„Harry?" Otočil jsem hlavou, abych na ni viděl. Věděl jsem, že to byla Mandy. Samozřejmě, že jí moje máma řekla, že jsem smutný.

A opravdu jsem byl, moc jsem toho nenaspal ani nenajedl. Dny jsem trávil ve své posteli, nicnedělajíc, jen zírajíc do zdí nebo stropu. Chyběli mi kluci.

Tohle byl můj život, ale chybělo mi zpívat před tisíci úžasných fanoušků. Chyběly mi ty šílené momentky s kluky, dokonce mi chyběla i Lux, když jsem ji mohl otravovat a hrát si s ní.

Jenže přesto jsem byl vděčný za ono přání, protože jsem mohl znovu prožít mé vzpomínky s Mandy. Udělal jsem všechno, co jsem chtěl, než jsem se stal slavným. Chtěl jsem, aby byla moje a stalo se, jenže také jsem chtěl zpátky svůj starý život. Choval jsem se sobecky, jenže jsem nemohl mít oba životy najednou.

Vylezla oknem ven a posadila se vedle mě na střeše. Věnovala mi sladký úsměv, po kterém se mi ty roky stýskalo. Nebyl falešný, vždycky mi dokázala vykouzlit úsměv na tváři v těch nejhorších chvílích. Ona byla moje štěstí.

Políbila mě na líčko a omotala paže kolem té mé, poté si opřela hlavu o moje rameno, stále na mě hleděla.

„Proč jsi tak smutný?"

„Máma ti to řekla?"

„Špatně. Zkus hádat znovu." Uchechtl jsem se.

„Gemma?"

„Špatně." Zvedl jsem nechápavě obočí. Neviděl jsem se s nikým jiným v posledních dnech. „Moje srdce mi to řeklo." Můj úsměv se ještě více rozšířil.

„Aw, tvé srdce mě zná moc dobře."

„Jo. A taky to jde vyčíst z tvé tváře, Harry," zachichotala se, „jen ti chci pomoct, řekni mi, co se stalo?"

Chvíli jsem mlčel a moje mysl se zaměřila na naše poslední společné dny. Byly to ty nejlepší, tak moc mi zvedla náladu. Miloval jsem ty chvíle, kdy jsem políbil její sladké rty, když jsme spolu zpívali a bylo nám jedno, jestli to bylo falešné. Když se rozhodla, že si chce přemalovat pokoj a my jsme nadělali takový nepořádek, jenže pořád to byla jedna z překrásných vzpomínek.

Všechno obyčejné se s její přítomností stalo něčím výjimečným.

„Měl bych ti to říct jako tvůj kamarád, nebo jako tvůj přítel?"

„Jak chceš, jak ti to přijde správné." Zhluboka jsem se nadechl, znovu jsem se nad tím zamyslel.

Nechtěl jsem zničit to, co jsme spolu měli, jenže nemohl jsem skrývat své city.

„Nech mě hádat... chybí ti oni?" Podíval jsem se na ni, snažíc jí z očí cokoli vyčíst. Byla naštvaná? Smutná? V pohodě? Jenže nic jsem nevyčetl. „Chybí ti tvůj starý život?"

Pomalu jsem přikývl hlavou, ona si povzdychla. Odtáhla se ode mě a vzhlédla na nebe.

„Jsi naštvaná?"

„Potřebuju, abys mi něco řekl," promluvila, ignorujíc moji otázku. Čekal jsem a mé ticho bylo pro ni odpovědí, že může pokračovat. „Jakou část zaujímám já ve tvé budoucnosti? Neřekl jsi ani slovo o mně a teď se děsím odpovědi, abych byla upřímná. Ale... ale já potřebuju znát pravdu, Harry."

„Ale já ti říkám pravdu-"

„Ne, neříkáš," přerušila mě a podívala se na mě se smutkem v očích, „něco skrýváš."

„Co skrývám?"

„To nevím, proto to od tebe chci vědět. Pokud se chceš vrátit do svého starého života, tak proč sis přál být znovu šestnáctiletý?"

Byla natolik chytrá, že mě dokázala umlčet pouhými slovy. A bylo to, musel jsem jí to říct.

„Porušil jsem náš slib," šeptl jsem, nedívajíc se na ni. Nemohl jsem to udělat, nepochopila by to.

„Co? Nerozumím ti."

„Potom, co jsem se dostal do skupiny, začínali jsme mít více a více fanoušků. Vždycky, když jsem s nějakou dívkou chodil, vlastně stačilo jen s ní strávit nějaký ten čas, začali ji nesnášet," povzdechl jsem si, „ne všichni, ale většina z nich začali být žárliví. Bál jsem se..." podíval jsem se na ni, znovu jsem z jejího výrazu nedokázal nic vyčíst.

„Bál jsem se, že tě ztratím. Věděl jsem, že ti tím ublížím a ty bys pak litovala našeho přátelství. Pak bych mohl jen sledovat tebe, jak jsi smutná, a já bych věděl, že za tím vším stojím právě já."

„Takže ty si se mnou nezůstal v kontaktu. Nemluvil jsi se mnou ani po telefonu. To je, proč jsi vždycky změnil téma, když jsem se tě na mě zeptala, nic jsi o mně nevěděl." Neuvědomil jsem si, že pláče, dokud jsem neviděl, jak si stírá slzy z tváře a vstává.

Začal jsem panikařit, všechno jsem pokazil a ztratil jsem ji.

Postavil jsem se, ona utekla dovnitř, co nejrychleji mohla. Slezl jsem za ní a zavřel dveře od svého pokoje dřív, než stihla utéct.

„Nech mě na pokoji, Harry."

„Počkej, potřebuju, abys věděla, že jsem tě chránil," otočil jsem ji čelem k sobě, jenže ona mě jemně odstrčila.

„Ne, ty jsi udělal pravý opak. Opustil jsi mě, ublížil jsi mi. Udělal jsi to, čeho ses nejvíce bál. Kdybys mě dobře znal, věděl bys, že tě moc miluju a že bych tě nikdy neopustila. Strávila jsem s tebou všechny mé dny a noci, přemýšlejíc, jestli je tu nějaká šance, že bychom byli spolu více než jen přátelé." Zarazil jsem se. „Lhala jsem, dobře? Nikdy jsem si nepřála být tvojí kamarádkou. Chtěla jsem být tvá. Proč ses vůbec vrátil?"

„Ty mě miluješ?"

„Vrátil ses, abys všechno napravil?" Neodpověděl jsem, byl jsem zaražen jejími slovy. Celou tu dobu mě milovala, přesto předstírala, že je jen má kamarádka. „Promiň, že jsem ti překazila tvé plány, ale ublížil jsi mi, dvakrát, Harry."

To byla ta poslední věc, co mi řekla, než odešla.

Bože, potřebuju další přání.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Doufám, že se vám díl líbil. Omlouvám se, že mi to tak moc dlouho trvalo, ale jelikož jsou teď prázdniny, mám teď hodně volného času na psaní. Už zbývají jen tři kapitoly do konce, takže asi do týdne budete mít přeloženou celou knihu. :) See you soon. ♥ xx