Pohled Skyabelle

,,Jde sem McGonagallová," sykla ke mně Alexis, když jsme všechny snídaly. McGonagallová ke mně doopravdy přišla a já se postavila.

,,Profesorko.." vydechla a ona přikývla.

,,Jamesová, po snídani přijďte do síně společně s dalšími šampiony," pověděla mi a já chápavě pokývala hlavou. ,,Přijedou vaše rodiny a já si myslím, že zrovna vy se s tou svou moc ráda uvidíte."

,,Proč myslíte?" zúžila jsem nechápavě oči a ona se pousmála.

,,Včera se vám narodila sestřička, Jamesová," oznámila mi a já vytřeštila oči. Vykašlala jsem se na něco, němu se říká snídaně a upalovala jsem do síně, kde jsme se měli setkat.

Rozrazila jsem dveře a v místnosti u jednoho ze stolů stál můj táta, vedle něj seděl Sirius, Sophie, Charlie, který choval mojí sestřenici Emily, a dokonce i nějakou černovlasou ženu, ale svojí mámu jsem nikde neviděla.

,,Tati!" vypískla jsem radostně a obejmula jsem ho.

,,Belle," vydechl asi docela rád, že mě vidí a já pohlédla i na další členy mě rodiny.

,,Siriusi," tázavě jsem ho propálila pohledem. ,,Kde je máma?"

,,Přijede, ale tvojí sestru Mayu uvidíš až zítra," zasmutněl a já ho též objala.

,,Je v pořádku?" starala jsem se a on s úsměvem pokýval hlavou.

,,Obě jsou," podal mi zprávu a já se pozdravila i s tetou, strejdou a sestřenicí, kterou jsem si hned musela pochovat.

,,Pojď je mně, Emily," zašeptala jsem a pohupuvala jsem se. Na její tvářičce se objevil úsměv.

Najednou jsem si ale všimla té ženy, co na sobě měla oblečený hábit, jak vystřižený z nějakého francouzského magazínu a taky byla tak krásná.

,,My jsme asi ještě neviděli, že ano, Belle?" pousmála se svými rty, které byly zbarvené do fialovo-vínova.

,,Myslím, že ne," opětovala jsem jí úsměv a všímala jsem si jejího britského přízvuku, který i přesto všechno přecházel do francouzštiny.

,,Jsem Maya de Fay," představila se a do svého jména dala, co nejvíce francouzštiny. ,,Tvoje vzdálená teta z matčiny strany."

Obejmula mě a ucha mi tiše zašeptala: ,,Veselé skutečnosti jsem May Jamesová, ale nikomu to neříkej."

Po objetí na mě mrkla a já se uchechtla. Jo, spousta mých příbuzných byli v Azkabanu, super.

,,Hodně štěstí, zlatíčko," popřála mi May, po které byla pojmenovaná moje sestra.

,,Stihla jsem to!" ozval se zadýchaný hlas mojí mámy, ze dveří odkud jsem předtím přišla já.

,,Mami!" zaječela jsem a skočila jsem jí okolo krku. Až v pohybu jsem si uvědomila, že musí být vyčerpaná z toho všeho, takže tomu moc nepomáhám.

,,Jak se má Maya?" vyhrkla jsem a ona se zhluboka nadechla.

,,Musím tě pochválit, ty si křičela mnohem míň," mrkla mě úplně stejným způsobem jako před tím May, takže nemohlo být sporu k tom, že jsme jedna rodina.

,,No nic zlatíčko, ty se musíš připravovat na turnaj, takže až na tribunách uslyšíš někoho křičet, tak to budu já," varovala mě a dveře se znovu otevřely.

Teď v nich stál Matthew, můj starší bratranec, který navštěvoval druhý ročník.

,,Jdu pozdě?" zeptal se a já se usmála.

,,Vůbec ne," prohlásila jsem a na mě hodil omluvné očko. ,,Jestli jsi byl s Gabrielle, tak-"

,,S kým že jsi to byl, Matthewe Charlesi Weasleyi?" zajímalo Sophie a Matt po mě hodil děkovný výraz.

•••

„Budeme hlídat venku před bludištěm," vysvětlila nám profesorka McGonagallová. „Kdybyste měli nějaké problémy a potřebovali byste, abychom vás ochránili, vystřelíte do vzduchu červené jiskry a někdo z nás si vás najde, rozumíte?"

Všichni jsme chápavě pokývali hlavami a McGonagallová se zhluboka nadechla a vydechla.

„Takže zaujměte všichni svá místa!" pověděl nám Ludo Pytloun a já ho poslechla. Na tribunách jsem spatřila část, kde byla obsazena moje rodina, kde jsem nemohla přehlédnout mamku a Emily, která nadšeně tleskala ručičkami. V další části jsem nemohla přehlédnout moje přátele, kteří mi horlivě tleskali. Oliverovi nikde.

„Sonorus" znovu vyslovil kouzelnou formuly. ,,Dámy a pánové, za okamžik začne třetí a poslední úkol turnaje tří kouzelnických škol! Dovolte, abych vám připomněl, jak si v tuto chvíli stojí jednotliví šampióni: Na prvním místě tu stojí šampionka Skyabelle Jamesová z školy v Bradavicích s devět a osmdesáti body," jásot z tribun byl slyšet tak silně, že bych ohluchla. ,,A o druhé místo se dělí, oba s pětaosmdesáti body, pan Cedric Diggory a pan Harry Potter ze školy v Bradavicích!"

„Na třetím místě je s osmdesáti body pan Viktor Krum z Institutu čar a kouzel v Kruvalu! A na čtvrtém slečna Fleur Delacourová, z Akademie v Krásnohůlkách!"

„Takže... do bludiště pošleme nejdříve slečnu Jamesovou... pozor, až zapískám!" pohlédl na mne a já se otočila k vstupu do bludiště. „Tři, dva, jedna.. teď!"

Vytáhla jsem z kapsy svou hůlku a procházela jsem bludištěm. Bylo opravdu tmavé, protože už se přitemněvalo. Chvíli bylo ticho, ale najednou se přede mnou objevil bubák, který se měnil. Když jsme je brali ve třetím ročníku, měnil se mi na samotu, ale teď jsem neměla ponětí, v co přemění.

Už jsem to spatřila. Stál tam muž v kápi, kterého jsem si moc dobře pamatovala.

,,Přišel tvůj čas, holubičko," oplzle zasyčel a přibližoval se ke mně.

,,Riddikulus!" vykřikla jsem a podoba Voldemorta se změnila na Voldemorta s blonďatou hřívou Luciuse Malfoye a jenom s srdíčkových trenýkrách.

Prostě jsem se musela smát. ,,Přišel tvůj čas, zlatíčko, jde se spát."

Šla jsem dál. Upřímně jsem začínala být trochu zoufalá, protože se uličky pořád opakovaly. Občas jsem narazila na Hagridova skvorejše nebo jinou potvůrku, která mi nedělala žádný přehnaný problém.

Najednou jsem ale zahlédla pohár. Zasvítily mi oči a rozběhla jsem se k němu. Jenže z druhé chodby přiběhli i další dvě osoby, Harry a Cedric. Všichni tři jsme se poháru dotkli naráz.

Ale pohár byl jakési přenášedlo. Když jsme se pustili, objevili jsme se na nějakém ponurém místě. Po chvíle rozhlížení jsem poznala, kde jsme se, na hřbitově.

,,Víte, kde to jsme?" zajímalo Cedrica a já převrátila očima.

,,U tebe doma, asi," odsekla jsem sarkasticky a on loupl očima.

,,My už jsme se přestěhovali, Belle," pokusil se mi to vrátit, ale já už si ho nevšímala.

,,O tomhle McGonagallová nic neříkala," prohlásil Harry a z nějaké chatře k nám kráčela nějaká osoba, která něco nesla.

„Toho přespočet zabij," zachraptěl rozkašlale ten někdo a ta osoba na mě namířila hůlku.

,,Ale ne jí, ty idiote! Ta je klíčem je všemu!" okřikl ho ten hlas, který se rozléhal z toho uzlíčku, co ta osoba nesla. Najednou jsem toho člověka poznala.

,,Peter Pettigrew?!" vyjekla jsem nechápavě, ale ten mi nevěnoval příliš pozornosti.

„Avada kedavra!" zastřehotal Pettigrew a tentokrát kletba zasáhla toho, koho ten hlas chtěl, Cedrica.

,,Ne!" zaječel Harry, protože já nevěděla, jak mám na tohle reagovat. Tohle rozhodně nebylo součástí úkolu!

Pettigrew mávl hůlkou a Harryho přivázal k hrobce, na které bylo napsáno Tom Raddle, původní jméno Voldemorta.

Mávl hůlkou po druhé a přivázal i mě k jednomu hrobu. Na něm bylo též vyryto jméno, Elladora Jamesová. Hned jsem měla spoustu otázek. Kdo je sakra Elladora Jamesová a proč má hrob vedle Toma Raddlea?!

Mezitím začal Červíček připravovat nějaký kotel a další kraviny. „Pospěš si!" popoháněl ho hlas, který jsem konečně poznala. Byl to jeho hlas.

Celá hladina vody v kotli teď zářila jiskrami, jako by byla posázena démanty.

„Vše je připraveno, můj Pane," pověděl mu Pettigrew a Voldemortův hlas jen něco zabručel.

„Ty, kosti z otcova těla, darovaná nevědomky, obrodíš svého syna!" mávl hůlku a hrob, pod Harryho nohama se rozlomil. Pettigrew z ní vyňal jednu kost a vhodil jí do kotle.

„Ty, maso služebníka, da-darované dobrovolně oživíš svého Mistra," pozorovala jsem, jak se mu třese hlas a v zápětí si uřízl část ruky. Ten kus též skončil v kotli.

„T-ty, krvi nepřítele... uzmutá násilím... ty... vzkřísíš svého soka," přišel k Harrymu a řízl ho do ruky. Harry zaječel bolestí. Červíček na dýce nesl kapsy jeho krve a též je přidal do svého lektvaru.

Poté pohlédl na mě a ve mně hrklo. ,,Ty, mocná krvi, která v tobě proudí, krev příbuzného," zamumlal a já se pokoušela rozluštit tu hádanku. ,,Která Mistra vskřící."

Vyděsila jsem se, protože jsem si vzpomněla, jak jsem oživila svého tátu a oni teď chtějí pomocí mě a nějakého rituálu oživit Lorda Voldemorta?!

Poté to kotle vhodil ten uzlíček, ve kterém spočíval Voldemort. Všechno to začalo bublat a ta chvíli přede mnou stál, sám lord Voldemort.

***

A je to tady😂😂❤❤ Voldík se vrátil😂😂💖💖 Jak se vám líbila kapitola?😍

☕Sharie