Nikdy jsem si nepředstavoval líbat svoji nejlepší kamarádku. To byla lež, kterou jsem si říkal, popírajíc tak své city k Mandy, představoval jsem si nás líbat se.

Vždycky jsem přemýšlel o jejích sladkých rtech, a jak by chutnaly, vždycky jsem ji chtěl políbit, ale neudělal jsem to, abych ji neodehnal. Nechtěl jsem ji vystrašit, chtěl jsem, aby byla navždy po mém boku. Vlastně jsem ji nemiloval. Spíše jako bych se do ní zamilovával všechny ty roky.

Možná šlo pouze o začátek.

Odtáhl jsem se od ní po několika vteřinách. Nijak nereagovala na to, že jsem ji políbil, takže jsem se začal strachovat, že jsem to pokazil. „Mandy?" zašeptal jsem proti jejím rtům. Byl jsem stále blízko ní a její oči byly stále zavřené. Zamumlala, abych pokračoval.

„Omlouvám se," odtáhl jsem se od ní úplně, což ji donutilo otevřít oči, „nechtěl jsem- ne, vlastně jsem chtěl. Já prostě- Já ne-" koktal jsem, má slova nedávala žádný smysl, jenže ona mě přerušila tentokrát přitáhnutím si mě k sobě za límec a následným polibkem.

Zarazil jsem se nad jejím náhlým činem, překvapila mě tak, jak jsem ji překvapil já. Nikdy jsem se necítil natolik šťastný, možná to bylo to, o čem mluvila, když jsem to neudělal. Nikdy jsem se necítil natolik živ.

Chyběla mi všechny ty roky a jen kvůli ní jsem rád, že jsem se vrátil. Ona byla ten ztracený kousek puzzle skládačky. Užíval jsem si všeho, jenže když ona nebyla kolem a já byl sám, má mysl vždycky zabloudila k ní.

Usmál jsem se, jak jsem ji líbal.

„Um," její tváře nabraly růžovou barvu, když se odtáhla. Vypadala nervózně, to však zakryla svým překrásným úsměvem. „Říkal jsi kamarádka." Zasmál jsem se.

„Oh, ne! Ne po tom polibku," uchechtla se, „kamarádky takhle nelíbají, lásko."

„Nikdy jsem taková nebyla."

„Jaká? Agresivní?" mrkl jsem. Odstrčila mě od sebe, když jsem se znovu zasmál.

„Pojď už, mám hlad."

„Proč? Já tu chci zůstat a dál tě líbat."

„Tak roztomilé. Ale vážně, chci jít jíst." S úsměvem jsem si povzdychl a vstal.

„Tak pojďme tedy!"

- - -

„Harry?" Vzhlédl jsem a podíval se na ni. Byli jsme v jejím pokoji, který byl plný plakátů a vymalovaný do modra. Chechtal jsem se, když jsem sem poprvé vstoupil, bylo to dávno a bylo to tu plné Zaca Efrona, Paramore a plakáty dalších celebrit. Možná přesně tak vypadají pokoje našich fanoušků. „Co tě přimělo si přát se vrátit do tvých šestnácti let?"

To byla skvělá otázka, ale samozřejmě jsem na ni nedokázal odpovědět. Možná protože částečným důvodem byl náš slib, ale tu část jsem se rozhodl pro tu chvíli vynechat.

„Sláva, bylo toho na mě moc." Vzhlédla na mě. Leželi jsme na posteli a její hlava odpočívala na mé hrudi. Projížděl jsem prsty skrz její vlasy, zatímco ona malovala imaginární obrázky přes tričko na mé břicho.

Oh bože, kdyby viděla moje tetování. To by potom byla sranda malování na moje břicho.

„Média si na mě vymyslela celkem hnusný věci." Zamračila se.

„Pověry?" Přikývl jsem. „Jaké?" Povzdychl jsem si.

„To nechceš vědět." Chápavě přikývla hlavou a zůstala na nějakou tu chvíli ticho. Poté na mě znovu vzhlédla s úsměvem na tváři.

„Potkával jsi celebrity, že?" Zasmál jsem se.

„Jo, jasně."

„Lady Gagu? Demi Lovato? Miley Cyrus?" Uchechtl jsem se nad tím, jak vypadala, a bláznila, když jsem kýval hlavou. „Oh, a co Taylor Swift?" Ušklíbnul jsem se.

„Už není co skrývat." Zalapala po dechu.

„Tys ji potkal! Bože, ty šťastlivče! Ona je můj idol." Mandy se vytáhla do sedu, když jsem se zasmál.

„Máš mě ráda?" Usmála se a v rozpacích shlédla dolů na své ruce.

„Ano."

„Chtěla bys být mojí přítelkyní?" Podívala se na mě zaraženě. Vlastně, já byl zaražen svou otázkou taky, přesto jsem si za ní stál.

„Myslels to vážně, nebo...?"

„Myslel. Mandy, chtěla by ses stát mojí přítelkyní?" zopakoval jsem svoji otázku a ona se ušklíbla.

„Samozřejmě, moc ráda," zašeptala a já si ji přitáhl k sobě do polibku. Musel jsem si na ně zvyknout, přesto vždy, když se políbíme, jakoby to bylo poprvé.

Odtáhl jsem se: „No, nech mě, abych ti řekl něco o těchhle rtech," ukázal jsem na jeden z plakátů, na kterém byla Taylor, snažíc se přitom nerozesmát.

„Co s nimi?"

„Políbil jsem je." Její oči se rozšířily.

„Cože?!" S úsměvem jsem přikývl. Zakroutila s povzdychem hlavou. „No, jak jsem už řekla, jsi příšerný šťastlivec."

„Ale..." podívala se mi do očí a znovu si povzdychla.

„Rozešel ses s ní, že jo?" s uchechtnutím jsem přikývl, „no, tak to jsi v hodně velkém maléru za to, že jsi zlomil srdce mému idolu." Znovu jsem ji políbil.

„Fajn, beru to zpět," řekla.

„Vážně: Odpustila jsi mi?"

„Odpustila. A teď mě polib, ty idiote."

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Omlouvám se za jakékoliv chyby, překlepy, cokoliv. Snad se vám i tak díl líbil, budu ráda za jakoukoliv odezvu, ať už v podobě votes nebo komentáře. xx