Takkar se probudil uprostřed noci, protože ho vzbudila nějaká rána. Chvíli poslouchal, jestli neslyší něco dalšího, ale nic se ani nepohnulo.

,,Co to bylo?" říkal si, než znova usnul.

Ráno už ale pochopil, co slyšel. Byla to lavina, která spadla na dům. Nebylo moc těžké to zjistit, protože se Theo chtěl nadechnout čerstvého vzduchu, ale když otevřel dveře, spadlo na něj dost sněhu.

,,Chachacha!" smál se Takkar, dokud po něm Theo nehodil sněhovou kouli. Ta se trefila přímo do obličeje. Takkara to odrazilo a málem udělal přemet. Když se zvedal, usmíval se a hned bylo vidět že to dopadne špatně. Koulovali se, dokud jim nedošlo v jakém jsou vlastně maléru.

,,To byla sice zábava, ale ještě jsme nevyřešili problém se sněhem," ukázal Theodor na dveře. ,,Zkus někde najít lopatu a vyhrabeme se odsud."

,,Dobře," odpověděl Takkar a šel hledat lopatu. Chvíli chodil po pokoji a prohrabával binec, co včera nestihli uklidit.
Kde to k sakru je, říkal si celou dobu.

,,Theo, a nepamatuješ si kam jsi ji dal naposled? Protože tady vůbec není."

Theo se jakoby zamyslel a pak se snahou tvářit se úplně vážně řekl: ,,Nóó, myslím, že je někde v tomhle domě."

Takkar se rozhodl tu hru hrát s ním. A proto taky s vážnou tváří odpověděl.

,,Vážně? To by mně ani náhodou nenapadlo."
Byl pro něj problém se nesmát a musel se kousnout do rtu.

,,Já to viděl!" vykřikl Theo se smíchem.
,,Ale teď vážně. Já si myslím, že bude v druhým patře."

,,Tenhle dům má druhý patro?" optal se Takkar překvapeně. ,,Kde jsou schody?"

,,Nikde, musíš tam vylézt žebříkem. Vidíš tamhle ten poklop?" ukázal nad ně.
Takkar přikývl.
,,Tam je druhý patro," podal Takkarovi žebřík co se válal vedle dveří.

,,Já se tam nevejdu, je to moc úzký, tak dej pozor."

,,Jasně, dejte práci tomu nejmenšímu," ušklíbnul se. ,,Jen neboj, na tebe se taky dostane, jakmile se odsud vyhrabeme."
Lezl po žebříku a hlavou bouchl do poklopu, aby se otevřel. Dost to bolelo.

Hned co vylezl, začal prohrabávat věci, co tu byly. Od všemožných lopat a seker po oblečení a knihy. Knihy?
Takkar s velkým obdivem a až posvátnou úctou zvedl knihu. Byla jich tam celá hromada. Ten kdo tady bydlel musel být velmi bohatý neboť tady na severu byly knihy vzácností.
Copak v nich asi je? Otevřel knížku a strnul. Spousta nečitelných písmen. Takkar si vzpomněl na menší nepříjemnost, co byla v Útulku. Nikdo tam z dětí neuměl číst.
,,Néé, proč? Proč je tu sakra tolik knížek a já je nemůžu číst?" zakřičel zoufale.

Měl moc rád knihy, ale vždycky mu je předčítal Theo. V Útulku nebyl čas se učit číst. A i knihy byly omezené, párkrát si je museli "vypůjčit" od vychovatelek.
No co, vzdechnul si. Budu se muset naučit číst. Až zachráníme Jennu, budu mít spoustu času.
Našel lopatu a slez zase dolů po žebříku. Theo se na něj tázavě díval.

,,Co se tam stalo? Slyšel jsem nějaký křik," zeptal se Theo zvědavě.

,,Ále," mávnul nad tím rukou. ,,to nic, jen jsem zakřičel, protože jsem si nemohl přečíst ty knihy."

Theo znal jeho zájem o knihy, a tak ho to ani nepřekvapilo. ,,Neboj, až zachráníme Jennu tak..."

,, ...budeme mít spoustu času se to naučit," dokončil za něj. ,,Teď bychom ale měli začít hrabat, ne?" hodil Theovi lopatu.

Theo zvedl obočí. ,,A co ty?"

Takkar se usmál. ,,Já jsem lezl nahoru, ty budeš lézt ven. Takže si teď odpočinu," a na důkaz svých slov si lehl do postele.

Theo se zachmuřil. To bude trvat dlouho, pomyslel si.
A začal prohrabávat cestu ven. Problém byl, že jakmile vyhrabal tunel, sníh nad ním ho zavalil, takže to vypadalo, že neubývá. Když mu sníh zavalil tunel už po desáté, přestal. Kdyby to takhle dělal pořád, nikam by se nedostali. To ho něco napadlo.
,,Takkare, pojď sem mám nápad," zavolal na něho.

Takkar se zvedl z postele a šel k němu. Copak asi vymyslel, říkal si.

Theo hned spustil: ,,Zkus použít magii!"

,,Coo?!" zíral na něho Takkar. ,,Ty chceš, abych to třeba nechal rozpustit ohněm? To nedokážu!" zavrtěl hlavou.

,,Ale jasně, že to dokážeš. Copak si nepamatuješ, co si udělal včera s těma vlkama? Udělej to samý!" povzbuzoval ho, dokud Takkara nezlomil.

,,Dobře, zkusím to, ale nic neslibuji," stoupl si před vchod plný sněhu a přemýšlel.
Jak to udělám? Když se soustředím, dokážu aby mi zářily ruce ale dál už nic. Zkusil na sníh vystřelit magické střely, ale jenom to udělalo pár dírek do sněhu a nic víc.
Potom si představil, jak drží v ruce ohnivou kouli, ale když otevřel oči nic se nestalo. Nejspíš si to nestačí jen představit v duchu ale představit si to že to opravdu je. Zavřel oči a představil si jak se to z jeho mysli dostává do opravdového světa. Když otevřel oči uviděl malou ohnivou kouli.
Tak takhle to je! Stačí si to jen představit a pořádně se soustředit.
,,Chichi!" zasmál se nad tím, že mu jeho bohatá fantazie bude k něčemu konečně užitečná. Vychovatelky mu pořád říkaly, že na to jednou doplatí, ale jak to vypadá, tak to bude naopak.
,,Theo už to mám!" zakřičel a hrál si s koulí. Zvětšoval, zmenšoval a měnil tvary. Chvíli z ní byla koule a v příštím okamžiku měl Takkar ohnivou pěst.
Theo se na něj díval s respektem. Tušil, že kdyby ho někdo naučil magii pořádně využívat, mohl by být velmi užitečný.

,,To je moc dobře, ale můžeš nás už odsud dostat? Potřebuji se už nadechnout čerstvého vzduchu," zamrazilo ho na zádech při představě, jak tu umírá z nedostatku vzduchu.

,,Jasně, jasně, už jdu na to. Hned to udělám, ale trochu jinak," šibalsky se usmál Takkar. Začal se soustředit a rukama otáčel do pomyslného víru. Sníh se začal pod jeho rukama také otáčet, až vytvořil perfektní díru na druhý konec.
Když ho ale chtěl Theo pochválit, zhroutil se a propadl do temnoty.

Velice by mě potěšil komentář a za vote se na vás usměju