohodil hlavou.

,,Hodně přemýšlíš a jsi hodně nadaná a chytrá," odpověděl mi a já se uculila.

,,Děkuji," zamumlala jsem a on trochu bádavě přivřel oči.

,,Všimla sis někdy, že jsi úplně jiná než tvoje sestra?" zeptal se a já ucukla. Vážně nerada jsem se o ní bavila, protože jsem si prostě uvědomila, že ona není moje sestra.

,,Jak jinak?" vypadlo ze mně opatrně a on se zamyslel.

,,Katherine potřebuje pozornost, uznání a další věci. Ty podle mého názoru moc nehledíš na to, co si o tobě lidé myslí. Prostě si žiješ svůj život s lidmi, kteří k nim patří," analyzoval mi můj život.

,,Do kterého Kathie nepatří," poznamenala jsem trochu kousavě a on přivřel očka.

,,Proč?" nechápal a já pokrčila rameny, protože jsem mu to nechtěla vyprávět.

,,Je to dlouhý příběh," odpálkovala jsem ho a doufala, že jsem mu nějak šetrně naznačila, že se o tomhle bavit nechci.

,,Myslím, že se znám s Charlotte a Ianem Oliverovými," zúžil oči a pátral v mysli.

,,Vážně?" ujišťovala jsem se a on přikývl.

,,Ano, ale ty jsi úplně jiná," odvětil a já zkameněla.

,,Nic o mně nevíte," prohlásila jsem až malinko drze a jeho to malinko zarazilo.

,,Proč prohledáváš ročenku z roku 1978?" vydechl zvídavě po chvilce a já ho propálila podezřívavým pohledem.

,,Pokládáte mi otázky, jako byste na ně znal odpověď," zamračila jsem se a on nahodil ten neutrální pohled.

,,Třeba znám," šepl si pro sebe a já se k němu naklonila.

,,Nevím, co chystáte nebo co po mě chcete.. ale řeknu vám jedno, nemluvte v otázkách," procedila jsem nenávistně mezi zuby a on se postavil na nohy.

,,Chovala by ses stejně sakrasticky kdybych ti řekl, že mám odpovědi na tvoje otázky?" zajímalo ho a já se též postavila na nohy.

,,Co víte o mých ro.." zasekla jsem se. Nevěděla jsem, jak pokračovat a raději bych se propadla do Azkabanu než abych musela čelit tomuhle.

,,Už musím jít."

***

Remus pedo podruhé😂😂😂

Líbila jsem se vám tahle kapitola?

☕Sharie