Pokud se Rickon Malfoy něčím od své sestry lišil, bylo to jednoznačně tím, jak moc si užíval pozornost. Nedělalo mu problém provést větší či menší rozruch jen proto, aby si ho přítomní všimli, narozdíl od Aalyiah, která raději zůstávala v pozadí a přenechala pozornost svým dvěma bratrům, než aby byla věnována jí. Tenhle rok už se ale své povinnosti, zúčastnit se tradičního vánočního plesu, pořádaného Malfoyovic rodinou každý rok, nevyhnula, hlavně kvůli jejich letošním speciálním hostům - francouzské rodině Delacroixových, jejichž nejstarší potomek Jacques se měl stát Aliiným manželem. Ani to ale nedonutilo prostřední Malfoyovic dítě, aby se patřičně prezentovala a chovala se tak, jak po ní vyžadoval jejich otec Abraxas.

Rickonovy pobaveně cukaly koutky, když zahlédl svou sestru, jak společně se svým komplicem a zároveň svou nejlepší přítelkyní Nataliou Yaxleyovou ukořistila lahev sladkého bílého vína, přineseného na stůl speciálně na počest Delacroixových a vzápětí obě zmizely za závěsem, schovávajícím dveře na balkón, tedy do té doby, než nedojde na tradiční ohňostroj - zlatý hřeb celého večera. V ruce jeho sestry zahlédl hůlku, tudíž nepovažoval za nutné vydat se za nimi a upozornit je na to, že když už chtějí trajdat venku, měly by si alespoň obléct něco teplejšího, než formální šaty, sotva zakrývající ramena, natož celé paže. Raději svou pozornost obrátil na jinou dívku, v tomto případě už spíš ženu, než byla jeho sestra. Odložil prázdnou skleničku vína a líným krokem vyrazil ke stolu, přidělenému rodině Blackových, u nějž seděla nejmladší ze tří dcer Cygnuse a Druelly Blackových, Narcissa.

Nemohl se na ni vynadívat. Nejspíš by mu přišla krásná kdykoliv, ale dnes, s perfektně upravenými prameny černých vlasů, tváří ještě zkrášlenou makeupem a v šatech pudrové barvy, jejichž živůtek dával ještě víc vyniknout její drobné štíhlé postavě, vypadala obzvlášť dokonale. Šibalsky na ni mrkl, když z k němu vzhlédla a věnovala mu pohled a spokojeně se pousmál, když na její tváři spatřil taktéž úsměv. Zapnul si vrchní knoflík na svém saku a jakmile se k ní dostal dostatečně blízko, vysekl jí poklonu a jemně uchopil její ruku, k níž se přiblížil rty, aby předstíral polibek. Všechno přesně podle etikety, jak ho to učili od útlého věku, ačkoliv on i Narcissa moc dobře věděli, že tohle chování rozhodně není pravá stránka jeho rozverné povahy, jakou mladá Blacková znala.

„Slečno Blacková," oslovil ji naschvál jejím dívčím jménem a na tváři mu pohrával nevinný úsměv, „byla byste tak laskavá a poctila mě jedním, či dvěma tanci, když už vás můj bratr nechal tak neomaleně sedět bokem?"

Usmála se na něj, možná až trochu soucitně, a rychle pohlédla směrem k tanečnímu parketu, kde Lucius zrovna protáčel pod svou paží Narcissinu nejstarší sestru Bellatrix, než vstala od stolu a vložila svou ruku do té Rickonovy. „Ale jistě, pane Malfoyi, když jste to vy. Odmítnout takovou nabídku by byla neomalenost."

Nabídl jí rámě, které přijala a společně zamířili na parket, kde se přidali k dalším párům, poklidně tančících v rytmu vánočního blues, jehož tóny se nesly celým velkým sálem, v němž se ples konal. Chytil ji do volného tanečního držení a po pár vteřinách se plynule pustili do tance. Z počátku oba mlčeli. Narcissa sem tam přes jeho rameno koukla směrem, kde zrovna byl Rickonův starší bratr, jako by čekala, že si pro ní za chvíli přijde a ona ztratí těch pár vzácných minut v přítomnosti jeho mladšího bratra, zatímco Rickon jen sledoval, jak se její líčka zbarví do červena pokaždé, když jí jeho prsty jemně pohladí po zádech a od lopatky sklouznou až na její bedra, než se jeho dlaň opět poslušně usídlí na její levé lopatce.

„Přestaň," šeptla nenápadně, když už to gesto udělal poněkolikáté a jí z něj brnělo celé tělo.

„Nebývala jsi lechtivá," odvětil naopak on, jelikož si tohle malé provokování narozdíl od ní užíval. „Od léta se něco změnilo?"

Silně stiskla jeho paži, na níž měla položenou levou ruku, což mělo sloužit jako varování, ale patnáctiletý mladík se jen tiše zasmál a přitáhl si ji ještě do bližšího tanečního držení, které se jí sice zamlouvalo, ale ještě víc ji svádělo k tomu, aby ho pobízela k dalším a dalším dotykům, podobně jako letos v létě.

„Nemusíš se bát," broukl bezstarostně Rickon, který si povšiml toho, jak často vrhá Narcissa pohled směrem k jeho bratru. „Tančíme spolu přece ve vší počestnosti a slušnosti, ne? Jako švagr a švagrová, nic víc."

„Nic víc. Pokud to, co mezi námi bylo v létě, je pro tebe je nic, tak lituju tvojí budoucí ženu," poznamenala Narcissa, ačkoliv si slíbili, že tohle téma zbytečně vytahovat nebudou.

„Kdyby to tehdy dopadlo jinak, nemusela by ses teď se strachem za Luciusem ohlížet a bát se toho, že tě ode mě za chvíli odtrhne," poznamenal její společník a otočil se kolem dokola, než ji opět uchopil do držení. Zdálo se, že ho to vůbec netrápí, ale Narcissa moc dobře věděla, že mu to není tak lhostejné, jako se teď tváří. Vsadila by se, že na ty noci myslí zrovna tak často, jako ona.

„Tohle už jsme přece probírali, Rickone," povzdechla si. Řada s otočkou byla na ní a ona až poté začala opět mluvit. Dřív, než se slova opět stihl chytit její švagr. „Jsme od sebe o šest let. Tobě je patnáct, zatímco mně už jednadvacet a pochybuju, že by naši rodiče byli ochotní čekat ještě dva roky, než bys byl dospělý a mohli bychom se vzít. Je jim jedno, že mezi námi něco je, něco mnohem víc, než bylo v tu dobu mezi mnou a Luciusem, a tak to zkrátka je."

„Takže nepopíráš, že mezi námi něco je?"

„Bylo," opravila ho zkroušeně.

„Bylo?"

„Bylo."

Oba na chvíli opět zmlkli. Rickon si pomyslel, že tohle téma mělo zůstat uzavřené z dobrého důvodu. Cítil, že mluvením o tom, co se stalo letos v létě, sotva pár týdnů předtím, než měl jeho starší bratr s Narcissou svatbu, si oba akorát ubližují a oba je stejně mrzí, že to nemohlo dopadnout jinak. Narcissa už byla čtyři měsíce vdaná paní Malfoyová a jak se Rickon nedávno dozvěděl, on byl zasvěcen Violette Fawleyové, blondýnce stejně staré jako on, která se někde v sále nacházela také, jen netušil kde a popravdě byl za to rád. Ani nová snoubenka nedokázala zaplnit to zvláštní prázdno, které uvnitř sebe nosil, když se musel vzdát vášnivého vztahu s nejmladší Blackovou.

„Řekni mi alespoň jednu věc," promluvil po nějaké době, kdy se blues změnilo v o něco svižnější tango a jejich těla se při tanci vzájemně dotýkala, „proč zrovna já? Protože jsem byl zrovna po ruce, nebo sis potřebovala dokázat, že jsi ještě chvíli svobodná, než budeš uvězněná v manželství s Luciusem a chtěla jsi se jako poslední malý vzdor vyspat se mnou, protože jsem byl Luciusův bratr?"

„Takhle to nebylo," protestovala Narcissa.

„Ne? Tak mi řekni, jak to mezi námi vlastně bylo, Narcisso," řekl se svraštěným obočím. „Mě by to totiž vážně zajímalo."

Připadalo mu zvláštní, oslovit jí Narcisso. Nikdy předtím to nedělal, vždycky používal pouze zdrobněliny jejího jména a celé jméno možná jednou či dvakrát, při nějakých formálních událostech, ale jinak nikdy. A rozhodně jí tak neříkal během jejich společně strávených chvilek v jeho či její ložnici.

„Nedokážu to přesně pojmenovat. Neodkážu to nazvat láskou, ale zároveň to nebylo nic úplně chladného bez emocí. Vím ale, že to něco bylo, něco vzrušujícího, co mě přitahovalo a ty chvíle, kdy jsme spolu byli, jsem si užívala mnohem víc, než ty s Luciusem. Ty jsi dokázal přijít na to, co se mi líbí, co bych ráda a nehleděl jsi jenom na sebe. Rozmazloval sis mě a hýčkal, moje pohodlí bylo na prvním místě. Uměl jsi být vášnivý a tvrdý, ale zároveň něžný a jemný, když jsem to po tobě chtěla. To by Lucius nikdy neudělal," s povzdechem se mu zadívala do očí. „Neumíš si představit, kolikrát jsem zatoužila po tom, abys tam místo něj ležel ty. Aby to mezi námi bylo zase jako dřív."

Dlouze vydechl a když dohrála skladba, zdvořile se jí uklonil. „Ale nic jsi neudělal. Nic jsi neřekla proti tomu, když sis ho měla brát."

„Nemělo by to smysl, Rickone," snažila se své chování obhájit Narcissa, ale Rickon byl neoblomný.

Zakroutil hlavou a místo odpovědi se k ní sklonil a opět udělal to směšně formální gesto s polibkem na ruku. „Děkuju za tanec. Paní Malfoyová." A poté se vydal na balkón, kam před několika minutami viděl zmizet i svou starší sestru. Ta mu určitě poradí, nebo mu dokáže nějak zvednout náladu. Vždycky to dokázala.

Našel ji tam i společně s Nataliou. Sukně jejich šatů se pohupovaly pod vlivem teplého vzduchu, jež pomocí hůlky zahříval obě dívky, posedávajíc na zábradlí a štěbetajíc o všem možném. Jakmile zahlédly nejmladšího Malfoye, jeho sestra mu pokynula lahví vína, aby přišel blíž k nim, zatímco Natalia mu věnovala úsměv.

„Vypadáš nějak přešle, Ricky," poznamenala Aalyiah a nijak nekomentovala to, že její bratr si od ní bez řečí vzal to příšerně drahé a sladké víno, aby svou špatnou náladu spláchl. „Violette ti někam pláchla?"

„Buď té lásky a přestaň, Alio," zachmuřil se mladý Malfoy na svou sestru. „Nevím, kdo se schovává na balkóně s lahví vína, když by se měl dvořit svému nastávajícímu."

„Nehodlám se tomu francouzskému panákovi nijak vnucovat, to ať otec neočekává," zakroutila hlavou blondýnka. „Stejně mi nerozumí ani slovo."

„Můžeš s ním mluvit francouzsky."

„Talio, buď té lásky a sklapni," prohodila směrem ke své přítelkyni, ačkoliv to nemyslela nijak zle. „Drahý Jacques Delacroix netuší, že jejich jazyk ovládám a já bych byla ráda, kdyby to tak alespoň ještě pár dní, než zase zmizí, zůstalo."

„Tak hlavně abys jejich jazyk zvládla ovládnout, až bude tvůj otec chtít, abyste mu nadělili čistokrevná vnoučátka," popíchla ji Yaxleyovic dcera a Rickon se musel podivovat nad tím, jak se i ona chová úplně jinak, než tam uvnitř, kde byla v obklíčení všech možných významných a zahořklých příslušníků snad všech čistokrevných rodin v Anglii, podporující zájmy Pána Zla, který si páchání svých zvěrstev neodpustil ani na Vánoce, tudíž několik hostů chybělo právě kvůli svému pánovi. S veselými jiskřičkami v očích se podívala na bratra své nejlepší kamarádky a dobromyslně se na něj usmála. „Tak co tě trápí, Rickie, když to není tvoje snoubenka?"

„Už jsme si s ní stihly popovídat. Má trošku nosánek nahoru, ale jinak je docela fajn," ozvala se Aalyiah dřív, než se její bratr zmohl na odpověď. „A je hezká. Takže bych řekla, že si nemáš zas tak na co stěžovat."

„Nestěžuju si, ona hezká je. Ale není to..." zarazil se a jméno oné dívky raději nevyslovil. Alia, která byla dnes večer mnohem více energická než obvykle, za což zřejmě mohlo množství alkoholu v její krvi, nadšeně vypískla, až ji musela Natalia tlumit.

„Takže takhle to je! Ty máš zálusk na někoho jiného!"

„Bože, Alio, už ti někdo řekl, že jako opilá hrozně hlasitá a otravná?" postěžovala si Talia. Obě dívky sebou trhly, když zahlédly, jak se závěs, zakrývající dveře, které vedly na balkón, pohnul, což nemohlo být následkem ničeho jiného než toho, že někdo míří ven, nadýchat se čerstvého vzduchu. Hbitě seskočily ze zábradlí, i v botách na podpatcích a šatech, připravené odejít. Ještě předtím se ale Aalyiah naklonila k Rickonovi.

„Jestli to je ta tvoje kráska, co ti zlomila srdce, tak bych ti radila, ať jí dotáhneš dovnitř do domu a najdeš si nějaké příhodné jmelí, kde bys jí mohl donutit, ať ti alespoň tu pusu dá," ignorovala jeho pohled, kterým jasně říkal, ať zmizí. „No a pokud by mělo dojít na něco víc, u tebe v pokoji je uklizeno a hoří tam krb ještě od odpoledne, takže tam bude mít klid a hezky teplo, hlavně se do toho nepouštějte tady venku. A já ti jako správná starší sestra slibuju, že nedovolím nikomu, aby vás vyrušil." Zasmála se, když nad ní jen pokroutil hlavou a pohled měl stále upřený dolů, do zahrady rozkládající se kolem honosného sídla. Naklonila se k jeho uchu. „Jsou Vánoce. A o Vánocích se plní přání, bráško, tak na to mysli. Třeba to vyjde."

Zmizely z balkónu právě včas, když se dveře ze sálu otevřely a osoba, dobývající se ven, se konečně dostala ze horké místnosti provoněné směsí parfémů a vůně dřeva, jak byl sál ozdobený smrkovými větvičkami. Rickon už si v hlavě chystal výmluvu, pomocí níž by otci omluvil Aliinu nepřítomnost, ale poznal, že nebude potřeba, jakmile ho do nosu udeřila aromatická vůně citrusů a květin. Ucítil, jak se kolem jeho pasu omotaly štíhlé paže a žena, která za ním zavítala, si položila hlavu na jeho rameno.

Nechal Narcissu, aby tam s ním takhle setrvala několik minut, které se ale táhly jako hodiny. Zřejmě měla něco na srdci, ale chtěla si nejprve užít pouze těch společných chvilek, kdy budou oba tiše a budou si jen užívat přítomnost toho druhého, jako to dělávali po společně strávené noci. Ona mu klidně spočívala v náručí s úsměvem na tváři, zatímco on postupně usínal a jeho dech ji šimral na krku. Rickon už měl třikrát spočítané všechny záhony, o něž s láskou pečovala jeho matka, když Narcissa konečně promluvila.

„Nemyslela jsem to tak, jak jsem to řekla, Rickone," zašeptala.

„Nemělo by to smysl," zopakoval její slova. „Nemá to smysl ani teď, Ciss. Proč se namáhat, když už stejně nic nezměníme? Stalo se, co se stalo a už to nijak nezměníme, chápeš? Ty jsi a zůstaneš Luciusova a já si za pár let vezmu Violette Fawleyovou. Nejspíš to tak mělo dopadnout."

Povzdechla si a věnovala mu polibek na krk. „Mělo to smysl. Kdybych nebyla tehdy pohodlná a trochu víc se snažila, dneska bychom se tu s tímhle vůbec nemuseli potýkat."

„Minulost je minulost. Jak říkám, už to nedokážeme nijak změnit. Měli bychom na to zapomenout, definitivně. Jako jsme si řekli v létě."

„A nemohlo by to ještě pár hodin počkat?" řekla opatrně. „Ráda bych ti ještě dala vánoční dárek."

Ačkoliv jeho zdravý rozum na něj křičel, aby to zadržel, nezmohl se na nic, když se na něj její štíhlé tělo natisklo a její prsty se nejprve popraly s knoflíkem na jeho saku, než líně vykasaly jeho košili z po za pasu kalhot. Ruce měla studené, takže jakmile mu jimi zajela pod košili, na celém těle mu vyskákala husí kůže, nad čímž se ona jen pousmála a hladila ho po pevném svalstvu na hrudi a břiše. Chytil ji za zápěstí, ve snaze její ruce odtáhnout, ale jediné, na co se zmohl bylo, přitáhnout si ji čelem k sobě, aby jí viděl do obličeje. V očích se jí zračila touha, jakou naposledy viděl před několika měsíci.

Stačil mu jediný její dotek, aby neměl v hlavě nic jiného než to, jak ji dostane do své ložnice a do rána se odtamtud nehnou. Ačkoliv v šatech, co měla na sobě, vypadala úchvatně, jeho myšlenky už se motaly jen okolo toho, jak je z ní strhne a zjistí, zda se její tělo za poslední dobu nějak změnilo. Narcissa se jen spokojeně usmála. Moc dobře věděla, že tohle na něj zabere. Vztek a smutek byl pryč a vystřídala ho vášeň a touha po ní. Po jejím těle.

Věděla, že by ho neměla takhle zneužívat, ale už takovou dobu při pohledu na něj na nic jiného nemyslela. Při styku s Luciusem mívala zavřené oči, aby si na jeho místě mohla představovat Rickona, stejně jako na nejmladšího Malfoye myslela tehdy, když se pokoušela tu neukojitelnou touhu po něm překonat sama vlastními doteky.

„Poslední noc. Ty a já. Ukážeš mi, jak ses za tu dobu zlepšil a potom oba půjdeme dál a nechámě léto i tenhle vánoční večer za zády. Co na to říkáš, Malfoyátko?" zavrněla mu do ucha. To byla pro Rickona poslední kapka.

Aalyiah měla pravdu. O Vánocích se měly přání a sny plnit a on si byl jistý, že pokud by si v tuhle chvíli mohl něco přát, nebylo by to nic jiného, než odnést si tmavovlásku lísající se k němu do své ložnice a donutit ji sténat, zatímco by k jejich uším doléhala vánoční hudba z tanečního sálu. A nikdo, kdo by je v tu chvíli na balkóně zahlédl nepochyboval o tom, že to byl způsob jak tihle dva své na dlouhou dobu poslední společné Vánoce strávili.