,,Jsi modrý drak, že?" Přikývl.

,,Já jsem Satsuki, s kamarádama od tebe potřebujeme pomoc." Jen mlčel.

,,Proč, máš tu masku?"

,,Mé oči jsou nebezpečné."

,,Nejsou. Viděla jsem je, když jsi byl malý."

Pomalu jsem k němu došla a vzala mu masku. Rychle zavřel oči.

,,Nic mi neuděláš. Otevři je."

,,Ne! Prosím vrať mi tu masku."

,,Až otevřeš oči!"

,,Něco ti udělám, když je otevřu."

,,Neuděláš!"

,,Jak to můžeš vědět."

,,Nemůžu ti říct, proč. Prostě to vím."

A taky, že jsem to věděla. 1. nefunguje to na draky a za 2. Může to použít v případě, že chrání někoho, nebo sebe. Na toho, koho chrání to nefunguje. O dracích mi vyprávěl otec.

,,Prosím. Vím, že mi neublížíš." Řekla jsem pevným a sebejistým hlasem.

Začal pomalu otevírat oči. Po 8 letech jsem je znovu viděla.

,,Jsou ještě krásnější, než před lety."

,,Půjdeme?" Přikývl. Radši si vzal masku a já mu v tom nebránila. Uviděla jsem na jeho rameni veverku.

,,Jak se jmenuje?"

,,Ao."

Šli jsme stejnou cestou, jakou jsem přišla. Už jsme byly u steny s "tlačítkem", jenže stěny se začaly bortit.

,,Pozor!" Křikl na mě.

Viděla jsem, jak na mě padá kámen. Ucítila jsem, jak mě sevřel a se mnou spadl kousek od kamene.

,,Moc děkuji. Jak se vlastně jmenuješ?"

,,Nemám jméno."

,,A můžu ti nějaké dát?" Přikývl.

,,Hm... Třeba... Ne to ne. Už to mám budeš Shinha. Líbí?"

,,Moc. Děkuji Satsuki."

,,Nemáš zač, ale jak se odtud dostaneme?"

,,Co takhle jiná cesta?"

,,Jestli víš, kde je tak jdeme."

Šli jsme nazpátek a různými klikyháky jsme dostali k východu.

Došli jsme k tetě, která brečela.

,,Co se stalo?" Zvedla ke mě uslzené oči.

,,Jsi v pořádku? Já-já myslela, že tě zavalili kameny."

,,Shinha mě zachránil."

,,Moc ti děkuji."

Yona tam za námi přišla a ptala se, co se stalo. Já jí vše řekla a mohli jsme vyrazit. S tetou jsem se rozloučila a slíbila jí, že se přijdu podívat.

,,Teď hledáme zeleného draka?"

,,Jo. Potřebujeme jít do Awy. To je malé městečko kousek odtud."

,,Aha."

Po cestě jsme si s Shinhem povídali a hodně jsem se o něm dozvěděla. Došli jsme na místo určení. Obyvatele měli vyhaslé obličeje. Rozhodli jsme se, že se rozdělíme. Procházela jsem se, když slyším křik o pomoc.

,,Prosím, nechte mě."

,,Když nám nemůžeš zaplatit, tak si to vezmeme jinak."

To už jsem nevydržela a vystartovala po nich. Jednomu jsem dala takovou ránu pěstí, až jsem mu vyrazila dva zuby. Chtěla jsem se vrhnout na toho druhého, jenže u něj byl zelenovlasý kluk.

,,Dobrá rána." Dala jsem mu pochvalu.

,,Tvoje taky nebyla špatná."

Cítila jsem přítomnost zeleného draka. Legendární draci cítí přítomnost jen mezi sebou. Takže mě nepoznají.

,,Můžu s tebou mluvit? "

,,Jasně. Co potřebuješ?"

,,Potřebujeme pomoc od zeleného draka a já vím, že jsi to ty."

,,Já-já? Haha dobrý vtip."

,,Vím, že jsi. Dobře, sundej boty, abych viděla tvé nohy." Zatvářil se vyděšeně.

,,Proč? Říkal jsem ti, že nejsem drak."

,,Ukaž nohy." Skusil zdrhnout, ale já jsem ho chytla za ruku. Pořádně jsem ho zmáčkla.

,,Nečekal jsem, že tak krásná holka má páru." Nachověly mi tváře.

,,Stejně tě nepustím."

,,A kdy mě pustíš?"

,,Až řekneš pravdu a ukážeš nohy."

,,Dobře, ale ne tady." Přikývla jsem.

Vyskočil strašně vysoko a já se cítila, jako když létám. Doskákal na horu a ukázal nohy.

,,Jsem zelený drak. "

,,Fajn a jak se jmenuješ?"

,,Jae-ha a ty krásko?"

,,Nelichoť a jsem Satsuki. Půjdeš teda s námi?"

,,S kým?"

,,S jednou holkou a 4 klukama z toho jsou 2 draci."

,,Aha. Už to chápu, ale nejdu."

,,Dobře nutit tě nebudu, ale kdyby sis to rozmyslel..."

,,Fajn."

Rozloučili jsme se a já se procházela po městě a hledala Yonu a ostatní.