léto 2014

„Určitě se ti zadaří, Leo, já jsem si tím jistá."

Leo Malfoy se sklonil ke své matce a líbl ji na tvář, aby jí tím vyjádřil svůj vděk. „Díky mami," řekl poté a věnoval Narcisse Malfoyové ten nejlepší úsměv, na který se v tu chvíli zmohl.

„A kdybys náhodou potkal Draca-"

„Neboj se, promluvím si s ním a všechno mu vyřídím, přísahám," pokračoval. Hned poté zkontroloval čas na hodinkách a znovu své matce věnoval polibek. „Musím jít, jestli nechci přijít pozdě. Drž mi palce."

A poté už se rychlým krokem vydal napříč atriem ministerstva kouzel, zatímco myšlenky už mu utíkaly k práci, kterou by rád dostal. Pracovat na odboru záhad bylo vždy jeho snem, ale měl pochybnosti, jestli jej, tak mladého, sotva pár týdnů ze školy, budou chtít, ale když se naskytla příležitost, musel to alespoň zkusit, i kdyby ho měli vyhodit hned mezi dveřmi.

Zahleděl se na sebe do jednoho ze skleněných oken, aby zkontroloval, jak vypadá. Není oblečený moc formálně? Možná si neměl nechat vnutit to kostkované sako, jenž ho teď tak akorát vytáčelo, protože se v něm nedokázal pohodlně pohybovat. Vlasy se marně všemi možnými prostředky snažil upravit, vzdorovaly gelu na vlasy, tak si je teď jen ledabyle prohrábl prsty, ve snaze je alespoň trochu upravit, a s povzdechem si stáhl sako. Po posledním krátkém pohledu na svůj odraz si sám pro sebe přikývl. V tmavém roláku zapasovaném za pas kalhot už to zase byl trochu víc on, než před malou chvílí. Takhle by to mohlo jít, pomyslel si, než se opět vydal k výtahu, aby se včas dostavil na požadované místo.

Ministerstvo kouzel, jeho budova a veškeré prostory ho fascinovaly již od útlého věku, ale na co si nikdy nezvykl, byl onen divoký výtah. Byl rád, že dokázal nějak spořádaně vystoupit a neodporoučel se po divoké jízdě během prvních pár kroků k zemi. To by byl opravdu skvělý způsob, jak začít kariéru.

„Mladý pan Malfoy, to jste určitě vy!" zaradoval se postarší chlapík, postávající kousek od výtahu, kde na Lea již zřejmě čekal.

„Ano pane," přisvědčil blonďatý mladík a napřáhl k němu ruku k pozdravu. „Leo Malfoy, moc mě těší."

„No jistě, pravý Malfoy, je to na vás vidět. Vašeho pana strýce Luciuse jsem tu taky kdysi zaučoval a prováděl já, ale mezi námi, doufám, že vy budete o něco lepší, než on a taky neskončíte v Azkabanu. Musím vám říct, že ten chlapík se mi nikdy nijak zvlášť nelíbil, už když Voldemort padl poprvé, oháněl se s tím, že jednal pod jeho mocí a rozhodně mu nesloužil z přesvědčení. Kdyby neměl prachy, tak už šel do chládku tehdy."

Leo byl poněkud překvapený tím návalem informací, ale zmohl se jen na překvapené zamrkání, nepomyslel na to, starého pána přerušit ve vyprávění, ani když vykročil směrem k Odboru. Když už se můžu něco víc dozvědět, tak proč ne, že?

„To váš otec mi vždycky z Malfoyovic sourozenců připadal nejnormálnější, možná vaše teta taky, u té jsem ale neměl tu čest ji poznat, jen mi o ní vyprávěla snacha, ovšem jejího syna znám a to je fajn kluk," pokračoval v analyzování Malfoyovic rodiny muž.

„Omlouvám se, že vás přerušuji, ale nemohli bychom raději přejít k věci?" poznamenal Leo, když si všiml, že se muž nadechuje, aby pokračoval.

„Dobrá tedy. Takže, já jsem Wilhelm Manley, už tady jsem pěknou řádku let a myslím, že když to tu přeberete vy mladí, tak se konečně odporoučím do důchodu," spokojeně si zamnul ruce a pokračoval.

Mladí? blesklo Leovi hlavou, bude tu snad ještě někdo v podobném věku jako já?

„Ale vypadá to, že Keira ještě nedorazila," poznamenal poté Manley a zavedl proto rozhovor zpět na Lea. „Tak jak se mají vaši rodiče? Potkávám tu často vašeho nevlastního bratra, ale ten není zrovna dvakrát výřečný o těhlech rodinných věcech."

Leo byl naštěstí odpovědi ušetřen, protože do kanceláře, kde se nacházeli, vtrhla osoba, značně spěchající a zadýchaná. Ještě za chůze si upravovala světlé vlasy, poletující jí všude kolem hlavy, tváře měla zrůžovělé, jak zřejmě běžela, aby dorazila včas, což se jí stejně nepodařilo. A když Leo zaregistroval, že je oblečená v obyčejných rádoby formálních károvaných kalhot s ohrnutými nohavicemi a volném bílém tričku, byl rád, že si sako ještě v atriu sundal, protože by si tu připadal opravdu nepřirozeně.

„Promiň, že jdu pozdě, dědo, ale Melle pořád brečela a musela jsem mamce pomoct jí uklidnit, než jsem šla pryč," vypadla z ní jako omluva, zatímco si konečně vlasy upravila do jakž takž reprezentativního culíku.

„No co mám s tebou dělat," povzdechl si Wilhelm Manley a líbl svou vnučku na tvář. „Mám tady pro tebe novou posilu."

Leo napřáhl ke své zřejmě nové kolegyni ruku s profesionálním úsměvem na tváři. „Leo Malfoy, těší mě."

„Keira Reeseová," představila se na oplátku i ona a ruku mu krátce stiskla.

Přejížděla ho zkoumavým pohledem, až z toho Leo začal být nervózní. Co když prohlásí, že se jí nelíbí a nikoho, jako je on, na stejném odboru nechce? Pokud je Wilhelm Manley její dědeček, tak by jistě dokázal na její přání zařídit, aby se z Leova snu stal jen nedosažitelný cíl a on odsud mohl zase rychle zmizet.

„Keira tě tady provede ještě lépe než já, řekne ti co a jak a zasvětí tě do práce, takže kdybys cokoliv potřeboval, tak se obrať na ní, nebo na mně," oznámil mu ještě starý Manley, než prošel dveřmi a nechal ho v kanceláři s onou mladou ženou, kterou si matně vybavoval z Bradavic, jako o pár let starší studentku.

„Takže Malfoy. Vsadím se, že než jsem přišla, tak tě děda bombradoval dotazy o té tvojí povedené rodince a jejích členech," poznamenala Keira.

Nepatrně se pousmál a ten úsměv se ani v nejmenším nepodobal tomu nucenému, který pro ni měl připravený před chvílí. „Je to tak. Nebýt vašeho příchodu, probírám tu s ním naše rodinné záležitosti až do večera."

„Dědu kouzelné rody, ty čistokrevné, hrozně berou," přikývla blondýnka a poté změnila téma. „Usuzuju, že s prací zatím zkušenosti nemáš. Jako Malfoy sis určitě ručičky umazat nemusel."

„Loni v létě jsem tu byl na stáži, to je všechno, v červnu jsem teprve skládal zkoušky OVCE."

Její poznámku mířenou na jeho jméno klidně ignoroval. Byl na takové řeči zvyklý.

„No tak pojď, nováčku, já tě tady provedu a vysvětlím ti, co budeš muset dělat, pokud to tedy pořád chceš zkusit."

Nad jeho energickým přikývnutím měla nutkání zakoulet očima, ale neudělala to. Raději mu místo toho pokynula rukou a vydala se na chodbu, kde z kapsy kalhot vytáhla tabulku čokolády, do níž se s chutí pustila.

Sako by tady určitě bylo přehnané, pomyslel si Leo, zatímco sledoval, jak se jeho kolegyni zachytil drobeček čokolády na - doposud - bílém tričku, ovšem nic nenaznačovalo tomu, že by se kvůli tomu chystala nějak rozčílit, něco dělat. Prostě si ukousla nové sousto čokolády a pokračovala v chůzi.

xxx

Keira Reeseová na muže zanevřela už před pár lety. Konkrétně tedy před dvěma, když se musela sama v sedmnácti vypořádat s tím, že uvnitř jejího lůna rostl nový život, který se jeho otec pokusil zabít, málem ji vyhodili ze školy a nebýt jejích skvělých rodičů, nemuselo to s ní vůbec dopadnout dobře. Proto byla sama překvapená, že stačilo jen pár hodin v práci a ona se teď vesele smála, zatímco kráčela vedle svého nového kolegy z jejich kanceláře, aby oba ministerstvo opustili a vydali se z práce domů.

Kdo by to byl řekl, že s Malfoyem bude taková zábava, pomyslela si v duchu s mírným úsměvem.

Zamávala mu na pozdrav, když se od ní odpojil, aby dohnal jiného blonďatého muže, v němž Keira poznala Draca Malfoye, jenž byl zřejmě Leovým bratrem, a vzápětí se široce usmála, jakmile u červené telefonní budky, sloužící jako vstup na ministerstvo, zahlédla svou mámu s její dcerou. Malá Armelle se rozběhla kolébavým batolecím krokem přímo ke své mamince, která jí zvedla do náruče a zatočila se s ní dokola, až se holčička nadšeně chichotala.

„Co to bylo za mladíka, kterému jsi mávala?" vychrlila na ní hned její máma, jakmile se Keira ocitla v její blízkosti.

Nad její zvědavostí mladší z Reeseovic zakoulela očima. Její mámě Kayle možná pomalu táhlo na šedesát, ale duchem byla stále jako dvacetiletá. Věčně se snažila svou dceru dostat ze života svobodné matky, dohazovala jí děti svých kamarádek, nebo pronášela podivné alá balící hlášky kdekoliv, kde s Keirou narazila na mladíka okolo dvaceti, jenž by čistě teoreticky mohl být jejím novým zetěm.

„Mami, s tímhle musíš přestat. Jestli tak toužíš po tom, poznávat nové chlapy, tak sis s mamkou neměla začít tak brzy," bránila se ihned černovlasá Keira. „Já chlapa nepotřebuju, mám Armelle, vás dvě a dědu, to mi bohatě stačí."

„Celý život nemůžeš zůstat sama, Keiro," namítla její matka a vstoupila spolu s ní do červené budky.

„Ale já nikdy nebudu sama, vždyť ti to říkám. Mám kamarádky, mám rodinu, mám kolegy v práci, to mi bohatě stačí."

Kayla Reeseová se ještě těsně před odjezdem budky ohlédla za oním blonďatým mladíkem, s nímž se před chvílí její dcera tak spokojeně smála. Už už se nadechovala, aby něco poznamenala, nebo zvedla ruku a onoho mladíka pozdravila, ale Keira ji rázně plácla po paži, aby čemukoliv zabránila.

„Už ani slovo o mém milostném životě, mami!"