Všude okolo byla tma.
Takkar se probudil ve tmě a netušil, kde je. Zvedl se a zjistil, že u něho stojí nějaký chlápek.
Byl středně vysoký, okolo třicítky, bez vousů. Měl tmavé, krátké vlasy a modré oči jako on. Nejvíce ho na něm ale udivil dlouhý hábit bílé a zlaté barvy, který byl podle něj ten nejkrásnější, jaký kdy viděl.

Chtěl od něho uskočit, ale něco v jeho očích ho přesvědčilo, že je přítel. Namísto toho se na něho usmál a podal mu ruku.

,,Já jsem Takkar." oslovil chlápka v bílém.

Chlap se na něj podíval překvapeně, jakoby nečekal, že udělá zrovna tohle. Zíral na něho ještě nějakou dobu, až potom, co se ho Takkar zeptal na jméno, přestal.
Podal mu ruku a také se s úsměvem představil.

,,Já jsem Dante, ale můžeš mi klidně říkat Dane, je to kratší," a potřásl mu rukou.
Sice nebyl nějak zvlášť velký, ale pro Takara byl pořád obr, takže se musel postavit na špičky nohou.

,,Kde to jsme?" zeptal se Takkar a začal se procházet tmou.
,,Všechno je tu černý a nevidím konec ani začátek."

Dan se usmál a začal vysvětlovat. ,,My se nacházíme v takzvané Místnosti. Místnost znamená, že je to místo mezi mojí a tvojí myslí. Je to místo tvořené magií, a proto, když chceš, můžeš tady udělat cokoliv, klidně i poušť," hned jak to řekl, objevili se v poušti. Písek jim křupal pod nohama a slunce pálilo do očí.
,,Nebo i hory," objevili se na vrcholku zasněžené hory. Foukal silný vítr a Takkar měl pocit že umrzne.

,,Brrr. A-A nemůž-žeme b-být třeba v-v tep-ple?" drkotaly Takkarovi zuby zimou.

,,Tak to zkus změnit sám," pobídl ho Dan.

,,D-Dobře.," řekl Takkar. Zavřel oči a představil si chatu, tu samou ve, které zrovna byly s Theodorem.
Když otevřel oči, nemohl tomu uvěřit. Opravdu byl v té samé chatě. Pár věcí bylo ale jiných, bordel se špínou zmizely a v krbu hořel oheň.

,,Docela útulné," pochválil ho Dan, sedící v křesle. Takkar si domyslel že to trochu poupravil sám, jelikož křeslo v chatě nebylo jak si vzpomínal Takkar.

,,Pojď si taky sednout."

Takkar přikývl a šel si sednout do křesla. Jak si sedl, ucítil, že v něčem tak pohodlném ještě nikdy neseděl. Zavrněl jako příjemně naladěná kočka.
Pak se ho ale zeptal na otázku, která ho trápila.

,,Ty jsi tedy čaroděj?"

,,Ano jsem čaroděj, i když vhodnější označení je mág," opravil ho Dan. Potom se zatvářil přísně. ,,A v mé přítomnosti mi budeš vykat, je ti to jasné!"

,,Ano, Vaše Excelence." zazubil se Takkar.

,,To byl jen vtip na uvolnění atmosféry. Normálně mi můžeš tykat," zasmál se Dan.

,,Moc vtipný, Dane," zašklebil se Takkar.
,,ale chtěl bych se spíš zeptat, proč tady jsem."

Dan se na něho chápavě podíval.

,,To ti hned vysvětlím, ale nejdřív se potřebuji na něco zeptat. Používal jsi v poslední době nějakou magii?"

Takkar přikývl. ,,Dneska jsem vyčaroval ohnivou kouli a ovládal sníh," zvedl dlaň a objevil se v jeho ruce oheň. Chvíli si s ním hrál a pohazoval ho v dlaních. Až pak ho něco napadlo.
Co kdybych to na něj hodil, zašklebil se v duchu.
Hodil ji po něm ohnivou kouli a ve vzduchu ještě rozdělil na tři jednotlivé střely.

Dan se nemusel ani pohnout a všechny ohnivé střely chvíli před dopadem zmizely.
Takkar na něho zíral jako na zjevení, neschopen se hnout.
Naopak Dan se zákeřně zasmál, vytáhl něco z kapsy a vrhl po něm více jak deset ohnivých střel.
Takkar na nic nečekal, převrhl židli dozadu a střely narazili do židle. Když vykouknul zpoza židle a ujistil se, že už žádné další střely nejsou v dohledu, zazubil se na Dana.

,,To byla zajímavé, nemyslíš?"

,,Ani moc ne," poprvé se Dan zamračil a schoval ten předmět zpátky do hábitu.

,,Kdybych nebyl mág, mohl by jsi mně i zabít. Já bych ty střely nechal zmizet těsně před dopadem ale ty něco takového neumíš! A i když já jsem mág, tak bych si toho nemusel vůbec všimnout. S magií se nehraje, obzvlášť když jsi ještě ani nenavštívil hvězdné učniště."

To, co Dan říkal, ho zaujalo. ,,Jaké učniště?" zeptal se dychtivě.

,,Stellae, učniště v Tenaxu," odpověděl Dan.
Když uviděl, jak na něj Takkar nechápavě hledí, došlo mu, že on neví o čem mluví. Zasmál se a pokračoval.
,,Tenax je země na jih odsud. Je za takzvaným Mořem bez konce, které zas tak úplně bez konce není.
Má velkou spoustu větších i menších měst. Ty největší mají jména po nejstarších magických klanech. Ty klany jsou velmi staré a sahají až do daleké historie. Od nepaměti byly velmi vlivné a dalo by se i říci že všechno řídí.
Já například pocházím ze starého klanu de Igne, jenž je známý svým velkým počtem ohnivých mágů..."

,,A co jsou přesně ty klany?" přerušil ho Takkar.

Dan si vzdychl. ,,Neskákej mi do řeči, pokud budeš něco chtít, zvedni ruku," mezitím se podíval na Takkara. Ten úplně hltal každé jeho slovo. Dan se v duchu nad tím zasmál.
,,Abych odpověděl na tvoji otázku, musím ti nejdřív říct, jak se rozdělují pozice. Jsou dvě, mág, který se do toho klanu narodil, tím pádem jeden z jeho rodičů je člen a mág, a ten jenž se tam dostal díky svým dovednostem. Já jsem ta druhá možnost. Vysloužil jsem si ji za mistrnou práci s ohněm, jak jsi nejspíš už pochopil.
Těch klanů je dohromady osm a každý je něčím významný, ale to ti řeknu až někdy jindy.
Dá se vlastně říct že klan nabízí možnost domova pro mágy, když se to tak řekne."

Takkar zvedl ruku, jelikož chtěl něco říct.
,,Ano?" odpověděl Dan.

,,Neodbočili jsme trochu od tématu?" zvedl obočí.

Dan se nad tím zamyslel. ,,No jo vlastně... Ale to je stejně jedno," mávl nad tím rukou.
,,Aspoň se toho víc dozvíš."

,,Dobře," řekl Takkar. ,,Tak ale proč se o mě tak moc zajímáš?"

,,To ti nejdřív musím říct, jak jsem tě našel. Bylo to před třemi zimami, můj přítel Tom pomocí magie vytvořil věc, se kterou je možné vyhledat magii na velkou vzdálenost. Jednoho dne začal že sebe doslova zářit, že se někde na severu objevil silný záblesk magie, bohužel tak rychle, jak se objevil tak i zmizel.
Po celých třech letech to začalo občas oznamovat slabé pozůstatky magie na tom samém místě. Já a Tom jsme se tam chtěli vydat, ale nemohli jsme určit přesnou polohu. Stejně bychom pak mohli hledat neviditelnou jehlu ve velmi velké kupce sena.
Když jsme to po dvou letech hledání chtěli vzdát, začala Tomova věc znovu hlásit, že někdo používá slabou temnou magii. Hned jsme to mohli pomoci několika map najít a vyplout s lodí.
I tak to byl bohužel obrovský okruh hledání. Dosahovalo to až do sousedních vesnic a prohledat všechny lidi prostě nebylo možný, tak jsme vyčkávali. Ale včera se naše čekání vyplatilo, zachytili jsme tvoji magii nedaleko odsud. Stačilo už jenom počkat na vhodnou chvíli si s tebou promluvit.
No, a to je celý příběh," usmál se Dan a chvíli počkal, než na Takkara promluví, viděl, jak se to snaží vstřebat a přemýšlí o tom.

Takkar o tom mezitím opravdu přemýšlel. Zajímavě zapadaly ty výtrysky magie. Před třemi roky zachránil Thea a to že je mistrem nenápadného pohybu musela zajistit ta temná magie, jak říkal Dan. Nejvíce ho však ohromilo, že kvůli někomu jako je on, strávil Dan a jeho kamarád tři zimy hledáním. Nemohl tomu uvěřit.
,,Opravdu jste mě hledali tři zimy?" zeptal se, aby se ujistil.
Dan přikývl.

,,Neuvěřitelný, viď? Já to chtěl už dávno vzdát, ale Tom byl tím hledáním úplně posedlý." Zasmál se nad vzpomínkou na něho, jak slintá nad tou věcí..

,,Lžeš," řekl Takkar potichu.

Dan se na něho nechápavě podíval. ,,Co tím myslíš?" Nevěděl, co to do něho vjelo.

Takkar se mu podíval přímo do očí.

,,Myslím, že mi něco tajíš."
Dan mu sice přišel jako přítel, ale Takkar měl pocit, že něco tají. Nikdo, ale opravdu nikdo by nestrávil tři zimy hledáním, které nemusí skončit úspěchem, bez velmi dobrého důvodu.

Dan se ale stále tvářil nechápavě.
,,Já ti nic netajím."

Takkar mu pořád hleděl do očí. A jakoby přesně věděl co má dělat, použil tu temnou magii co měl v sobě.
Po chvíli to Dan začal pociťovat, měl strach a cítil, jak ho síly opouští, získával pocit, že se místnost zmenšuje a tma prohlubuje. Začal proti tomu spontánně bojovat magií světla, ale temnota odolávala a dál se mu kradla do hlavy.
Dan nevěděl, co se děje a spočinul pohledem na Takkara. Hned pochopil. Jakmile se podíval do Takkarových očí, zjistil, že zlatě září a vypouští temnotu z jeho těla k němu. Potřeboval tu temnotu odrazit, ale na to potřeboval ten předmět, co má v hábitu. S posledními zbytkami sil vytáhl hůlku, červenou, s drahým kamenem na konci a použil silnou magii světla a poslal ji Takkarovi přímo do hlavy.
Obrovský magický výbuch, při kterém se protiklady chtěly navzájem zničit, ozářil celou místnost a odhodil je pryč.

Velmi dlouhá kapitola jako tahle by si podle mne zasloužila vote a komentář