Ron byl naštvaný, nabroušený a rozzuřený. Okamžitě obvinil Pansy z toho, že to udělala úmyslně. 

„Jistěže jsem to udělala úmyslně. Někdo se mě pokusil zabít, pamatuješ?" ušklíbala se a Ron bojoval s touhou ji zaškrtit. Zlatý Blaise a jeho soupeření s Ginny, na tohle to nemělo ani zdaleka.

„Co to děláš?" zeptal se chladně Harry, když si Ron vytáhl hůlku, aby se osušil. 

„Co by? Chci se trochu spravit," ušklíbl se a chtěl vyřknout kouzlo, ale Harry mu sebral hůlku dřív, než stihl něco říct a vykouzlit. 

„Tady se nekouzlí, pamatuješ? Žádné stopy pro nikoho," promluvil důrazně, až se Pansy raději otočila k oknu a šla ho zavřít. To, aby nikdo neviděl, jak lehoučce zrudla rozpaky i potěšením.

„Jasně, no jo," vzpomněl si Ron s úšklebkem. Vždyť mu to ještě Kingsley připomínal, když ho sem přemisťoval. Tedy kousek odsud. „Co s tím ale teď?" vzpamatoval se a pohlédl na svoje mokré oblečení i vlasy.

„Co by? Prostě navštívíš naši sprchu ve ztížených podmínkách. Aspoň pochopíš, jak to mám těžké tady," začala mluvit Pansy. 

„A pak tu prostě zůstaneš přes noc," navrhl Harry, aby odčinil svoje včerejší výbuchy vzteku. Ron nadšeně přikývl a Pansy si povzdechla. Už ani ten klid tu nebude.

„Výborně, takže než to tu dořešíte, půjdu pro další dřevo, to naše, jak vidíte, došlo," ukázala dívka na koš, kde bylo posledních pár polínek. V krbu už plápolal ohýnek. Pansy se ale bála toho, že v noci by ven nevylezla. Už jenom kvůli tomu svému pověstnému strachu.

Jakmile opustila místnost, Ron se k Harrymu naklonil. „Ona tu jako něco dělá?" nechápal. Harry se ušklíbal, když odpovídal. 

To by se ale nesměla do okna naklonit Pansy. „Pánové, jste horší než čarodějky U tří košťat. Dejte si aspoň pozor, aby vás probíraná osoba neslyšela, děkuji," oznámila jim prostě a pokračovala v cestě dál.

Ron párkrát zamrkal. „To bylo..." nemohl najít to správné slovo. 

„Otřesné? Šťouravé? Jízlivé?" napovídal mu Harry, ale Ron zavrtěl hlavou. 

„Normální," vypadlo z něj po okamžiku.

„Jak jako normální?" nechápal Harry.

„No, normální. Prostě normální. Popichovala nás jako známé, bylo to prostě normální jako každý jiný rozhovor," vysvětloval a Harry se podivil.

„Pak mluvíš s divnými lidmi, když ti tohle přijde normální."

Ron si jen povzdechl a ohlédl se ke dveřím. „Ani mi nemluv. To až ti všechno povím, neuvěříš," začal opět drbat a Harry ho raději poslal do sprchy. Během té doby se stihla vrátit Pansy i s plnou náloží dřeva.

„Co ta ruka?" zeptal se znenadání Harry, když Pansy neobratně odhodila polínko do krbu. 

„Ač bych to na to ráda svedla, tohle byla pouhá nešikovnost. Je to levá ruka, ta zraněná je pravá. Tedy spíš byla," vysvětlila a Harry se trochu kajícně pousmál. Toho si prostě nevšiml.

„Ale nic si z toho nedělej, na tohle jsem zvyklá," přešla to jen tak. Zaujalo ji, že si Harry vůbec pamatoval, že měla zraněnou nějakou ruku. To snad ani nečekala. Dneska ji obecně nějak překvapoval. A vůbec ne špatně.

„Byla? Jak to, že byla?" zajímal se chlapec, který přežil. 

Pansy pokrčila rameny. „Už to ani moc nebolí, jestli se ptáš na tohle. Kromě toho, že musím být tady, se vlastně cítím v pořádku," usmála se skoro mile. Pokud něco takového uměla, napadlo Harryho zcela iracionálně.

„Tak to jsem rád," prohodil konverzačně Harry a Pansy pozvedla obočí. 

„Vážně?" ušklíbla se, neb věděla, že tohle se jen tak říká. 

„Jistěže ano, kdyby mě to nezajímalo, neptal bych se," odsekl Harry a raději se naštvaně posadil do křesla, zatímco Pansy zabrala to druhé. Poslední připadne Ronovi.

„Ptáš se tu na spoustu věcí a většina tě nezajímá," poukázala na jeho pokusy o výslech. Jenže vyslýchat někoho s takovou úrovní psychologie bylo skoro nemožné. 

„Jo, ale to je moje práce," odsekl jí a neklidně vstal z křesla. Pansy ho sledovala, jak jde k oknu a zavírá ho, pak zatahuje závěsy a ještě se dívá ven, jestli tam někdo není.

„Nejsi ty trochu paranoidní?" pousmála se dívka, když Harry nakoukl za poslední závěs. „Sama bych si myslela, že hledáš bubáky, kdyby tu snad nějací byli," pokrčila rameny a raději si přisunula stolek, na který s oblibou dávala nohy. Už kvůli tomu, že to Vyvoleného štvalo.

„Paranoidní bys měla být spíš ty, když chtějí výjimečně zabít ty druhé a ne mě," ušklíbl se a Pansy spolu s ním. 

„Je to nezvyk nemuset zachraňovat svůj život?" zeptala se skoro vážně. Harry se ale nevesele zasmál a přešel opět ke křeslu.

„Paradoxně mám mnohem větší strach z neúspěchu. Kdyby se to nepovedlo předtím, prostě by moje místo nahradil někdo jiný. Šlo jen o můj život. Teď jsem zodpovědný za ten tvůj," krčil rameny nad tím, jak to bylo nepochopitelné. Pansy se ale pousmála. Věděla, jak to myslí. Pochybnosti začínaly u odpovědnosti, bez ní se mohlo stát cokoliv a mohli jsme si za to sami, ale v případě odpovědnosti za někoho by byla vina větší než bolest.

„Nemyslím si, že by tě mohl jen tak někdo nahradit. Málokdo má tolik šílenství v hlavě. Ukaž mi na někoho, kdo by se šel jen tak nechat zabít. A s tím druhým tě můžu ujistit, že za můj život rozhodně zodpovědnost nemáš. Klidně ti na to i něco podepíšu," pousmála se a začala hledat nějaký papír a propisku.

„To přece nejde a ty to víš," zarazil ji Harry. 

„Za pokus to stálo. A navíc jsem příliš sobecká na to, abych to podepsala. Pak byste mě s Kingsleym mohli vyhodit a čekat, kdo mě přijde zabít v reálném světě," ušklíbla se.

„Neřekl bych, že jsi sobecká, spíš myslíš převážně na svoje přežití." 

„Což je mimochodem definice sobeckosti," přisvědčila Pansy a Harry se lehce zasmál. 

„Nebo také rozumného vnímání světa," pousmál se a opět vstal z křesla.

„A počítá se do rozumného vnímání světa i fakt, že jsem se tě pokusila předhodit Voldemortovi? Bylo to snad rozumné?" zasmála se své vlastní hlouposti a přehodila si nohy přes opěrku křesla. O tu druhou se opřela a zaklonila hlavu, aby jí volně visela ve vzduchu.

„Nepochybuji, že v té chvíli to nejrozumnější, co jsi mohla dělat. Ale že by se mi to líbilo..." nedokončil, ale ani nemusel, neb se Pansy rozesmála. Smála se zvučným altem, který mohl být příjemný a docela milý. Takový normální, napadlo Harryho v souvislosti s předchozími slovy jeho zrzavého přítele.

„Vidím, že se dobře bavíte," ozval se ode dveří Ron. Pansy i Harry k němu překvapeně otočili hlavy, neb si ani jeden nevšiml, že sprcha už dávno nehučí. Ron tam teď stál v Harryho věcech a Pansy znovu vyprskla smíchy. 

„Promiňte mi to, ale na tohle se nedá dívat," vyšvihla se do stoje jako gymnastka ve své nejlepší formě a vyrazila směrem ke kuchyni.

„Počkej, kam jdeš?" nechápal Harry. 

Pansy se za chůze otočila a ušklíbla se přes rameno. „Pro něco k pití. Myslím, že si to po tom týdnu všichni zasloužíme. Au," vyjekla, když nabrala ramenem dřevěný rám dveří. Teď zase vyprskl smíchy Ron.

„Přestaň se tak hloupě smát," napomenul ho Harry, když Pansy zmizela v kuchyni. Ron pozvedl obočí. 

„Nesměj se, aby tě neslyšela a nešla si to s tebou osobně vyřídit," doplnil se Harry okamžitě a Ron vědoucně přikývl. Pak se ale pousmál.

„Pozdravuje tě Hermiona, vlastně vás oba," dodal a otočil se opět ke dveřím do kuchyně, ve kterých už stála Pansy s lahví vína a dvěma skleničkami. 

„Nic silnějšího tu není," pokrčila rameny. 

„Už není," opravil ji Harry zvesela.

„Ach tak, takže z Vyvoleného se nám stává alkoholik. Skvělé, to až zase přijde arogantní diktátor bez nosu, nebudeme volat tebe," podala mu skleničku a tu druhou postavila před Rona. 

„A ty?" nechápal zrzek. Pansy pokrčila rameny a oběma nalila plné skleničky až po okraj. 

„Já to vezmu přímo od zdroje," dodala a napila se z lahve, kde už toho vína stejně mnoho nezbylo.

„Tak povídej, copak mi Grangerová, pokud se tedy něco nezměnilo," podívala se na Rona skoro až vědoucně, „vzkazuje." Ron se ušklíbl a ujistil ji, že se nezměnilo nic a dlouho jistě nezmění. Na to se Pansy napila.

„A vzkazuje vám, že máte přijet v celku. Oba. Nerada by totiž viděla Harryho mrtvého nebo v Azkabanu za tvoji vraždu," doplnil vzkaz o svoje slova. 

„Jak vidíš, máme se tu naprosto báječně," hvízdla Pansy a znovu se napila. Alkohol jí rychle stoupal do hlavy, čehož si okamžitě všimli i chlapci.

„Ztratila jsi odolnost, Parkinsonová?" vysmíval se jí Ron.

„Taky už jsem nějakou dobu nepila," ušklíbla se Pansy a odložila dopitou láhev na stolek. 

„Jak přesně dlouho?" zajímal se Harry. 

„Počkej, zamyslím se," ušklíbla se dívka. „Bude to myslím už druhý rok. Od druhého května, toho dne, co mi vaše partička zabila rodinu a pár přátel. Ale nebudu to házet jen na vás, že jo. Třeba takovou Mandy zabili smrtijedi. Přesněji jeden chlap, co se jmenoval Derek Cook, myslím," ušklíbla se a opět zaklonila hlavu. Ta na ni křičela, ať už sakra mlčí a nemluví pořád, ale nějak si nemohla pomoct.

„Myslíš Dereka Cooka, co se našel pod sutinami a měl..." začal Ron, ale Pansy ho přerušila. 

„Servanou kůži na obličeji z těla? Jo, to bude on," zasmála se chladně a krutě. Teď tu byla zmijozelka Pansy, co trestala za přestupky proti její osobě. Ta, která si nenechala nic líbit a neváhala se za to porvat. Ta, které se v Bradavicích všichni báli.

„Teď jsi se doznala k vraždě," vypadlo z Harryho trochu zděšeně. Pansy pokrčila rameny. 

"Měli bychom tě odvést," ujal se slova Ron. 

Pansy se opět jen ušklíbla. „Ale neuděláte to, protože jste viděli Amandu. Mám pravdu? Něčí duše se prostě roztříští mnohokrát bez jasného motivu a něčí se tříští stejně snadno jako tamty, jen pro jiné věci. Všechny se ale dostanou na jedno místo, pokud v ně tedy věříte. A teď, když mě omluvíte, půjdu si lehnout, než vám povím i datum své první sexuální zkušenosti," ušklíbla se, nejistě vstala z křesla a rozešla se ke schodům do patra. Nebezpečně se nahnula ke straně, až musel přiskočit Harry a pomoct jí.

„Samotný Vyvolený zachraňuje čistokrevného parchanta. Nechceš to někam zvěčnit?" ušklíbla se Pansy a vstoupila na schody. 

„Doprovodím tě," prohlásil chladně Harry. Ještě to tak, aby se tu zabila vlastní vinou, to by mu Kingsley skutečně neodpustil, aby to musel vysvětlovat tisku.

Pansy dokráčela do ložnice víceméně bez pomoci. Bez snahy cokoliv změnit padla do postele a ohlédla se na Harryho se svým typicky kousavým pohledem. 

„A pohádka nebude?" poukázala na to, že tam čeká jako rodič, co dává spát svoje malé děcko.

„Vážně jsi Cooka... No, tamto, co se mu stalo?" neuměl to pojmenovat. 

Pansy si založila ruce za hlavou. „Kdyby ses mohl pomstít za všechny, o které jsi v té bitvě přišel, váhal bys? Řekl by sis snad Ne, to je špatné, nebudu stejně zlý jako oni? Dobrá, ty možná ano, ale my ostatní ne," ušklíbla se nad svými myšlenkami. Harry to nemohl nikdy pochopit.

„Jedno mi ale nejde na rozum," začal znovu Harry a Pansy pootevřela jedno oko stylem Ty jsi ještě tady? „Jak ses vůbec do bitvy dostala?" 

Pansy opět oči zavřela. „McGonagallová nás poslala do sklepení, odkud jsme byli posláni pryč. Nikdo si ani nevšiml, že pár lidí zmizelo. Já, Blaise, Astorie a Daphné," vypočítávala a krčila při tom rameny. „Měli jsme se připojit k našim rodinám a ukázat všem, na které straně stojíme. Jenže smrtijedi si měli hlídat záda před námi. Když začaly lítat kletby," posadila se a zpříma se na Harryho zadívala, „nikdo nepoznal, kdo koho zasáhl. Zelené nebo rudé světlo, není to nakonec jedno? Měli jsme jen jedinou myšlenku. Chtěli jsme odčinit svůj strach, když jsme stejně měli zemřít. Aspoň já ano. Kdybys nevyhrál, asi bych teď popíjela s hvězdnými bohy. I když v mém případě spíše s tříhlavým psem, co by mě ani do toho podsvětí pustit nechtěl. Jsme ti za to opravdu všichni neskutečně vděční, a já hlavně," zakončila svůj proslov a padla zpět do postele.

„Takže ty..." nedokázal dokončit myšlenku Harry, ale stejně by mu to nebylo nic platné. Pansy právě usnula nebo to velice dobře předstírala. To nemohl posoudit. A možná ani nechtěl.

Harry se celý zkoprnělý vrátil zpátky do křesla ke krbu a na jeden doušek vypil celou sklenici vína. 

Ron jenom pokýval hlavou a chápavě se pousmál. „Parkinsonová je skutečným tajemstvím," nadhodil, neb se mu nepodařilo vypátrat skoro nic. Pak přátelsky přelil svoji část skleničky do té Harryho a ten ji s vděčností přijal.

„Tak na Pansy Parkinsonovou, co má nejedno tajemství," pozvedl skleničku a Ron souhlasně zamručel. „Na tu, o které ještě nic nevíme," dodal a vypil svůj zbytek. 

Sonda do duše zmijozelské princezny a královny totiž ještě pro nikoho nekončila.