(To jsem já.)

Po osmi letech:

Asi jsem se moc nepředstavila co? No jmenuji se Satsuki (což v překladu znamená měsíc) Nakamura. Je mi 18 a mojí minulost znáte. Jsem drak a má kůže v dračí podobě je světle růžová. Mám schopnost létání a rychlého běhání po zemi. V legendě jsou známí, jen 4 draci, ale to nevadí. Když chci létat moje kůže se změní na dračí a vyrostou mi křídla.

Dnes bylo krásné počasí a to mi zvedlo náladu. Potulovala jsem se po okolí a hledala jídlo. Zabila jsem srnku a pomodlila se za ni. Pekla jsem si ji na ohni a po chvíli jsem uslyšela někoho přicházet. Bylo to divné, moc lidí tu nebývá, rozhodla jsem se prověřit, kdo je to. Šla tam malá skupinka o čtyřech lidech. Červenovlasá dívka a kolem ní 3 kluci. Jeden měl ruku a vypadala, jako dračí. Že by bílý drak? Co tu dělá? Legenda praví, že se draci sjednotí, když se najde jejich pán. Ta rudovlasá holka. To musí být ona. Slezla jsem dolů a šla k ohništi. Pomalu se začalo smrákat. Chtěla jsem spát, ale slyšela jsem hlasy. Byly to oni.

,,Ahoj. Mohli bychom tu na noc zůstat?" 

,,Dobře. A vaše jména?"

,,Já jsem Yona. Tohle je Kija, Hak a Yoon." Kija byl bílý drak. Hak byl vyšší a měl hnědé vlasy. Yoon byl menší kluk, který vypadal jako holka.

,,Těší mě. Já jsem Satsuki." Jen jsem to dořekla, zakručelo jim v břiše.

,,Jestli máte hlad, tak si vemte." Přikývli a začali jíst.

,,Mohu se zeptat?"

,,Na co?" 

,,Ty hledáš draky z legendy viď?" Koukali na mě jak na zjevení.

,,Jak to víš?"

,,Tak za prvé.. Máš sebou kluka s dračí rukou a za druhé.. Legenda praví, že jejich pán je rudovlasý."

,,Aha."

,,Mohla bych se k vám přidat?" Vyhrkla jsem.

,,No já nevím." Řekla Yona.

,,Prosím. Hledám kluka, který je modrý drak."

,,A proč?" Naznačila jsem jí, že jí to řeknu osamotě.

,,Viděla jsem ho jako malého chlapce. Byl sám a lidé z vesnice se ho báli. Když jsem ho uviděla, uchvátili mě na něm jeho oči. Na toho kluka nemůžu zapomenout." Při těch slovech jsem byla rudá, jako rak.

,,Dobře můžeš jít s námi."

,,Moc děkuji." Usmála jsem se na ni.

Po snídani jsme šli do podzemní vesnice.

Došli jsme dovnitř a všude lidé s maskami. Viděla jsem nějakou paní. Byla mi strašně povědomá. Hm... no jasně! To je teta.

,,Ahoj teto."

,,Satsuki? Jsi to ty?"

,,Jsem to já. Tak ráda tě vidím." Když jsem se otočila na Yonu a ostatní. Koukali, jako: Co to znaméná?

Naznačila jsem jim, že jim to potom vysvětlím. Teta nás vzala k sobě.

,,Teto? Nevíš, kde je modrý drak?" Málem vyprskla čaj, který pila.

,,P-proč se ptáte?"

,,Potřebujeme ho najít. Je to životně důležitý."

,,Je ukrytý za zdí. Stlačíte "tlačítko" a stěna se otevře." Potom nám přesně řekla cestu.

,,Děkuji teto."

Všichni se zvedli, ale já je zarazila.

,,Vy tu zůstaňte. Já ho najdu."

,,Půjdeme s tebou."

,,Ne. Já ho najdu a 1. znám to tu lepe, jak vy a za 2. může se to zbortit. Za chvíli jsem zpátky."

Jak teta popisovala cestu, vzpomněla jsem si, že už jsem tam dřív byla, ale o tom "tlačítku" jsem něměla ani potuchy.

Došla jsem k stěně a hledala to "tlačítko". Šmatala jsem po celé stěně, když jsem ucítila, jak se něco pohlo. Skusila jsem to znova a otevřelo to stěnu. Yeah! Našla jsem ho. Šla jsem podle toho co mi teta řekla a našla obrovskou místnost. Když jsem se rozhlédla po jeskyni, uviděla jsem ho v bojovné pozici.