5. září 1996

Delaney setrvala ve Philipově náruči několik minut. Po tvářích jí tekly slzy, u nichž sama netušila, zda to jsou slzy štěstí, či smutku. Tvář měla zabořenou do smrtijedské kápě, kterou měl stále na sobě, a v níž se mu podařilo proniknout do Malfoyovic sídla, aby jí odtamtud dostal, ruce pevně omotané okolo jeho pasu, zatímco on jí hladil na zádech a uklidňoval ji jemným kolébáním ze strany na stranu.

„Díkybohu, už jsem měla takový strach! Jsem tak ráda, že jste zase zpátky!"

Nadšený výkřik dobře známé osoby Lanu donutil se konečně odtáhnout od svého bratra, ale vzápětí se opět ocitla v objetí, tentokrát ale osoby o hlavu menší, což ale neměnilo nic na tom, že jí svým sevřením málem polámala všechna žebra.

„Ahoj Danelle," vydechla tmavovláska a objala svou zrzavou nejlepší kamarádku. Vzápětí se ale odtáhla a pozorně si ji prohlédla. „Kam jsi dala to tvoje břicho?"

Danelle Grammerová se jen na Delaney usmála se slzami štěstí lesknoucími se v jejích hnědých kukadlech. „Přece sis nemyslela, že budu čekat dva měsíce jen na to, abys jí viděla hned po porodu. Sice tě mám ráda, ale těhotná o dva měsíce déle bych kvůli tobě rozhodně nebyla."

„Mrzí mě, že jsem tu nebyla," povzdechla si Lana a oči se jí zalily novou vlnou slz, které se rychle pokusila otřít krajkovým rukávem šatů. „D-doufala jsem, že-"

„Nech toho," zavrtěla Danelle hlavou a klidně se na ni usmála. „Pojď dovnitř, dostaneme tě z těch šatů a potom se najíš. Jsi hubená jako tyčka."

Vděčně se na ní pousmála a s Danellinou rukou na zádech vstoupila do malého domku, před který se před pár minutami přemístili.

„Bude v pořádku?" prohodil Ashton směrem k Philipovi, zatímco v náručí držel klimbající Natalii Lloydovou.

„Doufám v to," povzdechl si Philip a koukal za svou sestrou, jak v šatech bílých jako sníh kráčí se svou nejlepší kamarádkou do domu.

xxx

„Pošuk chce, abych tě vzal na poradu Řádu."

Philip se zadíval na svou sestru sedící u stolu. Danelle jí pomohla svléct ony svatební šaty a navlékla ji do měkkého velkého svetru, který našla ve skříni, a volných plandavých kalhot, aby se Delaney cítila co nejpohodlněji, a momentálně si plnila žaludek polévkou, kterou jí Danelle vnutila, ačkoliv jí Lana opakovala, že hlad nemá.

Vzhlédla k němu. „Jak se tak rychle dozvěděl, že jste mě odtamtud dostali?"

„Dal jsem mu zprávu, že jsi v pořádku, ale očividně chce zjistit, co všechno ses dozvěděla," zachmuřil se Philip a založil si ruce na hrudi.

„No a? Bylo docela očekávatelné, že to přijde," vmísil se do hovoru Ash.

Než Philip stihl něco namítnout, Lana se zvedla od stolu, ačkoliv se jí v tom Danelle pokusila zabránit. „To je dobrý, Phily. Nevadí mi to."

„Teprve ses vrátila a-"

„Nejsem ze skla, jeden rozhovor mě nezabije," uklidnila ho. „Vyrazíme hned?"

Její dvojče si rezignovaně povzdechlo a ujistilo se, že má v kapse svou hůlku, stejně jako jí tam měla ona. Od chvíle, co se vrátili jí nedala ani na minutu ze své blízkosti, což chápal. Kdyby měla hůlku zatímco byla v Malfoyovic sídle, nikdo by ji nedonutil strávit tam takovou dobu. Jen přikývl a vyšel před dům, kam ho hned následovala. Pevně ji chytil za ruku a během necelé vteřiny oba zmizely ze zahrady Lloydovic domu.

Dům na Grimmauldově náměstí 12 Lana poznávala moc dobře, ale jakmile v něm nespatřila pána domu, Siriuse, který padl tehdy na ministerstvu, v ten samý den, kdy ji Lucius Malfoy unesl a to započalo ten dvouměsíční děsivý pobyt v Malfoy manor. Mírně se při tom pomyšlení otřásla. Je to příliš čerstvé. Příliš čerstvé na to, aby o tom mohla mluvit, ale pokud to má pomoci v boji proti Voldemortovi i jeho přívržencům, mezi něž patřila i značná část její rodiny.

„Nemusíš to dělat," podotkl Philip, když si jejího otřesu všiml.

„Ne, to je dobrý. Je potřeba, aby se to všichni dozvěděli."

Nechtělo se jí do toho a Philip to moc dobře věděl. Ačkoliv se snažila nechat svou mysl uzavřenou před kýmkoliv, kdo by si chtěl pohrávat, či číst v jejích myšlenkách, měla pocit, že Philip i tak moc dobře ví, co se jí honí hlavou. Stiskl jí ruku, aby jí povzbudil, když společně vešli do místnosti, kde se již nacházelo několik členů Řádu, včetně Pošuka Moodyho, který si její přítomnost vyžádal.

„Delaney, drahoušku, moc ráda tě vidím živou a zdravou."

Lana se pousmála a nechala paní Weasleyovou, aby ji objala, zatímco odolávala pichlavým a zvědavým pohledům ostatních přítomných.

„Na přivítání bude čas později," prohlásil Moody, když Molly objímala Lanu na jeho vkus až příliš dlouho. „Teď je třeba vyřešit důležitější věci. Děvče?"

Tmavovláska se odtáhla od postarší zrzavé ženy a zahleděla se přímo na Pošuka. „Co chcete vědět?"

„Všechno. Kde tě drželi, kdo tam byl a koho jsi vídala, co jsi zaslechla. Zkrátka všechno."

Znovu se mírně zachvěla, když si vybavovala všechno, o čem by jim měla říct. Philip k ní přistoupil a konejšivě jí položil ruku na záda. Poté se zamračeně zadíval na Pošuka.

„Moje sestra," začal, „byla tři měsíce nezvěstná. Nikdo z vás se neobtěžoval pokusit se jí najít, ale jakmile se vrátí, je pro vás potřebná. Nemusí vám říct nic, pokud se na to nebude cítit a nebude chtít."

Nikdo se neodvažoval nic říct, zatímco ti dva si vyměňovali pohledy. Philip jim nemohl zapomenout, že mu nikdo nechtěl pomoci s Laniným hledáním.

„Malfoy manor. Tam mě drželi," přerušila nakonec ticho Delaney. „Nejprve jsem netušila, kde to je, ale poté... drželi mě zavřenou v bývalém pokoji mé matky. Muselo to být v sídle Malfoyových."

„Kdo z nich tam byl?" položil jí Alastor další otázku, nedbaje na Philipův varovný pohled, jakým ho sledoval.

„Lucius Malfoy. Ten mě unesl z ministerstva, náš starší strýc. Jeho žena, Narcissa a jejich dva synové, ačkoliv Draca ode mě Lucius držel daleko. A taky mého druhého strýce, Rickona," pokračovala a periferně zahlédla, jak se Fred mírně zachmuřil, při zmínění jména otce jeho mrtvé přítelkyně. „A také Abraxas Malfoy, toho jsem vídala nejčastěji."

„Mučil tě?" odvážil se zeptat další z členů Řádu, v níž Delaney poznala Kingsleyho Pastorka.

Váhavě přikývla. „První tři týdny nedělal prakticky nic jiného."

„Co po tobě chtěl?"

„Mluvil o... Mluvil o nějaké moci, kterou bychom podle něj s Philipem měli ovládat. Říkal, že před osmnácti lety, než jsme se narodili, podstrčil naší mamce, svojí vlastní dceři, nějaký lektvar. Co jsem tak pochopila, prý ho tím pověřil Voldemort. Měl dokázat to, že my dva budeme schopni ovládat a poroučet smrti."

Místností se prohnalo překvapené, místy až vyděšené zalapání po dechu. Molly Weasleyová si vyděšeně přiložila dlaň na pusu, Kingsley se zatvářil spíš ustaraně, jako většina.

„Ten lektvar... Jsou to jen pověry. V minulosti se nikomu nic takového nepodařilo," prohlásil další člen Řádu, jehož Delaney nepoznávala. Zdálo se, že jí nevěří ani slovo.

„Já ani Philip žádnou takovou moc nemáme," zavrtěla hlavou Lana. „Ale podle toho, co Malfoy říkal, by tu moc mohly mít naše děti."

Vzpomněla si na ono odpoledne, kdy si dala dvě a dvě dohromady. Byl to den poté, co ji Barty zneužil. Celou noc proplakala, zatímco ji Rickon s Narcissou chodili střídavě kontrolovat. Vybavovala si Leův pláč, který jí zněl v uších, když jí hlavou bleskla myšlenka na to, proč by Abraxas trval na tom,  aby otěhotněla. Dítě. Bylo to očividné. Abraxas ji přestal mučit, protože si nemohl dovolit jí ublížit, stále potřeboval její tělo.

„No pokud nejsi-"

„To by stačilo," zarazil další otázky rázně Philip. Věděl, na co se chce Moody zeptat, ale nechtěl, aby na to Lana musela odpovídat. Když mu odpoledne ukázala veškeré vzpomínky na čas, který v Malfoy Manor strávila, včetně jedné z těch nejhorších, v níž figuroval Barty. Neřekla mu, že by měla podezření na to, že by mohla být těhotná, tudíž doufal, že to tak skutečně nebude a tím debatu o tomhle uzavřel. Nechtěl o tom s ní mluvit, ne když viděl, jak jí pomyšlení na to zraňuje.

„Philipe, to nevadí, já jsem-" pokusila se mu v tom tiše zabránit Lana.

„Ne, Lany, tohle stačí," nenechal jí domluvit Philip, stejně jako předtím přerušil Pošuka. „Řekla vám to nejdůležitější, co věděla, zbytek už není důležitý, kdyby chtěl, tak vám to řekne dobrovolně, ale nebudete to z ní takhle tahat."

Nikdo se neodvážil nic namítnout, když své sestře stiskl ruku a odvedl jí z místnosti.

„Neměl jsi to dělat. Nevadilo by mi... mluvit o tom," zavrtěla hlavou Delaney, ale pronesla to tónem, z něhož bylo jasné, že by jí to vadilo a nebylo by jí to příjemné.

„Počkejte vy dva," zarazil je známý hlas Molly Weasleyové, než stihli opustit dům, v němž se nacházel hlavní štáb Fénixova Řádu. Shovívavě se na Delaney usmála a pohladila ji po tváři. „Pokud bys chtěla, Lano, můžeš teď pár týdnů strávit u nás, než ti bude lépe. Děti jsou stejně ve škole a pokud se sem tam zastaví Bill, dvojčata, nebo Charlie, snad ti to vadit nebude."

„Děkuju vám, paní Weasleyová," přikývla vděčně Lana a pousmála se na ní. „Pokud vám to nebude vadit, byla bych moc ráda."

Zrzavá žena ji jen znovu pohladila po tváři, nechala obě tmavovlasá dvojčata odejít a vyprovázela je pohledem, když vyšli z domu na ulici a přemístili se pryč.