Vypnutí motoru pro mě bylo jasným signálem, že jsme na místě. Roztržitě jsem si vytáhla obě sluchátka z uší a omotala je kolem mobilu, který mi ležel na klíně.

,,Vysedat!" Zavelela mamka a ihned poté, co se odpoutala, otevřela dveře spolujezdce a začala se soukat ven. Ben s taťkou následovali jejího příkladu.

Pohlédla jsem skrze okénko na větší travnatou plochu, uprostřed které naše auto zastavilo. Na okrajích, blíže k lesu, bylo několik malých chatek. Odhadovala jsem, že jich bude tak kolem dvaceti. Pak jsem se na každou z nich jednotlivě zaměřila. Všechny byly stejné. Stejně malé.

Povzdechla jsem si. Tak tady, vážení, budu trčet následujících čtrnáct dní.

Překonala jsem nutkání zůstat v autě a opatrně otevřela dveře. V duchu jsem se modlila, aby se něco pokazilo a já tady nemusela být.

,,Rose, kde trčíš? Pojď se seznámit!" Zavolala na mě mamka, zatímco se bavila s mladým černovlasým chlápkem.

,,Však jo," přinutila jsem se k úsměvu a rozešla se směrem k nim.

Mezitím už do tábořiště dorazilo několik dalších aut, ze kterých postupně vylézala spousta mých vrstevníků. Ben se tu již znal téměř s každým, a tak na většinu z nich přátelsky kývl. Já jsem pouze stála vedle mamky, která zařizovala, kde budeme bydlet, a vše pozorovala obezřetně z dálky.

,,Takže," poklepala mi mamka na rameno a ukázala na jednu z maličkých budov. ,,Máš chatku číslo 12."

,,Dobře," pokrčila jsem rameny. Upřímně? Bylo mi to naprosto ukradený.

,,Tak pojď, taťka ti pomůže s věcma," pobídla mě a vydala se k autu.

***

Rodiče mě nechali samotnou i s kufry v chatce a rozhodli se, že už pojedou domů. Bratr hned zmizel i se svojí partou a vůbec se nezajímal o to, že jsem tady tenhle rok s ním. Žádná z mých spolubydlících zatím nedorazila, a tak jsem pouze tiše seděla na posteli a čekala, co bude dál.

Nemusela jsem vyčkávat nijak zvlášť dlouho. Za chvilku se zpoza dveří ozývaly natěšené hlasy plné elánu a nadšení. Někdo vzal za kliku.

,,Hej holky, já se nemůžu dočkat!"

,,Já taky! Třeba se mi konečně tenhle rok podaří sbalit Willa!" Chichotání.

,,Vidělas ho tady vlastně už?"

,,Zatím ještě ne, ale snad brzo dorazí."

,,Jo a víte, že s náma bude tentokrát na chatce i nějaká nová holka?"

,,To mi nikdo neřekl! Jaká?"

Dveře se otevřely a já spatřila tři rozverně se dohadující holky zhruba mého věku. Všechny tři se při pohledu na mě zarazily. Nejspíše jim došlo, že jsem jejich rozhovor slyšela. Napjaté ticho přerušila až jedna z nich - dlouhovlasá černovláska s kaštanovýma očima.

,,Ráda tě poznávám, jsem Mia," představila se a mile se usmála.

Další dvě se vzpamatovaly z počátečního překvapení a rychle mě také obeznámily s jejich jmény.

,,Já jsem Lea," věnovala mi vřelý úsměv menší blondýnka.

,,A mě můžeš říkat Tina," uzavřela seznamování brunetka s tmavší pletí.

Nejspíše teď byla řada na mně.

,,Ahoj, já jsem Rosamund. Pro přátele ale pouze Rose," pokusila jsem se o letmý úsměv.

,,Ty jseš tady poprvé, že?" Vyhrkla ihned Mia bez jakéhokoliv ostychu.

,,Jo," přikývla jsem. Všechny tři si začaly postupně vybalovat věci.

,,Tak to se rozhodně máš na co těšit," zazubila se okamžitě Lea tajemně, zatímco si vyskládávala oblečení na polici.

Udiveně jsem na ni koukala. Jak asi to myslí?