,,Byla jsem se napít k potoku."řekla jsem mu, což byla celkem pravda, protože když jsem si chladila ránu tak se i napila. Ta rána, sakra, snad si jí nevšimne.
    Podiveně se na mě podíval ,, Vždyť máme jezírko hned dole u doupat." Řekl udiveně. ,,No, ee, já byla rozespalá a neuvědomila si to a šla až k potoku." Řekla jsem nervózně.
,,Dobře, ráno si o tom ještě když tak promluvíme. Teď si pojď lehnout a spát." Řekl Zoro unaveně a já ho poslechla a lehla si na místo které mi uvolnil.
     ,,Dobrou noc moje alfo." Řekl mi ještě těsně předtím , než se znovu ponořil do říše snů. A já ho konečně následovala a také se do země snů ponořila.
    
/Ráno/

    Probudila jsem se brzo, s tím, že už nemůžu spát, i když bylo velmi brzo a já se v noci šla projít.
    Chtěla jsem se zpod Zora dostat stejně tiše, jako včera večer, ale když jsem mu sundávala hlavu z mých zad, se zívnutím se probudil.
     ,, Ale, proč jdeš zase pryč? Vždyť je ještě brzy." Optal se mě Zoro ospale, ještě se zavřenýma očima. ,, Už nemůžu spát a ležet tady a nic nedělat se mi taky nechce." Odpověděla jsem mu a už šla k východu z naší jeskyně. ,,A co jdeš dělat?" Zeptal se zase, zívl si, stoupl a po chvíli na něm nebylo znát ani trocha únavy a vypadal plný energie oproti tomu, jak vypadal před několika minutami. Čiperně ke mě přiběhl a dychtivě se na mě díval.
      Přemýšlela jsem ,,co si jít zaběhat, a závodit mezi sebou? Mohli by jsme vzít ještě nějakého člena, který je vzhůru. " Napadlo mě, ale Zoro to zamítl. ,, Zaprvé čekáš naše štěňata a za druhé, myslíš si snad, že je někdo kromě nás vzhůru?!" Podívala jsem se na něj pohledem jako jestli to myslí vážně. ,, Myslím to vážně." Odpověděl mi na můj pohled. Zavrtěla jsem hlavou a klusala jsem ven po cestičce dolů do tábora a dívala se, kdo je vzhůru.
    ,,Jé, ahoj Kiro, nechceš si s námi jít zaběhat?" Zeptala jsem se jí, i přes to, že se mě Zoro snažil umlčet. ,, Jasně že si s vámi půjdu zaběhat, a ráda." Lišácky se na něj podívala a já se rozešla k louce.
    ,, Tak kudy poběžíme?" Zeptala se Kira uličnicky a než jsem vůbec začala mluvit, už nás Zoro peskoval.
,,Poběžíme co nejmenší okruh a co nejpomalejším tempem!" Přikazoval nám, ale mě bylo jedno co říkal. Mrkla jsem na Kiru a ona na mě. ,, A co když ti uteču?" Zeptala jsem se ho šibalsky.
,,Tak to se opovaž!" Přikázal mi, ale to už jsme se s Kirou rozběhli pryč. Zoro na nás chvíli koukal, než si uvědomil co se stalo, už jsme byly několik králičích skoků daleko od něj. Když se vzpamatoval běžel za námi, ale měli jsme velký náskok a nedostihl nás.
     Když se před námi objevil kraj tábora tak jsme už zpomalili aby nás Zoro dostihl. ,,To,... Už,... Nikdy,... Nene,... Nene,... Dělej,... Hlavně,... Teď,... Když,... Čekáš,... Štěňata!" Ještě se ani pořádně nevydýchal a už mě zase komandoval. ,,Hele, víš co? " Přerušila jsem ho s nezájmem. Podíval se na mě jako na co zase myslím a já mu na jeho pohled odpověděla. ,, Ty si tady klidně ztvrdni a kecej dál, ale já jdu do tábora." Otočila jsem se a šla s Kirou v závěsu do tábora, kde jsme si lehli kousek od shromaždiště do trávy ještě pokryté rosou a povídali si o všem možném.
     Postupně se k nám přidala asi 1/4 smečky a zbytek se potuloval po táboru, bylo ještě brzo a lovci ještě nelovili.
     Když smečka byla vzhůru tak jsem zavyla a šla na shromáždění spolu s celou mou smečkou.
     ,, Dobré ráno smečko," pozdravila jsem ji jako každé ráno a pokračovala
,,dnes je klasický den a já vám všem přeji, aby jste byli dnes úspěšní. Teď si běžte do skupinek podle postavení, Omega jde čistit pelechy. Smečce zdar. " Dokončila jsem proslov, který mívám každý den, ale pokaždé je jiný a jedinečný. ,, Smečce zdar." Řekla celá smečka a pak se rozešli. Omega do lesa pro podestýlku, hlídky se šli domluvit na hlídce, lovci spolu s Daeneris na strategii a místě lovu. Počkat?!
Vzpomněla jsem si na včerejší obavy ohledně Daeneris a rozhodla se k ní jít, i když se s lovci ( kromě Darka který šel neochotně s Omegou) jako každý den domlouvala na lovu.
   ,,Ahoj Daeneris, kde jsi včera byla? Zeptala jsem se jí zvědavě i s obavami. ,, Promiň že jsem včera nebyla při prohlášení a velkého vytí, ale bolela mě hlava a tak jsem zůstala přes noc s Perlenou v léčitelském doupěti. Ale slyšela jsem prohlášení, gratuluji tobě i Zorovi, budete skvělí rodiče." Pověděla mi důvod své nepřítomnosti. ,, Díky. Jen jsem se o tebe včera  večer bála. Můžeš se vrátit ke svým netrpělivým lovců." Řekla jsem jí a šťastně zavrtěla ocasem.
      Dobře, toto vyřešeno. Šla jsem za Zorem, protože jsem neměla co dělat.
,, Ještě pořád se na mě zlobíš?" Zeptala jsem se ho. ,, Já se na tebe nikdy nezlobil." Řekl naoko překvapeně, ale prozradili ho jiskřičky v jeho očích. Po chvíli na mě skočil a svalil na zem, chvíli mě škádlil, ale pak jsem zakňučela ,, nezapomeň na ty malé." Připomněla jsem mu. ,, Promiň, zapomněl jsem, že nás bude víc." Odtáhl se ode mne a značně posmutněl. ,,Neboj, Perlena říkala že za asi 50-60 cest měsíční psice už vše bude v pořádku a budeme nejšťastnější. " Řekla jsem mu a zlepšila se mu nálada, dokonce se i usmál. ,,A pak..." Nestačila jsem ani doříct ,,A pak?" Zeptal se, i když věděl co jsem myslela. Šibalsky jsem se usmála a než jsem sitihka něco říct mě převalil na záda a začal mě po celém těle olizovat a já se smála. ,,Zoro. Někdo sem může přijít, bylo by to divné, i když nic neděláme." Řekla jsem a u toho se smála. ,,Nikdo by si to bez ohlášení nedovolil." Řekl na oko s úctou, ale škádlivě.

/Mezi tím/

Hlídka si rozdělila čas kdy kdo půjde obejít území a lovci v čele s Daeneris se vydali na lov do sekvojového lesa...

Menší otázka, o Kom mám udělat 3. Kptl? Nebojte, když zvolíte lovce, bude ve 3. Lov a hlídka ve 4. A když hlídku tak 3. Bude hlídka a 4. Lov. No prostě ať zvolíte cokoliv z těch dvou tak tady bude obojí.
+ Tato kapitola je za příští týden protože nevím jestli to budu stíhat, tak to vydám už teď a budu se snažit napsat další 😅😅😅.
Počet slov:1006. (Vždycky bez toho mého kecání 😅)
+ Brzy vyjde i mapa území ( mapou se inspiruji hrou na PC Horsez 5 jezdecký šampion, ta hra je sice s koňmi ale Why not?!)

Vrtík💜🐶