[62. Znovu už ne]

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

únor 1997

Osm týdnů. Osm týdnů už uběhlo od chvíle, kdy se Gianna Lloydová stala opět vězněm, tentokrát ale ne v Azkabanu, kde seděla za své předchozí činy, ale v obyčejném bytě, kde ji držel její bývalý manžel. Proklínala ho. S každým dalším dnem, kdy na ní promluvil, kdy se jí pokusil dotknout, kdy se ji pokoušel přesvědčit, že by se měla vrátit do služeb Pána Zla, ho nenáviděla ještě víc, než předtím. Uvažovala i nad tím, že možná i ten Azkaban by byl lepší, než tohle.

Volala v duchu Siriuse. Nebo kohokoliv jiného, kdo by ji mohl zachránit, ale nikdo nepřicházel. Ministerstvo vypustilo do světa plakáty s její fotografií, na které koukala pokaždé, kdy se jí podařilo vyhlédnout k okna na ulici. Netušila, kde je. Když to netušila ona, jak mohl přijít někdo, kdo by jí zachránil? Kdo by jí vůbec měl hledat? Faith? Ta si jistě užívá čas strávený v Bradavicích a je tam v bezpečí a daleko od svého šíleného otce. Její synovec, Ashton? Rozhodně si nebyli tak blízcí, jako doufala, že budou. Navíc měl svou vlastní rodinu, o kterou se musel starat a chránit ji, proč by měl nasazovat krk, aby ji našel?

„Řekl jsem Pánovi, že na příští schůzi tě přivedu, aby sis nechala znamení zla znovu vypálit, když ses ho zbavila," vyrušil ji ze zamyšlení hlas.

Neobtěžovala se otevřít zavřené oči, nechtěla Peterovi hledět do tváře. „Tak se za ním vrať a vyřiď mu, že na mou ruku už nikdy ten odporný cejch nikdy nevypálí."

Sykla bolestí, když pevně sevřel v prstech její levé zápěstí a otočil její paži předloktím vzhůru, aby viděl na její jizvu. „Přijde ti odpornější, než tahle jizva? Byla jsi hloupá, když jsi to udělala. Kdybys chvíli počkala, mohlo by tě to z Azkabanu po Pánově návratu dostat. Ale ne, ty jsi musela utéct s tím psem. Vsadím se, že i k tomuhle," bodl ji prstem do oné jizvy, „tě navedl Sirius."

„Přestaň si brát Siriuse do huby, hajzle!" vyjela na něj Gianna a vytrhla svou z jeho sevření. „Ty mu nesaháš ani po kotníky! Ten člověk kvůli tobě strávil dvanáct let v Azkabanu, stejně jako já, protože jsi byl až moc velký srab a zaprodal nás v osmnácti Voldemortovi, jako kdybychom byli ti největší zbabělci! S klidem jsi sledoval, jak naši přátelé umírají, nezabránil si bystrozorům v tom, aby mě těhotnou odvlekli do Azkabanu! A potom jsi předstíral svou smrt, usekl sis vlastní prst, kvůli čemuž skončil nevinný člověk v Azkabanu. Dvanáct let jsi živořil jako krysa, hrál sis na domácího mazlíčka a potom jsi zdrhnul, useknul si ruku, aby se ten kreténskej Voldemort vrátil a nezabil tě hned poté, co tě poprvé uvidí, za to, jaký jsi byl srab a celý ty roky ses schovával! A teď kvůli tomu další desítky lidí umírali jen proto, že nemají čistou kouzelnickou krev! Je mi z tebe špatně, Pettigrewe!"

Vyplivla jeho jméno z úst jako tu nejhorší nadávku. Nehodlala poslouchat, jak uráží Siriuse, nebo jak obhajuje svoje zbabělé činy neschopnými omluvami. I ona provedla špatné a zbabělé věci, když byla mladá a vystrašená, ale Azkaban jí otevřel oči. To on nikdy nepoznal a nejspíš ani nepozná, dokud bude Voldemortovi tak moc podlézat.

„Sklapni!" zaječel na ni rozčíleně. „Já se ti snažil pomoct! Jak tehdy, tak teď! Kdybych tě tam na ulici nevzal, bystrozorové by tě chytili a bez milosti tě hodili zpátky do Azkabanu, to bys chtěla? Tu podělanou statečnost jsi pochytila od Siriuse, když sis s ním užívala?"

„Řekla jsem ti, abys z toho Siriuse koukal vynechat!" vyjela na něj. Prudce se postavila, až jí v kloubech, po hodinách a hodinách sezení a ležení, nezvyklých na stání ani chůzi, zapraskalo, ale nebrala to na vědomí. „Vždycky jsi chtěl být jako on! Jako James, Remus a i jako Sirius. Bavil ses s nimi jen proto, že byli oblíbení a ty jsi nechtěl, aby si tě nedejbože začali dobírat a utahovat si z tebe, jako ze Srabuse! Byl jsi zkaženej už v té době, jen si toho nikdo nevšiml!"

Vlepil jí facku, až se jí hlava stočila do boku a jen tak tak odolala, aby se nechytila za zarudlou tvář. „Když byli tak skvělí, tak mi pověz, drahá Gio, jak je možné, že dva z těch tří už jsou mrtví a já, ačkoliv jsem podle tebe tak hrozný, jsem stále naživu?"

„Protože jsi podělanej srab a radši si před všemi problémy zdrhnul, než abys jim čelil," procedila nenávistně skrz zuby.

„Ne. Protože jsem byl chytřejší než oni a přidal se na vítěznou stranu. Protože Pán Zla už se znovu porazit nenechá. Tentokrát vyhraje a potom budou lidi, jako ty, kteří se mu snaží tak rádoby statečně vzdorovat trpět. Uvědom si, že pro tebe a naší dceru chci jen to dobré!"

„Žádná naše dcera není!" odsekla rázně. „Faith s tebou nemá nic společného. Není ani zdaleka tak zkažená a vystrašená jako ty! A že pro ní chceš to nejlepší? Budeš i po ní chtít, aby se přidala k Voldemortovi? V patnácti? Nenech se vysmát. Ten by nikdy tak malou holku, ještě k tomu nečistého původu nepřijal. Stejně jako nechtěl přijmout mě, když zjistil, že mí rodiče jsou mudlové a můj bratr si vzal čistokrevnou holku, co raději odešla, než aby se k němu musela přidat!"

„Jsem její otec, ať se ti to líbí, nebo ne!" tentokrát to byl Peter, kdo zlostně zavrčel.

„Jdi do prdele," poradila mu Gia s nenávistným pohledem a vzápětí se její oči zavřely, když jí do hrudi udeřila kletba, po níž se zhroutila do mdlob.

„Ty mi ještě budeš děkovat, že jsem tě Pánovi dovedl," zachmuřil se a nechal ji v bytě samotnou.

Gianna se nevzpamatovala dříve, než za pár hodin. Hruď ji bolela, v hlavě jí třeštilo, ale stále v sobě pociťovala tu nenávist, s jakou pár hodin zpátky Peterovi všechno, co si o něm myslí, vmetla do tváře. Nelitovala jediného slova. Kdyby jí za to chtěl zabít, udělal by to, ale on ji jen omráčil. A to byla chyba.

Zvedla se na rozklepaných nohou hned poté, co se ujistila, že je v té špinavé garsonce, v tom páchnoucím kutloušku sama. Nemínila tu nadále zůstávat. Nechtěla znovu čelit všem těm výslechům, těžkým rozhodnutím, nechtěla už dál sledovat, jak umírají nevinní. Chtěla znovu vidět své rodiče, bratra i s jeho manželkou, které zabili na jejich vlastní svatbě a ona mohla skončit stejně, pokud by se jí nepodařilo utéct. Možná, že kdyby to neudělala, bylo by jí líp. Nemusela by si procházet všemi těmihle problémy, jaké zažívala teď.

Vzala nejbližší dostatečně těžkou věc, stoličku postávající u malé pohovky, a prohodila ji skleněnou tabulkou okna. Nešlo díky vlivu nějakého kouzla otevřít, ale pokud dostatečně roztříští sklo, bude tam prostor dost velký na to, aby se odtamtud konečně dostala. Rychle ucouvla, aby ji střepy i drobné střípky tříštícího se skla, nezasáhly a následně oknem opatrně prolezla a na malou chvíli zůstala sedět napůl v rámu okna, napůl na širokém okenním parapetu. Věnovala se zavřenýma očima poslední myšlenku všem, které měla ráda, které tu nechala. Ale ona už nemohla dál.

Cítila, jak se jí do kůže zarývají ostré střepy, ale nebrala to na vědomí. Po vší té bolesti, kterou za život zažila, už tohle bylo nepodstatné. Pohlédla na oblohu a usmála se při pohledu na západ slunce, na hvězdy postupně se objevující na obloze. Po tvářích jí steklo několik slz, ale i přesto se nepřestala usmívat. Nemohla si vybrat lepší denní dobu na to, aby tenhle svět opustila.

„Potkáme se v jiném světě."

xxx

Ashton Lloyd s povzdechem předal malou holčičku své přítelkyni a vtiskl jí polibek do vlasů, když vstal z pohovky, kde zrovna jejich dcerku krmil. Pro jistotu v ruce sevřel hůlku, když prošel obývacím pokojem domu a zamířil k hlavním dveřím, za nimiž rozeznával jednu drobnou postavu. Povytáhl obočí. Žádnou návštěvu přece nečekali, nebo alespoň on o žádné nevěděl. Už se chystal příchozího, či příchozí, nějak slušně vyhnat, ale nedokázal to, když dveře otevřel a spatřil za nimi svou sestřenici, ubrečenou, se zarudlýma očima a jakýmsi papírem v ruce.

„Faith, co se-"

„Máma," přerušila ho s pláčem Faith a udělala roztřesený krok do předsíně domu. „Máma je mrtvá, Ashi."

Složila se mu do náruče, až neudržel rovnováhu a skončil se svou sestřenicí sedět na zemi, zatímco se k němu pevně tiskla a vzlykala mu do svetru. Oči se mu zalily slzami, jakmile dokázal rozluštit text na papíru, který Faith svírala v prstech.

S bolestí v srdcích oznamujeme všem příbuzným, přátelům a známým, že dne 11. února nás ve věku nedožitých 37 let náhle opustila matka, teta a přítelkyně, Gianna Lloydová.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro