Když dorazili na malou mýtinu obklopenou ze všech stran stromy s bílými chumáči sněhu, hustě sněžilo.

Draco si okamžitě všiml chyby v jejich plánu. "Grangerová, tady bez přístřeší noc nepřežijeme. Nemáš v tom svém batohu stan, že ne?"

"Ne... ale můžu rozdělat oheň. A můžeme použít zahřívací kouzla."

Podíval se na ni pochybovačně, ale rozhodl se, že je to problém na později. Nejdřív musí najít jezero a podle toho, jak to vypadá, musí prohledat celý les. Stáhl si plášť - "nehádej se, zakopneme o každý kámen, když zůstaneme schoulení pod touhle věcí spolu" - a začali tiše prokřupávat sněhem, hůlky v pohotovosti.

Hermionina vzpomínka na přesné místo byla frustrujícím způsobem mlhavá. "Já nevím! Bylo to před lety a jezero vlastně nikdy neviděla. Harry se vydal sám, zatímco já jsem spala. Takové věci dělával pořád. Připomíná mi to tebe, když o tom tak přemýšlím."

"Ano, toho jsem si všiml. Jako dospělý je otravně rozumný, že?"

Odfrkla si. "To bude Ginnyin vliv. Je těhotná, věděl jsi to? Předpokládala jsem, že ty by sis toho nevšiml, rozhodli se to zatím neříkat lidem mimo rodinu. Ale myslím, že to je důvod, proč Harry netlačil na to, aby šel se mnou." "To je pravda.

Draco si dokázal představit, jak podrážděně samolibé bude dítě Harryho Pottera a Ginny Weasleyové, až se za jedenáct let objeví v Bradavicích. Míra uctívání hrdiny ze strany ostatních studentů by byla astronomická.

Řekl to a ona se zasmála. "Bude tam nějaký podrážděně samolibý Zmijozel, aby vyvážil vesmír."

"To by se mi ulevilo. Víš, je důležité mít nějakého protivníka."

"To jsi byl ty? Předpokládám, že to budovalo charakter."

"V tom případě nemáš zač."

"Vždycky jsem si myslela, že je to dobrý nápad." Hodila mu na hlavu trochu sněhu a on jí to oplatil, i když jemně.

Vůbec si toho nevážila. Spíše ochranitelská vůči svým vlasům, byla Grangerová. "Co bys dnes dělal, kdybys tu nebyl?" zeptala se a vytřepala si sníh z copu.

Podíval se na ni. "Hledám tvůj časový obraceč."

"Ne, chci říct - ty sis neplánovala vzít volno? Jsou Vánoce."

Zavrtěl hlavou. "Byla jsi trochu děsivá, Grangerová. Říkal jsem si, že bych ho měl najít dřív, než někomu ublížíš, konkrétně mně." Tady byl les hustší a on zvedl větev z cesty, aby pod ní mohla projít. "A co bys dělala ty? Vánoce s rodiči?"

Dlouho nic neříkala a on přemýšlel, jestli jeho otázku slyšela. Když se však otočil, zachytil v její tváři podivný výraz a rozhodl se na ni netlačit.

"Moji rodiče žijí v Austrálii," řekla po chvíli. "Za války jsem jim vymazala paměť, aby byli v bezpečí. To kouzlo, to bylo - bylo příliš silné. Vzala jsem si toho příliš mnoho. Potom jsem je vzal ke všem odborníkům, ale nepodařilo se nám obnovit jejich vzpomínky. Nevědí, kdo jsem. Neviděla jsem je už roky."

Její hlas byl plochý, nic neprozrazoval, ale Draco to věděl lépe. Poprvé si uvědomil, že vina a lítost, jeho stálí společníci, jsou i jejími. A protože věděl, jak se cítí, věděl, že jeho další slova budou zbytečná. Stejně je řekl.

"Nebyla to tvoje vina. Udržovala jsi je v bezpečí."

Neodpověděla, jen pokračovala v chůzi a on ji následoval hlouběji do lesa.

~

Po několika hodinách putování podrostem v prohlubujícím se sněhu jim žádná zahřívací kouzla nedokázala zabránit prochladnutí rukou a nohou. Draco nechtěl být tím, kdo jim navrhne, aby si odpočinuli, a tak se mu ulevilo, když se náhle zastavila před malým potůčkem.

"Tohle je mi povědomé. Myslím, že... ano. Někde tady jsme tábořili." Vytáhla plášť. "Jestli se nechceš tísnit tady pod ním, udělej kouzlo Rozčarování. Nemůžeme dopustit, abychom nás já nebo Harry našli." Vrhla kolem nich Muffliato, zatímco Draco se zneviditelnil.

Mlčky pokračovali dalších dvacet minut a snažili se vyhýbat větvím, které se k nim těsně tiskly, zatímco je Grangerová vedla do krátkého kopce.

"Podívej," vydechla, když se dostali nahoru. Teď, když se přestala hýbat, si Draco všiml, že se trochu chvěje. Namířil na její záda beze slov zahřívací kouzlo, i když by to nejspíš moc nepomohlo.

Na druhé straně, uprostřed kruhu stromů, ležela tůň. Jeho povrch nebyl zcela zmrzlý a odhaloval na svou malou velikost překvapivou hloubku.

"To musí být ono."

Doufal, že měla pravdu. Sestoupili z kopce a zastavili se před ní. Draco sebral z nedaleké větve šišku, proměnil ji v hrnek a pak ji naplnil vodou z jezírka. Celou ji zbičoval v naději, že tím zahubí všechny odporné rybí zárodky, které se v temné vodě skrývaly, a podal ji Hermioně. Vděčně si ho vzala a on proces zopakoval na druhé šišce.

Společně se posadili na padlý kmen na dohled od vody. Grangerová sáhla do tašky a vytáhla několik rozmačkaných obdélníků v plastovém obalu. Měly nevábnou hnědou barvu.

Ten jednu rozbalil a pokusně k ní přičichl. "Co je to?"

"Proteinová tyčinka. Nebude ti to chutnat, ale je to jídlo." Grangerová se na něho podíval.

Měla pravdu. Byla zrnitá a chutnala tak, jak si představoval, že by chutnaly čokoládové sušenky, kdyby je vyrobil zlobr bez předchozích zkušeností s pečením.

"Tohle je vážně hnus. Netušil jsem, že mudlovské jídlo je tak hrozné."

Bylo to špatně řečeno. "Mudlovské jídlo je prostě normální jídlo!" odpověděla horlivě. "Na kouzelnickém jídle není nic zvláštního, už jen proto, že ho vyrábí neplacená pracovní síla!"

Nechtěl skončit na straně zastánců neplacené práce, vzal si velké sousto a zabýval se žvýkáním odporného hnědého obdélníku.

Poté, co dojedli, nastala trapná chvilka, v níž byli nuceni přiznat si vzájemnou potřebu keře, za nímž by mohli vykonávat jisté nezbytné tělesné funkce - samozřejmě jiného keře, v opačném směru. Když se přeskupili, prosincové slunce už začalo zapadat.

Grangerová se teď třásla silněji, teplota prudce klesala, jak se blížil soumrak. "Nikdy by mě nenapadlo, že dva dny po sobě málem umrznu," řekl a sledoval, jak se slunce vzdaluje mezi stromy.

"Přece nezmrzneme!" opáčila, ale vyšlo z ní asi víc drkotání zubů, než zamýšlela.

Společně se tlačili hlouběji do lesa, z dohledu z kopce. Draco uvolnil místo pod velkým stále zeleným stromem, kde byli trochu chráněni nižšími větvemi. Grangerová vytvořila modrý plamen, který hořel žhavě a bez kouře, jak rozpouštěl sníh kolem nich.

Chvíli přemýšlel, pak si sundal plášť a proměnil ho v poněkud huňatý spací pytel.

"To snad nemyslíš vážně."

Pozvedl obočí. "Máš schopnost vykouzlit ze vzduchu opravdovou postel? Protože já ne, i když mě to bolí si to přiznat."

Grangerová si mrzutě sundala svůj vlastní plášť a proměnil ho v o něco větší a hezčí spacák. Umístila tu svou vedle jeho pod strom a vlezla si tam a tvářila se trochu samolibě.

"V lese nejsou body za chytrou transfiguraci, Grangerová."

"Nežárli."

Draco si sundal boty a vlezl do své méně působivé verze. Lehl si pod stromy a začal jim nad hlavami v pokládat ochranná kouzla a strážce. Když byl spokojený, otočil hlavu a uviděl, jak ho pozoruje.

"Tohle ti jde docela dobře," řekla.

"Zřejmě nejsem tak dobrý. Dokázala ses přes ně dostat."

"Opravdu?"

"U mě doma, když jsi přišla ke dveřím, abys na mě křičela. Vlastně mě to rozzuřilo, jak snadno ses přes ně dostala."

"Pokud si vzpomínám, tak jsi to byl ty, kdo křičel. Ale já jsem se nedostala přes tvoje strážce. Prostě jsem přišla k tvým dveřím."

To nedávalo smysl. "To není možné. Má to odhánět všechny nechtěné..." Zarazil se, když si to uvědomil.

Stiskla rty v neúspěšném pokusu potlačit úsměv. Zamračil se na ni a ona otočila hlavu, aby se podívala na větve nad nimi, a zašklebila se.

"Takže jsi mě tam opravdu chtěl. Myslela jsem, že..."

"Prostě si vezmi výhru, Grangerová. O tomhle se nemusíme bavit."

Ale byla Grangerová, a tak pokračovala. "Proč jsi tu noc odešel?"

Hledal nějakou snadnou lež, ale připadalo mu jaksi nesprávné dát jí něco jiného než pravdu. Svěřila mu své vlastní pravdy a udělat na oplátku něco jiného by byla zrada. Nebylo však snadné říct to nahlas.

"Viděla jsem, že George odešel." Kousl se do rtu a ona čekala a znovu ho pozorovala. "Jen jsem si myslela, že z nás dvou by tam měl být on a já ne. Už-už si od nich vzal dost. Od nás všech."

Chvíli o tom přemýšlela. "Teď ti něco řeknu a nechci, aby ses na mě zlobil."

Zvedl obočí. "Nic neslibuju."

"Na někoho, kdo se vyhýbá myšlenkám na minulost tak jako ty, v ní pořád žiješ."

"V tuhle chvíli doslova žijeme v minulosti..."

"Chci tím říct, že se vůbec nevidíš jasně. Už nejsi ten kluk, kterého jsme včera viděli. Udělal jsi toho tolik, abys vykoupil..."

"Nemám zájem o vykoupení." Jeho život nebyl o tom, aby odčinil to, co udělal. Vykoupení nebylo možné, ne pro něj.

"Ano, já vím!" Podívala se na něj. "Zajímáš se jen o to, jak se potrestat tím, že se dostaneš do situace, která tě může zabít!"

"Čí z nás dvou byla tahle situace nápad?" vyjel na ni a pak si okamžitě přál, aby to mohl vzít zpátky. Převalil se na bok a podíval se na ni. "Omlouvám se. Není to tvoje vina, že jsme tu uvízli."

"A není to tak? Bylo hloupé přijít..." Její hlas zněl tišeji, než by si přál, a chtěl se nakopnout.

"Ne, není. Věř mi, jsem expert na hloupá rozhodnutí, která lidem ubližují. Tak to nebylo, Grangerová. Snažila ses udělat správnou věc. To já jsem tě měl ochránit."

Neodpověděla a on po chvíli znovu promluvil. "Měla by ses trochu vyspat. Zůstanu vzhůru a budu chvíli hlídat."

~

Dracovi bylo příliš chladno na to, aby usnul. O půlnoci teplota prudce klesla a modré plameny, Dracův spacák ani žádné z hřejivých kouzel nemohly konkurovat mrazivé zemi a nočnímu vzduchu, který vysál teplo z jeho těla. Grangerová se znovu roztřásla a on s rostoucím znepokojením sledoval její spící tělo, které se vedle něj prudce třáslo.

Nakonec už to nemohl vydržet. Vylezl ze svého spacího pytle a vlezl si do jejího, aby se svým tělem vešel za její.

Probudila se s překvapeným vydechnutím. "Co to děláš?" zasyčela.

"Zatraceně, Grangerová, máš studené prsty."

Její tělo zůstalo napjaté a nepoddajné. "Tohle není nutné."

"Tvoje třesení mi nedalo spát." Ovinul jí paži kolem pasu, dával si pozor na umístění rukou, aby ji neznepokojil, a přitáhl si ji k hrudi. Pomalu se uvolnila v jeho teple.

"Děkuji," zašeptala, když jí přestaly drkotat zuby.

"Profesionální zdvořilost. Mým úkolem je udržet tě naživu." Usmál se do jejích vlasů, které měla rozprostřené na ramenou jako deku. Zase tam byla ta citronová vůně. Jak se jí podařilo tak krásně vonět po celodenním putování lesem? Bylo to nefér.

"Takže to děláš na každé misi?"

"Jen když budu mít štěstí."

Teď se snažil necítit její vlasy, protože právě zjistil, že jeho tělo zřejmě považuje citrusy za vysoce erotické. V téhle poloze by se erekce nedala skrýt. Snažil se myslet na něco jiného než na to, jak se každá linie Grangerova těla tiskne k jeho vlastnímu.

Náhle se napjala. "To mi připomíná. Co jsi řekl své přítelkyni o tom, kam se chystáš? Určitě se bude bát." "To je pravda.

To se mu podařilo. Krev opustila jeho tvrdnoucí penis právě včas, aby se vyhnula odhalení, a vrátila se mu do mozku, kde mu nijak nepomohla pochopit její otázku.

"Cože - já nemám přítelkyni." Vyznělo to trochu přiškrceně.

"Aha - pak jsem si myslela, že jsi říkal, že jsi byl s mudlovskou ženou, tu noc, kdy se ztratil Obraceč času..." Prakticky cítil její rozpaky, jak se k němu přitiskla.

"Takže jsi přirozeně dospěla k závěru, že mám mudlovskou přítelkyni?" Draco se nemohl rozhodnout, která část té věty je absurdnější.

"Teď mi to připadá spíš směšné," řekla tichým hlasem. "Jen jsem si myslela, že to svým způsobem dává smysl. Že by sis našel někoho, kdo tě z dřívějška nezná." Otočila se v jeho náručí a podívala se na něj. Ve tmě nedokázal rozeznat její výraz. "Předpokládám, že jsi jen..." odmlčela se.

"Merline, Grangerová. Co se ti honí hlavou? Zachránil jsem ji před přepadením a pak ji doprovodil domů. To je všechno."

"Aha." Otočila se zpátky.

V jejím hlase bylo něco, čemu nerozuměl. Znepokojilo ho to, když chtěl vysvětlovat dál. "Nechci říct - doufám, že si nemyslíš, že stále... chovám předsudky vůči mudlům."

Přál si, aby tenhle rozhovor vedli někde jinde. Jako by stáli na opačných březích rybníka.

"Ne," řekla pomalu. "Nemám, i když... překvapilo mě, když jsem u tebe viděla Pansy Parkinsonovou. Vím, že jste spolu kdysi chodili, a předpokládám, že jste pořád přátelé. Ale ona je... dost příšerná. Bez urážky."

"Žádná není zadaná. My už vlastně nejsme přátelé, z důvodů, které jsi nastínil. Právě se objevila - měl jsem ji poslat domů, jenže..."

"Byl jsi opilý."

"To není výmluva. Omlouvám se za to, co ti řekla."

"Už jsem slyšela horší věci."

Ať už si myslel, že spolu povedou jakýkoli rozhovor poté, co obtočí své tělo kolem jejího, tohle to nebylo. Přesto to nemohl nechat být.

"Já vím, že ano. Je mi to líto. Mrzí mě, že jsem toho tolik způsobil."

"Teď už bys nic z toho neřekl, že ne?"

"Ne! Nikdy."

"To jsem si myslela, a proto jsem se už rozhodla, že ti odpustím. Kromě toho..." Ramena se jí lehce zachvěla smíchem. "Bylo to budování charakteru, jak jsi říkal."

"Tvoje kočka mi ještě neodpustila."

Povzdechla si. "Je náročný, pokud jde o muže. Dřív nechával Ronovi v botách chomáčky chlupů. Ale možná ti dá druhou šanci, když mu nabídneš jídlo."

"Všem mužům? Čeká na tebe nějaký mudlovský nápadník?"

"Zajímá tě můj osobní život?" V jejím tónu byla přitěžující samolibost.

"Ptala ses mě - upřímně, Grangerová, jsi stejně otravná jako v Bradavicích. Až dosud jsem tuhle skutečnost zamlčovala. Měla jsi to tam nechat."

Vydala zvuk, který byl, jak si Draco myslel, skutečným chichotáním. Pak se posunula blíž a jeho paže se kolem ní reflexivně sevřela.

"Chceš se zeptat na nějaké další velmi osobní otázky?" Připomeň mi, proč nejsem dost dobrý na to, abych dýchal stejný vzduch jako ty, Grangerová.

"Jsem si jistá, že ráno mě napadne víc." Zívla.

"Dobře. Jdi spát."

Brzy se její dech stal hlubokým a rovnoměrným na jeho hrudi, jak se nechala unášet. Nevěřil by, že je možné, aby usnul, ovinutý tak, jak byl kolem jiné osoby, ale její klidný dech ho ukolébal a on se k ní za chvíli připojil.

~

Draco si postupně uvědomoval, že drží něco velmi měkkého. Napřáhl ruku a měkká věc jemně vzdychla.

Pronikalo k němu další vědomí a oči se mu otevřely, když ho zasáhlo hned několik hrozných skutečností: Nejdříve zjistil, že ta měkká věc pod jeho rukou není jen Grangerová, ale konkrétněji její pravé ňadro, které jeho spící mysl nějak považovala za vhodné pohladit. Za druhé, že vůbec není měkký, ale velmi, velmi tvrdý, délka jeho erekce pevně uvězněná mezi ním a rozkošnou křivkou jejího zadečku. A konečně, že ranní slunce na její tváři ji určitě každou chvíli probudí a on se pak ocitne bez několika svých oblíbených částí těla.

Pomalu sundal ruku z jejího měkkého, plného, lahodného prsu - ne, nech toho, přikázal mozku - a odsunul boky od jejího pozadí, doufaje, že si toho nevšimla.

Pak ale ještě spící Grangerová udělala něco strašného, přitulila se zpátky a hledala teplo, přičemž jí ze rtů uniklo tiché zasténání.

Jeho penis sebou prudce škubl. Toho si všimla.

V malém prostoru se od něj odtrhla a zakryla si obličej rukama. "Panebože!" zalapala po dechu.

Vyškrábal se dozadu z jejího spacího pytle a popadl svůj vlastní a držel ho před napínajícími se kalhotami jako štít. "Grangerová, já... kurva..." Chvíli šmátral hůlkou, než se mu podařilo proměnit prázdný spací pytel zpátky v plášť.

Konečně se na něj podívala, tváře jí hořely, a málem se udusila smíchy. "Co to je?"

Dívala se směrem k jeho rozkroku a on se na okamžik cítil uražený jménem svého mužství, dokud si nevšiml, co její reakci vyvolalo. Plášť, který teď svíral kolem sebe, byl z růžového saténu, zdobeného nařasenou bílou krajkou. Přesně odpovídal její noční košili z Děravého kotle.

Rozhodl se, že se utopí v jezeře.

Grangerová se statečně snažila potlačit její úsměv, když napravoval svůj omyl. Jakmile se mu kolem ramen opět usadil rozumný černý vlněný plášť, odkašlal si.

"Teď se chystám celou tuhle věc okludovat. Byl bych rád, kdybys přišla na to, jak udělat totéž."

Vydal se pryč a její smích ho pronásledoval.

~

Po zbytek dne už spolu moc nemluvili. I po rozdělení zbývajících proteinových tyčinek měli oba stále hlad. Draco jim slíbil, že jim najde nějaké opravdové jídlo, až se ten večer spojí se Snapem. Neměl v úmyslu strávit spolu další noc v jejím spacáku.

Dívka zabořila nos do knihy poté, co vyjádřila touhu začít se učit vše, co se dá, o staré verzi Obraceče času, a Draco si jednu půjčil, jen aby měl co dělat. O Astronomii a její praktické využití v kouzelnictví a čarodějnictví však neměl žádný zvláštní zájem, takže to trvalo jen krátce.

Nakonec, když už byli oba hladoví, promrzlí a podráždění, začalo zapadat slunce. Grangerová vzhlédla od knihy a rozhlédla se po tmavnoucím lese. "Myslím, že Ron tu bude možná brzy."

"Není teď s tebou?" zeptala se.

"Ne, to je dlouhý příběh. Byl tady u jezera, když Snapeův Patronus přivedl Harryho k meči." Stručně popsala, jak Potter našel meč a jak Weasley zničil viteál. "A pak se Ron a Harry vrátili do stanu, promočení, a my jsme se hrozně pohádali kvůli tomu, že byl celou tu dobu pryč."

"Stejně špatný jako ten náš?"

"Spíš horší, řekl bych. Vzpomínám si, že mi Harry sebral hůlku."

"- Budeme muset Snapea nějak uvěznit, na tak dlouho, aby se nemohl vypařit," říkala Grangerová. Draco se snažil soustředit.

"Chceš počkat, až přijde, uvěznit ho tady a pak se ho snažit přesvědčit, že mu nechceme ublížit?".

"No... ano."

"To je dost vychytralé. Souhlasím." Chvíli přemýšlel, jaká kouzla bude potřebovat, a začal je sesílat. Použil variaci kouzla Revelio, kterým ho Bellatrix zasáhla den předtím. Upozorňovalo ho to, kdykoli se někdo objevil v blízkosti. Pokryl co největší plochu, zahrnul celé jezero a okolní lesy. Když skončil, už mu nebyla zima.

"Dobře," řekl a trochu se zadýchal. "Budeme vědět, kdy a kde se Snape objeví. Kouzlo proti zjevení zpod pláště udělám, až hodí Patronus. Takhle nic nenarušíme."

Grangerová přikývla. "Máme čas od chvíle, kdy hodí Patronus, do chvíle, kdy se vrátí s Harrym, abychom ho přesvědčili, aby nám pomohl. Rozhodně nemůžeme riskovat, že Harry Snapea uvidí. Raději tu zůstanu navždy, než aby se to stalo."

Nebylo na to dost času. Podle toho, co Grangerová popsala, bylo tábořiště jen kousek od nich. Když na ně znovu padla tma, hltal tuhle myšlenku a snažil se vymyslet, co řekne, až Snapea konečně zase uvidí.

Snape se vzdal svého života, aby ochránil Dracův vlastní, a Draco o tom ani nevěděl, dokud nebylo příliš pozdě. Ani by mu nedokázal poděkovat. Nemohl prozradit žádnou informaci, která by mohla změnit výsledek války. Jediné, co mohl udělat, bylo ukázat Snapeovi muže, kterým se stal, a doufat, že Snape usoudí, že to stojí za to.

Nakonec, když se nad hlavou objevily hvězdy, Grangerová usoudila, že je čas se připravit. Natáhli si neviditelný plášť a usadili se na padlém kmeni stromu, aby počkali. Po chvíli se Grangerová zeptala, jestli někdy slyšel příběh o tom, jak cestovala časem, aby zachránila hippogriffa a Potterova kmotra.

Neudělal to, a tak spolu seděli pod ochranou kouzla, zatímco mu vyprávěla, jak pomocí obraceče času osvobodili Klofana - "Ano, vzpomínám si na Klofana," řekl Draco kysele - a pomohli vězni Siriusi Blackovi utéct z Bradavic na jeho zádech.

Několikrát ji přerušil - "nepraštila jsi mě, spíš lehce ťukla, když už nic jiného" -, ale většinou ji nechal vyprávět a poslouchal zálibu v jejím hlase, když vyprávěla, jak Potter vykouzlil svého prvního Patrona.

Když skončila, řekl: "Tak takhle se ti podařilo porazit mě v žebříčku třetích ročníků. Podváděla jsi s cestováním v čase!"

"Vážně, Malfoyi, to sis z té historky odnesl? Jako kdybych potřeboval chodit na hodiny navíc jen proto, abych vyhrál..."

"Ale ne. Na ten rok si vzpomínám. Vykašlala ses na věštění a já si byl jistý, že jsem tě konečně porazil, ale pak-"

Lehce ho strčila do ramene a on se rozesmál. "Vidíš, neumíš dát ránu. Rád tě někdy budu učit. Všechno je to v ramenou."

Upadli do příjemného ticha a naslouchali zvukům lesa kolem nich.

Nakonec se do ní opět vkradl chlad a s ním i pocit neklidu. Konečně mu v ruce lehce zavibrovala hůlka. Podíval se na ni. "Weasley je tady."

V měsíčním světle se jí rozšířily oči, když se rozhlédla kolem. Sehnul se, aby jí zašeptal do ucha, i když je Weasley nemohl slyšet. "Mezi stromy, za tím malým kopcem. Nebude nás slyšet, až budeme mluvit se Snapem. Neboj se."

Vypadala zaraženě a Draco si uvědomil, že je to poprvé, co zažila realitu, kdy viděla svou minulost. Předtím je slyšel v tom svém. Bylo to jiné, předpokládal, když to bylo něco, co člověk skutečně zažil - když viděl sebe nebo své přátele v nebezpečí, ale nemohl jim pomoci.

Přiblížil se k ní na kládě a tiše jí nabídl své teplo jako útěchu.

A pak přišel čas.

Dracova hůlka znovu zabzučela, ale nepotřeboval kouzlo, aby ho informoval, že Snape dorazil. Les ztichl, když se na vzdáleném okraji rybníka, jen dvacet metrů od něj, objevila tmavá postava. Dracovi se zrychlil tep, když Snape vytáhl z hábitu lesklý meč a tiše s ním levitoval do rybníka. Pak seslal kouzlo - Drako nedokázal říct jaké - nad vodní hladinu.

Grangerová vedle něj přestala dýchat.

Chytila ho za koleno a silně ho stiskla, zatímco v srdcervoucím očekávání čekali, až se objeví Snapeův Patronus.

"Expecto Patronum!"

Jasné světlo kouzla na zlomek okamžiku ozářilo Snapeovu tvář a Draco v ní zahlédl něco jako touhu, když sledovali, jak se laň zhmotňuje.

A pak Draco sklapl past. V bleskovém sledu seslal tři kouzla: Jinx proti zjevení, obrovské Muffliato a nakonec, s rychlou mentální omluvou svému bývalému učiteli, odzbrojující kouzlo.

Když poslední kouzlo vystřelilo přes jezero s neomylnou přesností, Draco odhodil neviditelný plášť. Snapeova hůlka vystřelila do vzduchu a on ji chytil uprostřed kroku, už mířil k protějšímu břehu. Za sebou Draco slyšel, jak Grangerová běží, aby ho dohonila.

Když se blížil ke Snapeovi, ze zvyku na něj namířil hůlku, ale přinutil se ji sklonit. Nebyli to nepřátelé. S tiše zamumlaným "lumos" zapálil hrot hůlky a nechal světlo dopadnout na vlastní tvář a čekal na Snapeovu reakci.

Snape poplašeně couval. "Co je to?"

"Nebudeme ti ubližovat. Severusi, musíš mě poslouchat. Potřebujeme tvou pomoc." Draco si s trhnutím uvědomil, že je teď vyšší než Snape. Díky tomu vypadal víc lidsky, méně jako ta nadživotní přítomnost z mládí.

"Draco? Ale..." Snapeův ostražitý pohled se přesunul na Grangerovou, která vstoupila do světla hůlky. "Slečno Grangerová. Co tady děláte?" Oči mu přelétly zpátky k Dracovi a jeho šokovaný výraz zabarvilo něco jako zděšení.

"Je v pořádku. My... my pracujeme společně. Podívejte." Zvedl světlo blíž k obličeji. "Nejsme puberťáci, jak víš. Jsme z třináct let vzdálené budoucnosti. Vrátili jsme se sem Časovým obracečem a uvízli jsme. Vím, že ho máš ve své kanceláři - potřebujeme ho, abychom se dostali domů."

Grangerová se vmísila do hovoru. "To je pravda. Nemáme moc času, Harry se brzy vrátí pro meč..."

"Jak o tom víš?" Snape se ostře zeptal.

"Víme spoustu věcí!" Grangerová se zarazila, strach ji činil netrpělivou. "Právě ti řekl, že jsme z budoucnosti." Draco si byl jistý, že takhle s profesorem ještě nikdy nemluvila. Vypadala stejně překvapeně jako on.

Snape zavrtěl hlavou, černé vlasy mu padaly přes obličej, jak ustupoval. Draco se připravil, že ho znehybní, pokud uteče.

Grangerová to zkusila znovu tónem, který ji byl více podobný. "Vím, proč je tvůj patronus laň. A že tě Brumbál požádal, abys ho zabil."

Snape ztuhl. "Ať už si myslíš, že víš cokoli..."

Tohle se nevyvíjelo dobře. Draco učinil výkonné rozhodnutí uchýlit se k výhrůžkám.

"Co vím, je, že jsi složil Neporušitelný slib, abys mě chránil před újmou. Myslím, že slib nebude příliš dbát na to, jestli je mi sedmnáct, nebo třicet. Zabije tě, jestli mu nepomůžeš."

Snape se na něj teď díval blíž. "To není možné," zašeptal.

"Pojďme to zjistit." Draco k němu natáhl Snapeovu hůlku. Grangerová vedle něj vydala zvuk protestu, ale on ji ignoroval. "Budeš mi prohledávat mysl. Jestli mi touhle hůlkou ublížíš, Přísaha tě zabije. Ujišťuji tě, že jestli tady Grangerové ublížíš, bude mě to hluboce bolet. A pak tě Přísaha zabije."

Draco vyvolal všechny vzpomínky, které měl na válku a Snapeovo zapojení, a strčil je hluboko, hluboko do svého nitra, kam, jak věděl, Snapeova Legilimency nedosáhne. Pak spustil všechny své mentální obranné mechanismy. "Udělej to hned," přikázal.

Snape nejistými prsty přijal hůlku a pomalu ji zvedl k Dracovu čelu, jako by očekával past. "Legilimeni."

Draco se snažil necuknout, když mu do mysli vstoupil jeho starý učitel. Snapeova přítomnost byla váhavá, jako by nevěděl, kde začít. Neměli čas třídit myšlenky za deset let, a tak Draco vyvolával vzpomínky jednu po druhé, v rychlém sledu. Ukázal Snapeovi otcův soud, jak Draco málem podlehl žalu a vině, když léta živořil uvnitř Malfoyova panství. Vytáhl vzpomínku na den, kdy vešel do Tonksové kanceláře a přesvědčil ji, aby mu dovolila stát se bystrozrakem - Snape se při tom překvapeně zavrtěl. Listoval vzpomínkami na sebe a Grangerovou, na to, jak vynalezla nový obraceč času, protože byla neuvěřitelná a geniální, a jak ji měl chránit, ale teď uvízli v minulosti a on ji tady nemohl udržet v bezpečí, a tak ji musel dostat domů.

Pak Snapea pevně vytěsnil z mysli a znovu ji zavřel.

Snape se na Draca dlouho díval.

"Tak co?" Grangerová se konečně zeptala. "Pomůžeš nám?"

Pomalu naklonil hlavu.

Pustila se do rychlého vysvětlování, co od něj potřebují, prošpikovaného opakovanými pokyny, aby na svých aktivitách vůbec nic neměnil, vlastně by bylo lepší, kdyby se po skončení toho všeho prostě Oblivioval.

Snape bezděčně vstřebával informace a pak řekl prostě: "Čekejte na mou sovu."

Draco odstranil džin proti zjevení. Grangerová vedle něj řekla: "Na shledanou, profesore," a Draco v jejím hlase zaslechl syrové emoce.

Snape se na ni podíval skrz nos a řekl: "Vůbec jste se nezměnila, slečno Grangerová." Pro jednou to neznělo jako kritika. Pak se podíval na Draca a ten si znovu připadal jako jedenáctiletý kluk, který čeká na rozsudek od svého představeného. Snape mu nic neřekl, jen lehce přikývl.

Ale ve světle Dracovy hůlky, těsně předtím, než Snape zmizel, uviděl v očích staršího muže lesk, který tam předtím nebyl.

~
Čas maturit se blíží a s nimi i zkoušky na vysokou školu. Není nějak moc čas 😁

Jak se vám dnešní kapitola líbila?
Budu ráda za komentáře, hvězdičky i za přečtení.

Děkuji vaše Darky

4337 slov