„Slyšela jsem ze sálu Evana. Zdá se, že tě hledá."

Natalia Yaxleyová se ohlédla po své nejlepší přítelkyni a donutila se tím odtrhnout pohledem od dopisu v jejích prstech. „Mluvila jsi s ním a řekla mu, kde jsem?"

Aalyiah zakroutila záporně hlavou, což byla odpověď na obě otázky, po níž se Natalie ulevilo.

„Dobře."

Zahlédla, jak její společnici překvapeně vyjelo obočí nahoru, jak ji kamarádčina odpověď překvapila. Vždycky měla pocit, že Talia by dala cokoliv za čas stráveným s Evanem a najednou je ráda za to, že mladý Rosier ještě minimálně několik minut stráví hledáním své vyvolené a ona nebude muset svou pozornost opět věnovat jenom jemu. Sjela pohledem k obálce v jejích rukách a rychle jí vytrhla Talie z rukou.

„Kdo ti proboha posílá dopis o půlnoci na Vánoce?" nechápala a snažila se na obálce marně najít adresu a jméno odesílatele.

„Vrať mi to!" naléhala na ni okamžitě Natalia. „Je to důležité."

„Až mi řekneš, kdo ti píše."

„Řeknu ti to, ale vrať mi ten dopis," vrhla na ni vážný pohled.

Blonďatá Malfoyová netušila, proč její kamarádka tak vyvádí. Co tak tajného by jí kdokoliv mohl psát, když nechtěla, aby to viděla ona, její nejlepší kamarádka už od útlého věku. Pohlédla nejdřív na Taliinu napřaženou ruku a následně sklouzla pohledem k dopisu, co byl teď v jejím držení. Zmohla se jen na obyčejné promiň, než rychle popadla sukni svých šatů a rozběhla se do zasněžené zahrady, rozprostírajíc se kolem sídla její rodiny. Natalia neváhala a ačkoliv obě moc dobře věděly, že za tohle by byly svými rodiči opravdu nepěkně potrestány, se začaly pronásledovat mezi keři a záhony rostlin po zahradě s jedinou myšlenkou. Díky bohu, že je sníh a ne bahno.

„Promiň mi tohle, ale já jinak nemůžu," zamumlala Talia, vytahujíc hůlku a během dvou vteřin svou kamarádku dostihla, jelikož její kouzlo svázalo Aalyiah nohy a ona se odporoučela přímo na zem, kde spadla obličejem do sněhu.

„Tak to děkuju mockrát," poznamenala, když zvedla hlavu a prskala sníh, co se jí dostal do pusy. „Umíš si představit, jak budou otec i máma vyvádět, až mě takhle uvidí?"

„Usuším tě," slíbila Talia, „ale nejdřív potřebuju ten dopis."

Tentokrát už Aalyiah neprotestovala, jelikož nechtěla být ještě víc zmrzlá, než byla teď. Přesto byla stále zvědavá na to, kdo tak tajemný její kamarádce píše, proto ve snaze to zjistit, nahlédla Talie přes rameno, ale usměvavá blondýnka si svoje soukromí moc dobře střežila a vždy se pootočila tak, aby Aalyiah nestihla přečíst ani jeden jediný řádek. Jediné, co tedy Aalyiah odhadla bylo, že to jistě musí být nějaké dobré zprávy, když se Natalia tak usmívá, ale nemohla se dočkat toho, až o tom tajemném dopisu zjistí něco víc.

Natalia se sice trochu obávala její reakce na to, co se v dopisu dočte, ale i přesto ho dala Alie do ruky, hned poté, co jeho obsah několikrát přečetla ona a vykouzlilo jí to široký úsměv na tváři. To její přítelkyně se zdaleka tak nadšeně netvářila.

Drahá Talio,

pevně věřím, že si Vánoce doma užíváš, i přes to, co jsi mi o vánočních svátcích u vás doma vyprávěla. Třeba ti tenhle dopis alespoň trochu zlepší náladu. Je mi líto, že nemůžeme advent strávit společně v Bradavicích, ale doufám, že si to třeba vynahradíme příští rok, nebo až se z prázdnin vrátíš zpátky do školy.
Myslím na tebe a doufám, že se máš alespoň v rámci možností dobře.
Veselé Vánoce,

Tobias

„Tobias?" zvolala Aalyiah a pohlédla na svou kamarádku, jejíž tváře nabraly mírně červený odstín. „Chceš mi říct, že ty máš něco s Tobiasem Lloydem? S mrzimorským Tobiasem Lloydem, což je kouzelník mudlovského původu, a-"

„Znáš snad nějakého jiného Tobiase, Ali?" přerušila ji Natalia a vytrhla jí svůj dopis z rukou, načež ho pečlivě složila nazpět do obálky. Dlouho žádná z nich nic neříkala. Zatímco Aalyiah na svou kamarádku jen zaraženě koukala, Natalia předstírala, že její pohled nevnímá a vytáhla hůlku, aby ji upravila a usušila šaty, vymáchané ve sněhu.

„Kde je ta Talia, co mi ještě několik týdnů zpátky básnila o tom, jak se těší, až bude plnoletá a bude mít po škole, aby si mohla vzít Evana?" nechápala Malfoyová. „Doslova nikdy ses nezmiňovala o tom, že by se ti líbil někdo jiný a už vůbec ne někdo... takový."

„Takový? Někdo takový? Mluvíš jako naši rodiče, Alio," zakroutila hlavou Natalia. „Není to jen tak někdo takový, tak to prosím přestaň vyslovovat jako něco špatného. On je... je hrozně milý a pozorný. Chová se ke mně tak hezky a... já nevím, je to prostě o tolik jiné, než s Evanem, ale zároveň o tolik příjemnější. Je tak těžké pochopit, že jsem se zamilovala?"

„Jsem za tebe ráda, že jsi zamilovaná," ujistila ji Aalyiah, „ale proč zrovna Tobias? Ještě tři měsíce zpátky bys hudrovala nad tím, jak má nečistou krev a ty by ses nikdy nezaslíbila nikomu, kdo je mudlovského původu. Jak je možné, že jsi tak rychle změnila názor, to nedokážu pochopit. Proto jsi teď byla ráda, že jsem Evanovi neřekla, kde tě hledat?"

Natalia zarmouceně přikývla a sedla si na blízkou lavičku. Blondýnce se jí zželelo a svůj rozčilený tón hlasu zklidnila. Vždyť sama věděla, jaké to je být někomu zaslíbená a přitom toužit po někom jiném, ačkoliv v jejím případě nemohla čekat, že by od svého milého dostala jakýkoliv dopis, i ten nejkratší s jedinou větou. Měla by být za Taliu přece ráda. Pokud Tobiase skutečně má ráda, nebo ho dokonce miluje, tak by ji měla podpořit nehledě na to, jak nebezpečné to je a s největší pravděpodobností to stejně nevyjde, pokud se Natalia nenechá vyškrtnout z rodiny. Pohladila ji po zádech a posadila se k ní.

„Promiň mi to, jen... mi to přijde trochu nezodpovědné. Ale pokud ho máš opravdu ráda a on tebe taky, tak si váš vztah nechám pro sebe a budu se ti snažit pomoct jak jen to půjde."

Vděčný pohled, jaký jí kamarádka věnovala ji zahřál u srdce a sevřela ji v objetí. Dost možná tam proseděly dlouhé minuty, protože když Natalia zahlédla přes Aalyiah rameno mužskou postavu, mířící k nim, bylo jasné, že strávily venku až moc času a jejich nepřítomnosti si někdo všiml. Osoba udělala několik dalších kroků směrem k nim a už zdálky dokázala rozeznat tmavé vlasy a ostře řezanou tvář Evana Rosiera.

„Dej mi ten dopis, odnesu ho k sobě do pokoje a ráno ti ho dám. Ať ho u tebe nenajde," šeptla Aalyiah, hned poté schovávajíc obálku s dopisem za záda. Stihla přítelkyni vtisknout polibek na tvář, než věnovala mírné pokývnutí na pozdrav Evanovi a vydala se nazpět do domu, kde jak doufala, proklouzne kolem svého otce přímo do své ložnice a po zbytek večera už odtamtud nevyleze.

Natalia vstala z lavičky a upřímně ji ani moc nepřekvapilo, když k ní Evan přistoupil a první, co udělal vůbec předtím, než promluvil, bylo to, že ji políbil. Nebránila se a polibky mu nějakou chvíli oplácela, ovšem už jí ani zdaleka nepřišly tak elektrizující a povznášející, jako dříve, kdy byla schopná pro jeden z nich vraždit. Jeho ruce, kterými si ji za pas přitáhl blíže, ji spíš obtěžovaly, než aby je v duchu pobízela k dalším dotekům a takhle už se cítila po celý týden, co s ním strávila u nich doma, jakožto jeho nastávající.

„Hledal jsem tě," zavrněl jí do ucha a hned na to ucítila jeho rty na citlivé kůži na krku. Zachvěla se, ale neměla pocit, že by to bylo slastí, či čímkoliv jiným.

„Potřebovala jsem na chvíli na vzduch."

„Chvíli? Neviděl jsem tě už dobrou půl hodinu," odvětil Evan, odtahující se od ní, aby jí viděl do tváře.

„Omlouvám se," řekla pokorným hlasem a aby si získala zpátky jeho dobrou náladu, tentokrát to byla ona, kdo jej políbil na krk. Spokojeně se pousmál a prsty jí zajel do vlasů, po čemž si Natalia oddechla. Krize v podobě jejího uraženého snoubence byla zažehnána. „Ale teď už mám čas jenom na tebe."

„Tvůj otec chce, aby ses vrátila do sálu, měl jsem tě najít pro to," poznamenal Evan, ale spokojeně se ušklíbl, když na něj Talia zamrkala a přitáhla si ho do polibku.

„Otec může klidně počkat, ten má času dost," odvětila nevinně. „Ale my dva na sebe máme už jenom týden, než se vrátím do Bradavic."

Věděla, že jiná možnost, než stále si udržovat jeho přízeň svými doteky a slastí, kterou mu mohla nabídnout, není, pokud tedy nechtěla, aby její nevěru odhalil a ohrozil tak její štěstí. To nehodlala dopustit, nehodlala dopustit, aby se Tobiasovi něco stalo kvůli ní. A ačkoliv si při pomyšlení na něj připadala provinile, její ruka přejela Evanovi po hrudi a stihla rozepnout dva vrchní knoflíčky jeho košile. Mladík naproti ní se jen spokojeně ušklíbl.

Netušila, co se s ní děje, když bez jakéhokoliv přikrášlování a nucením se do něčeho vzdychala, zatímco se jí dotýkal a způsoboval jí všechny ty slastné pocity. Jako kdyby náhle byla zase o několik měsíců zpátky, kdy byla bezmezně oddaná jenom Evanovi a nikomu jinému. Měla pocit, že se v ní perou dvě osoby. Jedna z nich toužila po Tobiasovi, jeho čisté nevinné lásce, všech těch romantických gestech, jakými ji vyjadřoval svou náklonnost, za to ta druhá chtěla jen Evana a nikoho jiného. Užívala si hrubost, s jakou s ní jednal, ač se to mohlo zdát zvláštní, užívala si to, jak ji nazýval svou a šeptal jí do ucha, jak ji zbožňuje a už se těší až bude jeho úplně, tedy po jejich svatbě, která byla plánovaná už od jejich útlého věku.

Když večer vyklouzla z jeho náruče, hodiny ukazovaly už něco málo okolo třetí hodiny ranní. Natáhla si na nahé tělo alespoň spodničku svých šatů a vyklouzla na balkón, aby se pokochala pohledem na zimní oblohu, zatímco nechá volný průchod svým myšlenkám a třeba si ujasní, co že to vlastně chce.

Usadila se na zábradlí a zahleděla se na topolovou alej v dáli. V korunách těch vysokých stromů, z jejichž dřeva byla vyrobena i její hůlka zahlédla shluky větví, ovšem moc dobře si uvědomovala, že se nejedná o větve ale o jmelí, rostlinu hojně využívanou právě na Vánoce. Evan by jistě nikdy nepřistoupil jen na nevinné láskyplné polibky pod jmelím, pomyslela si. Ty si s Tobiasem užívala plnými doušky, stejně jako jiné vánoční a předvánoční aktivity, jež spolu stihli zažít.

Myslela na to, jak spolu byli po večerech bruslit na zamrzlém jezeře pouze za světel jejich hůlek, aby je nikdo nepovolaný neviděl. Na to, jak poté zahříval její zmrzlé ruce ve smích a smál se jejímu bědování nad tím, jaká jí je zima, protože si nevzala rukavice, i když ji on sám nabádal k tomu, aby si je vzala. Vzpomínala na to, jak jí ukázal kuchyň, o níž neměla ponětí, že se tam nachází a učil jí péct vánoční sušenky, jako to jej učili doma, kdežto Taliu nikoliv. Na takové věci nebyl u nich doma nebyl čas. Udělal by pro ni Evan něco takového? O tom pochybovala. I ony polibky pod jmelích by pro něj byly nepředstavitelné. Přitom to bylo něco tak nevinného a kouzelného, že se Natalia pokaždé, když pod jmelím její rty našly ty Tobiasovy cítila nepopsatelně šťastně a měla pocit, jako by byli v nějakém vánočním zamilovaném příběhu, kde se pod jmelím odehrává každý druhý polibek. Evan by to považoval za dětinskost a nesmyslný mudlovský zvyk. Proč by se měl oddávat polibkům s ní na veřejnosti jen kvůli nějaké přihlouplé tradici, jež si mudlové vymysleli? To je přece šíleně trapné a nedůstojné.

S povzdechem pohlédla směrem do pokoje, kde jeden z mladíků, okupujících její mysl klidně spočíval v posteli. Kdyby ho člověk viděl takhle, nikdy by si nepomyslel, jaký člověk se pod tou pohlednou tvářičkou ukrývá. Co se týče osobnosti, rozhodně se s Tobiasem nemohl rovnat. Evan byl nelítostný a krutý, jako každý jiný smrtijed, jehož měla Natalia tu smůlu potkat. Tobias byl každým coulem Mrzimor, který by pro ni udělal co jí na očích vidí jen proto, aby byla šťastná. Ve všech ohledech se jevil jako někdo, s kým by zbytek svého života strávila raději, na rozdíl od mladého Rosiera. Tak proč její hlava a srdce tak protestují, když se skutečně zamyslí nad otázkou toho, kdo z mladíků si skutečně získal její srdce? Proč jí to neudělají o trochu snazší? Copak se v sobě má vyznat, když ona má pocit, že ji Evan nepřitahuje, ale pár minut na to se nemůže nabažit jeho pozornosti a doteků.

„Bože, jak já bych si přála, abych věděla, co vlastně chci," zašeptala k obloze. „Proč neexistuje nic, co by mi v tomhle dokázalo poradit?"

Uvítala by cokoliv. Jakékoliv znamení, které by jí pomohlo vyznat se v sobě samé a svých pocitech, protože momentálně jí to přišlo jako ta nejtěžší věc. Ale zřejmě jí nezbývalo nic jiného než jen doufat a spoléhat na to, že se o Vánocích skutečně plní přání, jako jí vyprávěl Tobias.