Rozi s Kájou si pobrali svá zavazadla a vydali se ke dveřím.Mladá dívka pustila youtubera před sebe. Hrozilo riziko neotevřených dveří a s tím by měla problém. V každém vlaku se dveře otevíraly jinak. Proto měla raději autobusy. V těch se jí nikdy nestalo, že by přejela zastávku kvůli podivného otevírání.

Dnes to byl vlak se dveřmi na tlačítko. Karel ho jedním pohybem zmáčknul a dveře se pomalu otevřely. Jako správny gentleman pustil Rozálii před sebe. Až pak vyšel on sám do složitého prostranství plné nadchodů, podchodů a nástupišť.

V Praze bylo docela pochmurno, což působilo smutnějším dojmem, zvlášť u melancholiků. Přesto však bylo teplo, ne horko. Zašedlé slunce schovávající se za peřinkou mraků se tak stalo ideálním společníkem pro velké akce.

Hned v prvních okamžicích vysokého mladíka objala dívka. Spíš mladá dívka o pár let starší než on. Musela si stoupnout na špičky, aby na něj pořádně dosáhla. Byla menší než oba dva dohromady. V jejích očích se odrážela radost. Nic víc tam pořádně vidět ani nešlo. Možná ještě láska, která se za tím nánosem schovávala. Teď tu radost rozdávala. Zdálo se sice, že je krátkým projevem, ale nebyla ona sama. Často zářila radostí jako slunce, vědělo se to o ní.

„Nicol, tohle je Rozi. Rozi, tohle je Nicol," představil je hned, jakmile jej jeho malá kamarádka pustila.

„Ahoj," zazubila se blonďatá Nicol a podala Rue ruku na důkaz přátelství.

„Ahoj Nicol," ochotně ruku s úsměvem přijala.

„Ráda tě poznávám,"dodala usmívajíc se.

„Nápodobně,"

Kovy se podíval na čas a rozhlédl se kolem. Uvědomil si, že jdou pozdě. Musel si s Niki prohlédnout celý areál a i svůj stánek, kde bude působit celou dobu, rozdávat autogramy a fotit se s malými fanoušky: „Měli bychom jít, ať si to stihneme projít," informoval své ženské garde: „A tobě musím sehnat youtuberskou kartičku, aby ses mohla volně pohybovat. Hlavně tedy ve vymezených prostorech," vydal se vpřed i se svými kamarádkami.

„Kartičku? Vymezené prostory?" zareagovala nechápavě.

Nicol se se zmatením podívala na Karla. Došlo jí, že celkově reaguje nějak normálně. I při představování. Tohle se jí ještě nestalo. Podívala se na dívku se smaragdovýma očima a rozhodla se jí to vysvětlit: „Youtubering je fakt velká akce a kdyby jsi neměla potvrzenou kartiřku, že tam jsi s youtuberem, nela by ses. Nedej bože, kdyby tě tam s námi někdo viděl. Proto jsou třeba vymezené prostory a speciální stánky s jídlem pro nás. Kvůli soukromí," pousmála se.

Po celou dobu vysvětlování nedával kluk s blankytním pohledem najevo, že vůbec existuje. V hlavě si připravoval, jak to vysvětlí i Nicol. Už jen její pohled na něj dokazoval, že bude mít co vysvětlovat.

Rozi jen poslouchala. Nevěděla o tom nic. Očekávala, že tam bude spousta lidí, ale dle toho, co jí bylo popsáno, se to zdálo daleko horší, než ořekávala. Začínala se docela obávat, ale zároveň byla i zvědavá. Stále se však cítila podvedená. Tady ani neměla být.

Do Letňan dorazili docela rychle, alespoň jim to tak přišlo. Cestou potkali mnoho lidí a před areálem jich bylo ještě více. Měli štěstí, že tam bylo obstaráno místo pro vstup. Přesto však Rozálie na sobě cítila pohledy všech lidí kolem. Přemýšlela nad tím, co si asi říkali. Spojovali ji s Kovym, nebo s Nic?

Vešli dovnitř, kde se jim naskytl výhled na celý areál. Několik stánků bylo již venku. Velká část ale byla i uvnitř. Ve velkých budovách, které se před nimi rozprostíraly.

„Rozhlédneme se kolem a pak ti s Nicol půjdeme vyřídit tu kartičku," informoval ji. Čekal nějakou odpověď, ale dostalo se mu jen přikývnutí. Stále byla unešená z té hromady lidí venku. Karlovi se to hodilo. Bude to moci své kamarádce v klidu vysvětlit.

Obešli to tady celé. Karel s Nikčou už získali potřebný smysl pro orientaci. Zjistili, kde je čí stanoviště. Naštěstí to měli ve stejné budově. Alespoň Rue věděla, kde koho najde, když bude potřebovat pomoc. Našli také Martinův stan, ale bez něj. Zřejmě se někde potuloval. Věděla, že se jí jeho místo také bude hodit.

„Rozi?" oslovil ji a položil ji ruku na rameno.

„Ano?" otočila se směrem k němu. V jejím obličeji bylo možno rozpoznat mnoho emocí.

„Obejdi si to tu ještě kdyžtak a já ti pro to zajdu, dokud je čas. Hlavně se vrať kdyžtak sem, ať tě najdu, jinak tě odtud vyhodí. Jsi tu se mnou jo? Při nejhorším se braň," povzbudivě se usmál. Opět se dočkal jemného přikývnutí. Zarazilo jej, že nechce jít s ním, ale nebyl čas se nad tím pozastavovat. Cestou k vedoucím akce vzal i svou druhou kamarádku.

„Prosím tě, Kájo," začala hned, jakmile se vzdálili: „Ty jsi ji o tom nic neřekl?" zeptala se překvapeně.

„Popravdě? Ještě před půl hodinou nevěděla kdo jsem a kam přesně jedeme. Nevěděla nic," přiznal se. Vysvětlovat to jí nebylo tak těžké, jako tramvajové dívce. Přišlo mu to zvláštní.

„Aha," zarazila se: „Tak to je hustý,"

„To jo, ale když to zjistila, moc nadšená nebyla,"

„Dovedu si to představit," chápavě přikývla. Překvapovalo jí, že se v dnešní době najde někdo takový, který o youtuberech nemá skoro ani ponětí. „Je naštvaná?" položila další dotaz.

„Samozřejmě. Ty bys nebyla?" podíval se na ni, na odpověď ale nečekal: „S Martinem jsme ji lhali od začátku. Chtěl jsem jí to říct až tady,"

„Ty máš nápady. Dopadlo by to ještě hůř. Navíc se zdála v pohodě, ne?"

„No, mluvíme spolu, ale neodpustila mi," objasnil to.

„To je dobře, taky bych to neudělala. Když v tom jel i Martin, jak na to přišla?" ptala se dál. Jako odpověď ji přišlo pokrčení ramen.

„To kdybych věděl. Možná je to ale fakt dobře," pokýval hlavou.

„No to určitě. A to mi věř, že určitě zareagovala v pohodě. Mojí reakci bys asi vidět nechtěl," zasmála se.

„No, to asi ne," zasmál se taky.

Najednou se Nikča zastavila. Napadla jí ještě jedna otázka: „Hele a nemáš ji rád?"

Pozn. autorky: Další kapitolka na světě. Opět jsem se vám to snažila tak pěkně useknout, ať máte radost. :) Docela by mě zajímalo, co si myslíte, že Kovy odpoví? Líbí se vám tato povídka? Měla bych něco zlepšit? A co říkáte na nový cover (obrázek příbehu)? Předem děkuju za veškeré komentáře, budu za ně moc ráda :) Samozřejmě i za votes a vůbec za přečtení! Mějte se, smějte se. Kapitola je věnovaná barun_dessi za to, že i přes větší pauzu můj příběh nezavrhla. Děkuju moc ♥ :3