začátek července 1996

Poslední dva týdny byly pro Philipa jako zlý sen. Sledoval, jak se jeho strýc zmocnil jeho milované sestry, ale nic neudělal. Nedokázal jí ochránit, nedokázal jí z jeho spárů vysvobodit, jen sledoval, jak Delaney vyděšeně vykřikla a potom mu zmizela z očí. Čelit jejímu zmizení, muset se vrátit do Bradavic a následně se podívat babičce do očí s tím, že jí ztratil pro něj bylo nesmírně těžké. V jednu chvíli měl vztek na celý svět, poté zase truchlil a myslel na to, že Lana už vůbec nemusí být naživu. No a pokud jste to sečetly ještě s hádkou s Leslie, která se mezi nimi odehrála krátce po Philipově návratu zpět z ministerstva do Bradavic, dostane se nám jednoduchého výsledku, a toť, že Philip Malfoy rozhodně poslední dobou neprožíval zrovna šťastné období.

„To je doprdele tak těžký zvednout zadek a něco udělat? Kdo ví, co může Laně Malfoy provádět a vy tady jen sedíte a nic neděláte! Vůbec nic neděláte, vůbec se nesnažíte jí najít, nebo jí odtamtud dostat!"

Jeho rozzuřený hlas prořízl ticho, do teď panující v místnosti, stejně jako zvuk toho, jak vztekle uhodil pěstí do desky stolu. Všichni jen prázdně koukali, nikdo se neobtěžoval mu odpovědět. Gianna Lloydová zarudlýma očima hleděla na prázdnou židli, kde ještě před dvěma týdny sedával Sirius, Remus nebyl na schůzi ani přítomný, Ashton kamaráda pohledem vyzýval, aby se trochu uklidnil, ačkoliv plně chápal, proč tak zuří, jeho bývalá profesorka Aline Chernyshevsky si jen tiše povzdechla a přestala se pohupovat na židli, a ostatní přítomní jen něco zamumlali a vyhýbali se Philipovu pohledu.

„To vám na jejím životu tak nezáleží? Je vám jedno, co se jí může stát?" rozčiloval se dál tmavovlasý mladík.

„Poslouchej, Philipe, všem je líto, že Delaney zmizela-" pokusila se ho uklidnit Aline, která měla ale v hlavě spoustu jiných myšlenek, než ty motající se okolo zmizelé.

„Ona ale nezmizela, Aline!" přerušil jí rázně Philip, „Unesl jí náš hajzlovskej děda, kterej jí může bůh ví jak ubližovat, ale nikoho z vás to nezajímá! Co když někde leží, se zlámanými kostmi, nebo krvácí a pomalu umírá?"

„Tak bude jedna z dalších mnoha obětí, které si Voldemortův návrat vyžádá," zamumlala Gianna, po jejíchž slovech Philip zuřivě sevřel ruce v pěst a chystal se Siriusově přítelkyni pořádně vyčinit, dokud ho Molly Weasleyová nevyvedla z místnosti ven.

„Já ti rozumím, že je to pro tebe těžké, Philipe," povzdechla si a uchopila mladíkovu tvář do dlaní, „i mě moc tíží, že je Lana neznámo kde, ale nemůžeš z toho vinit celý Řád. Brzy se určitě někdo vydá Delaney najít, ale zatím nezbývá nic jiného, než čekat, i když to pro tebe bude těžké."

Dlouze vydechl a uvolnil sevřené pěsti, jako by ho konečně opustil vztek a zůstalo jen to smutné já, uvědomujíc si realitu, že Lana je opravdu někde neznámo kde. Paní Weasleyová se na něj jen soucitně pousmála a postrčila ho ke schodům do horního patra. Hlavní štáb Fénixova řádu nebyl ani zdaleka tak hojně obývaný dětmi všech věkových skupin, jako loňské léto, ale jedna osoba, za níž Philip zrovna mířil, tu pobývala stále.

Našel Leslie až úplně nahoře na půdě, kde přebýval hypogrif Klofan, na němž před dvěma lety Sirius po událostech v chroptící chýši uprchl. Protáhla se zaprášeným světlíkem ve stropě až na střechu, kde seděla, nebezpečně blízko kraji. V prstech svírala cigaretu, z níž sem tam potáhla a vyfoukla kouř. Vedle ní ležela krabička cigaret se zapalovačem a popelník, do nějž co chvíli oklepala spálený kousek cigarety. Ve chvíli, kdy toto gesto prováděla znovu a tentokrát už nedopalek cigarety zamáčkla, zvedla hlavu a setkala se s Philipovýma modrošedýma očima.

„Měla bys jednu i pro mě?" prolomil ticho panující mezi nimi a posadil se vedle ní, ačkoliv mu výšky nedělaly dobře.

„Proč jsi za mnou přišel?" nechápala Leslie, když k němu napřáhla krabičku s cigaretami. Jejich poslední rozhovor rozhodně neproběhl klidně, spíš naopak. Ona na něj křičela, protože s ní lomcoval vztek a smutek z definitivní ztráty otce, on byl frustrovaný a naštvaný kvůli únosu své sestry, ani pro jednoho to nebyl zrovna příjemný den.

„Tvoje sestra může být pořád naživu, můj táta už se nikdy nevrátí, ty nemáš důvod být naštvaný nebo smutný!" „Právě proto, Leslie! Tvůj táta je pryč, ale Lana jako on skončit nemusí a já to nedopustím, když vám všem je to jedno. Takže pokud tě to obtěžuje, omlouvám se, ale já to zkrátka nemůžu nechat být, protože nedopustím, aby mi odešla ze života, jako Sirius tobě!"

Oba si ten rozhovor pamatovali, až moc živě. Philip si povzdechl a vyfoukl ústy nikotinový kouř, jako kdyby si na ta slova vzpomněl a zastyděl se za to. Byl rozčilený, nepřemýšlel nad tím, co říká, stejně tak jako dívka, sedící momentálně po jeho boku. Ale ani jeden z nich se nepřekonal, aby uznal svou chybu a přišel se tomu druhému omluvit. Jejich hrdost jim to nedovolovala. Co se stalo, stalo se.

Už už se nadechoval, aby něco řekl. Možná se chtěl omluvit, možná si jí chtěl zase usmířit, aby bylo všechno jako dřív, ale nestihl to. Leslie nechala nedokouřenou cigaretu ležet v popelníku, zabalila se do příliš velké košile a proskočila světlíkem do domu. Nechala Philipa na střeše samotného, jen s jeho myšlenkami a krabičkou cigaret.

xxx

Gianna Lloydová vyšla z místnosti krátce po Philipovi a svalila se na postel se slzami v očích. Nechápala, jak může být život někdy tak nespravedlivý, proč pořád musí někoho ztrácet. Před osmnácti lety ztratila bratra, švagrovou, oba rodiče. Ne dlouho na to začala ztrácet Petera. Tehdy svého milovaného přítele, pro kterého byla ochotná udělat - a taky že pro něj udělala - všechno, co by po ní chtěl. A spolu s Peterem začala ztrácet i všechny přátele. Callie, její nejlepší kamarádka, Remus, Sirius, James, Aalyiah... Na všechny si během posledního ročníku tak zvykla, že pro ni bylo nepředstavitelně těžké, zase o ně pomalu přicházet. A dva roky na to skončila v Azkabanu, zlomená, uplakaná, s dítětem rostoucím v sobě. Ve chvíli, kdy přišla i o svou malinkou Faith, jen díky Siriusovi nepřišla za těch dvanáct let o rozum. A teď? Teď byl pryč i on.

„Proč jsi mě tu nechal i ty, Siriusi?" zašeptala do ticha, panujícího v pokoji, zatímco jí po tvářích do polštáře stékaly slzy.

xxx

Ovšem ani ta nejhorší psychická bolest, jakou nyní prožívala Gianna či Leslie se nemohla vyrovnat palčivé bolesti, jakou pociťovala daleko od Grimmauldova náměstí v pokoji své zesnulé matky Delaney Malfoyová. Mléčná pokožka se plnila čím dál větším množstvím podlitin a modřin, hlasivky protestovaly pokaždé, když se hlasitě a zoufale rozkřičela, ve snaze bolest učinit alespoň trochu snesitelnější, nebo ji nějak ventilovat. Odvaha, s jakou před dvěma týdny s Abraxasem hovořila se vytratila poté, co na ní její dědeček poprvé zamířil hůlkou a její tělo pohltila ta nesnesitelná bolest. Křičela, cukala sebou v křečích, snažila se ze sebe dostat cokoliv na svou obranu, nebo se zmocnit Abraxasovy hůlky, aby i on pocítil, jakou bolest prožívá. Představovala si desítky způsobů, jak by mu tohle dokázala oplatit, jak by se namísto ní svíjel v bolestech na zemi on, a ona by na něj shlížela tím znuděným pohledem, jaký měl nyní na tváři i on. Ale tyhle plány zmizely stejně rychle, jako se objevovaly v její hlavě, když jí tichý hlodavý hlásek připomněl, že bude mít co dělat, aby se dostala odsud, natož aby se někomu mstila.

Abraxas Malfoy se opravdu tvářil naprosto znuděně, jako kdyby slyšet její nářky a křik bylo něco všedního a nezajímavého. Je pravda, že za dva týdny, jejichž dny byly víceméně stále dokola stejné, mu její křik a utrpení mohlo zevšednět. Její křik ho unavoval, její nářky a uplakaný hlas ho dráždily a unavovaly. Byla tak slabá. Jako neschopné ptáče, co stále samo nenajde potravu a je závislé na rodičích. Sama nic nedokázala a přesto měla oplývat nevídanou silou, jakou se z ní poslední dva týdny snažil dostat. Neúspěšně.

„Už mě to unavuje, Delaney," povzdechl si rozmrzele. Ruku s hůlkou svěsil zpět podél těla a zaslechl, jak jeho vnučka prudce oddechovala a sténala, jakmile bolest polevila. Její tělo bylo zohavené malými rankami, barevnými modřinami a zarudlými podlitinami. „Kdybys nebyla tak nechutně hrdá a nepředstírala statečnou, vůbec bychom tady teď tohle nemuseli absolvovat. No řekni, tebe to snad baví?"

Neopověděla. Sotva se zvedla na rozklepaných rukou, aby si odkašlala a odhrnula si rozcuchané vlasy z obličeje. „Kdy do hajzlu konečně pochopíš, že žádnou smrtící moc nemám? Jsem úplně-"

Konec její věty zanikl v dalším výkřiku, když na ní Abraxas znovu namířil hůlkou. Musí toho nezdolného ducha zlomit. Protože dokud sama nebude chtít moc použít, neukáže se, neprojeví se a Voldemort jej potrestá za to, že namísto zbraně mají jenom až nechutně hrdou a vzpírající se holku, neochotnou spolupracovat. Až příliš mu připomínala jeho zesnulou dceru, se kterou to poslední týdny jejího života rozhodně neměl jednoduché. U Delaney rozhodně takovou chybu nedopustí. Tentokrát tu nebude žádná Pennelope, která by ho držela zpátky, nikdo, kdo by se mu pokoušel ve výchově vnučky bránit. Udělá si to hezky podle sebe.

Lana se otřásla při pohledu na jeho skoro až děsivě spokojený pohled, než její tělo znovu podlehlo té nevídané bolesti.