Draco čekal. A čekal. A čekal.

Knihovna se kolem nich nerozplynula. Neocitli se v temnotě kuchyňské spíže. Nic se nestalo.

"Možná je časovač špatně?" Hermionin hlas zněl sotva šeptem.

"Možná," souhlasil.

"Nastavila jsem časovač na hodinu. Přesně na hodinu."

"Ano."

"Mám to správně. Vím, že jsem to udělala správně."

Neřekl nic. Mlčky čekali další minutu, pak pět.

"Bude to fungovat. Musí to fungovat. Fungovalo to už předtím, když jsem to testovala. Bude to..."

"Grangerová." Otočil ji a tiše ji prosil, aby to vyřešila sama, aby to nemusel říkat on. Připadalo by jí to skutečné, kdyby to řekl nahlas.

Ona to neřekla, tak to udělal on. "Zrcadlo bylo nahrazeno padělkem."

"Ano, ale..."

"Byla to past. Chytili jsme se do ní."

Grangerová zavrtěla hlavou. "S obracečem času nebylo nic v nepořádku! Oba jsme ho kontrolovali," bránila se.

"Nevím, co se stalo nebo proč. Ale vím, že to někdo pečlivě naplánoval. Říkala jsi, že Obraceč času je kotva, že? Možná našli způsob, jak to lano přeříznout. Možná prostě, já nevím, vešli dovnitř, když jsme odešli, a vyhodili Malfoy Manor do povětří, aby zničili přesýpací hodiny. Teď na tom nezáleží."

"Na tom nezáleží? Právě jsi řekl..."

"Důležité je, abychom se dostali z tohohle zatraceného domu!" Pokusil se ztišit hlas do šepotu, než to vzdal a vrhl kolem nich Sevelissimo. "Může se vrátit každou chvíli. A pak nás zabijí, rozumíš tomu? Nemůžeme s ním bojovat. Nemůžeme mu uniknout. Nemůže kurva umřít!"

"Neřvi na mě, já za to nemůžu!" Grangerové se zablesklo v očích. "Samozřejmě, že to chápu..."

"Nikdy jsem neřekl, že je to tvoje vina!" Ale on si to myslel. Zlobil se na ni za to, že trvala na tom, že vrácení zrcadla stojí za to riziko, na sebe za to, že souhlasil - ne, dobrovolně! -, že půjde s ní, ale především na sedmnáctiletého kluka v jiné části domu, který mu zničil život tím, že udělal všechna možná špatná rozhodnutí.

"Potřebuju knihy. Přines mi všechno, co máš o časových obracečích." Ukázala na obrovský katalog před nimi. "A... astrofyziku. Třeba červí díry."

Potlačil vztek a začal vyvolávat knihy, zatímco ona vyjmenovávala půl tuctu dalších témat - v jednu chvíli i mudlovské vědecké knihy, na což se zmohl jen na nevěřícný pohled. Každou z nich zduplikovala a poslala do své magicky se rozšiřující tašky.

Po několika minutách sklonil hůlku. "To by stačilo. Musíme jít."

"Kam? Kam bychom mohli jít, kde budeme oba v bezpečí? Jsme na opačných stranách války, Malfoyi!" Bylo to jako rána pěstí a ona v jeho výrazu musela něco zahlédnout, protože řekla: "Ne, je mi to líto. Vím, že nejsme. Jen jsem chtěla..."

"Ne, máš pravdu. Přestrojíme se." Proměnil svůj oblek v obyčejné šedé roucho, pak si dal hnědé vlasy a hákovitý nos.

Navzdory vážnosti situace se téměř usmála. Následovala jeho příkladu a proměnila svou mikinu v tlustý zimní plášť, který jí spadal až k nohám. Její vlasy se staly tenkými a rovnými, ostříhanými nakrátko do přísného drdolu. Její tvář se nenápadně změnila. Pořád vypadala jako ona sama, ale jen proto, že její rysy tak dobře znal.

Když skončila, ozval se za vchodem do knihovny mužský hlas. Dracovi se v hlavě zatmělo strachem. Byl to jeho otec? Byl to on - na to jméno nechtěl Draco ani pomyslet - zpátky? Nemohl se pohnout.

Grangerová se mu podívala do tváře a oba je přenesla.

~

Dorazili do opuštěné Příčné ulice. Pláštěm se proháněl mrazivý vítr a Draca mrazilo až do morku kostí. Grangerová stáhla plášť z ramen a schovala do tašky. Bez něj se cítil strašlivě odhalený a rozhlížel se, jestli je někdo neviděl.

Všude kolem nich stály prázdné výlohy obchodů, mnohá okna byla polepená stránkami z Denního věštce. Nedaleko Draco zahlédl opuštěný obchod s lektvary, nad jehož dveřmi stále křivě visela cedule. Na dveřích byl vylepený plakát, velkým černým písmem vytištěná slova "Nežádoucí č. 1" pod fotografií Pottera, který mrkal proti blesku fotoaparátu.

Před nimi vedl klenutý kamenný vchod na nádvoří Děravého kotle. Draco si nepamatoval, že by někdy byl uvnitř, ošuntělý bar a hostinec nepatřil k místům, která by Malfoyové navštěvovali. Ale bylo otevřeno a on se chtěl dostat z ulice dřív, než je zahlédne nějaký hlídkující Smrtijed, takže nic nenamítal, když je Grangerová vedla dopředu.

Prošli tichým nádvořím a dorazili do malé hospůdky. Byla přeplněná prázdnými stoly a židlemi, ale jediný návštěvník stál za barem a ve vrásčitých rukou čepoval tmavé pivo. Když vstoupili, stařec reflexivně o krok ustoupil a ostražitě si je prohlížel.

"Dobrý den," pozdravila Grangerová zdvořile. "Máte pro dnešní večer volné pokoje?"

Barman si chvíli cucal dásně, než odpověděl. "Mohli bychom. Kdo se ptá?"

"Ehm... já jsem Marsha. Marsha Cline." Grangerová se nejistě podíval na Draca. "A tohle je..."

"Norman Beasley," dodal. Bylo to falešné jméno, které si dal při nedávné tajné misi, vybrané speciálně proto, aby Weasleyho naštval. Podle Grangerova podrážděného výrazu to však byla možná špatná volba pro současné okolnosti.

Starý muž je studoval a ve tváři měl vepsanou nerozhodnost. Pokud to byli Smrtijedi, muž je ve svém hostinci nechtěl. Ale pokud to byli Smrtijedi a on je odmítl, mohl by být zatčen. Na druhou stranu, kdyby to byli uprchlíci a Smrtijed je tam našel, určitě by ho zabili.

Snažili se vypadat co nejméně zajímavě, zatímco barman dokončoval své myšlenkové výpočty. Nakonec promluvil. "Kolik pokojů budete potřebovat?"

"Dva," odpověděla Grangerová ve stejnou chvíli, kdy Draco řekl: "Jeden."

Střelil po ní pohledem a zopakoval: "Jen jeden." V žádném případě nechtěl nežádoucí číslo dvě spustit z očí, dokud nebudou v bezpečí doma.

"To budou tři galeony za noc."

Draco zapátral v kapse pláště a snažil se vzpomenout, jestli měl u sebe nějaké peníze, když ráno opouštěl svůj byt a letěl do Azkabanu. Mohlo to být opravdu dnes? Připadalo mu to jako před celou věčností. Strčil ruku hlouběji do kouzelné kapsy a ruka se mu zavřela na koštěti. Zapomněl, že tam je.

Po minutě čekání Grangerová se sotva skrývaným vytřeštěným pohledem strčila ruku do tašky. Vytáhla mince a podala mu je.

"Ty nemáš žádné věci?" Barman se zeptal a rozhlédl se po taškách.

"Ne," odpověděla Grangerová mile.

Starý muž vypadal, že začíná svého rozhodnutí litovat, ale jen vypil pivo a vedl je po schodech nahoru, kde se zastavil před dveřmi označenými mosaznou číslicí pět. "Jmenuji se Tom. Kdybyste něco potřebovali, dejte vědět zrcadlu," řekl a hodil Grangerové do dlaně klíč. "Kuchyně by zítra normálně nebyla otevřená, vzhledem k tomu, že jsou Vánoce, ale přijďte dolů kolem osmé nebo deváté a já pro vás budu mít nějaké jídlo."

Poděkovali mu a vstoupili dovnitř.

Draco strávil několik následujících minut pokládáním ochranných kouzel na místnost, zatímco ona se zájmem přihlížela. Když skončil, odložili převleky a rozhlédli se kolem.

Ložnice byla podstatně čistší než hospoda dole, v rohu stála dřevěná komoda, malá židle a jednolůžko.

Hermionin pohled přistál na posteli ve stejnou chvíli jako Dracův a ona ji beze slova mávnutím hůlky proměnila ve dvě menší lůžka. Ty se od sebe rozestoupily tak daleko, jak jen to malá místnost dovolovala. Rozhodl se to nekomentovat.

Grangerová si stáhla plášť, který kdysi býval mikinou, a odhalila pod ním tenké bílé tričko. Přešla k jedné z postelí a začala na matraci vysypávat obsah své tašky. Vyvalila se z ní hromádka knih z Malfoyovy knihovny, malá lékárnička, pár ponožek, toaletní taška a Potterův plášť. Spona do vlasů se sklouzla po podlaze k Dracovým nohám a on se pro ni sehnul.

"Předpokládám, že by mě nemělo překvapit, že máš sbaleno na měsíční pobyt," řekl a naklonil se, aby prozkoumal hromádku.

"Tohle mám vždycky. Je lepší být připravená," odpověděla, odšourala se dozadu a sedla si se zkříženýma nohama na polštář s knihou v ruce. "Tady, vezmi si jednu z nich a zkus najít něco užitečného."

Zvedl výtisk Starých a zapomenutých kouzel a čar a pochybovačně ho otevřel. "Grangerová, tady odpověď nenajdeš."

"To se nedozvíš, dokud se nepodíváš." Už byla zabraná do učebnice dějin kouzel, a tak si Draco odnesl knihu k vlastní posteli a posadil se.

O hodinu později Draco díky mrňavému písmu knihy a jejímu pozitivně archaickému vyjadřování, které hraničilo se středověkou angličtinou, téměř nepokročil. Bylo téměř nemožné se soustředit. Draco se cítil vyčerpaný, ale nedokázal se uvolnit, adrenalin v žilách mu s každým úderem srdce připomínal, že není v bezpečí, že není v bezpečí.

Grangerová konečně zaklapla knihu a přerušila ticho. "Předpokládám, že bychom se měli zkusit vyspat. Máš za sebou obzvlášť dlouhý den." Podle jejího výrazu poznal, že ani ona nenašla nic užitečného. Prohrabala se ve své toaletní tašce a podala mu nový mudlovský zubní kartáček a pastu v plastovém obalu, další si nechala pro sebe. "Půjdu najít koupelnu." Oblékla si neviditelný plášť a zamířila na chodbu.

Zatímco byla pryč, Draco požádal zrcadlo o nové oblečení. Mohl si pomocí kouzel vyměnit hábity za něco pohodlnějšího na spaní, ale už začínaly vypadat trochu opotřebovaně ve švech od opakované transfigurace.

Zrcadlo ho chvíli pozorovalo, než kriticky odpovědělo: "Jsi dost vysoký, že? Dobrá, tohle by mělo stačit." U nohou jeho postele se objevilo složené oblečení, zelené flanelové pyžamové kalhoty zdobené drobnými vánočními stromečky a odpovídající top s dlouhými rukávy. Rychle si sundal hábit a vlezl do flanelových kalhot, pak se zastavil.

Na levém předloktí se mu proti bledé kůži vyjímalo Temné znamení, černé jako v den, kdy mu ho Voldemort vyryl do těla. Had se hrozivě zkroutil, sledoval ho třpytivýma očima a Draco se otřásl odporem. Nepohnul se už dvanáct let, ne od konce války.

Granger otevřel dveře a on se otočil, aby schoval ruku, a přetáhl si košili přes hlavu.

Když se ohlédl, sledovala ho s ustaraným výrazem. "Je to zpátky, že?"

Jednou přikývl, nestřetl se s jejíma očima a odešel do umývárny. O deset minut později, jakmile si vyčistil zuby, se vrátil a našel Grangerovou ve směšné růžové noční košili, která jí sahala až ke kolenům. Rukávy a vysoký výstřih byly lemovány množstvím bílé krajky.

"Nedělej to!" řekla, když uviděla jeho výraz. "Tvoje je sotva lepší."

"Myslím, že vám to sluší oběma," nabídlo jí zrcadlo. Draco si přes jeho povrch pověsil plášť.

"Dobře. Stejně už mám dneska zrcadel dost," zabručela Grangerová a vlezla si do postele. Knihy úhledně naskládala na stůl a Draco si byl docela jistý, že jsou seřazené podle abecedy.

"Musíme si o tom promluvit," řekl, když si sám vlezl pod peřinu a zhasl světlo. "Dá se odtud vůbec nějak opravit Obraceč času?" "Ano," řekla.

"Ne," připustila. Přes temnou místnost ji neviděl, ale zněla nešťastně. "Já prostě... nevím, co se stalo."

"Vrátíme se zpátky. Zítra něco vymyslíme." Snažil se znít sebejistě. Slíbil jí to - přísahal. Pokud existuje způsob, najde ho. Nebylo kurva možné, aby dopustil, aby se jí v minulosti stalo něco, z čeho už jednou utekla.

Grangerová nereagovala a on si po chvíli uvědomil, že musela usnout.

Draco ležel ve tmě a poslouchal její tichý dech. Nakonec se podvolil a celý den okludoval ze své mysli. Teprve pak se mu podařilo usnout.

~

Ruka mu hořela.

Draco se s výdechem probudil a pravou rukou pevně sevřel své Temné znamení. Zalapal po dechu, jak ho pálila bolest, která vyzařovala z levého předloktí.

Na druhé straně potemnělého pokoje Grangerová vystřelila na posteli a z její hůlky se rozlilo světlo. "Co se děje? Co se děje?"

Chvíli neodpovídal a čekal, až bolest ustoupí. Když mohl promluvit, procedil skrz zuby: "Nic. To jen... moje znamení. Běž spát."

Světlo se přiblížilo, když opustila postel a přešla pokoj. "Můžu se podívat?" zeptala se tiše.

Když neodmítl, opatrně se posadila na okraj jeho postele a vzala jeho ruku do klína. Jemně mu vyhrnula rukáv a opatrně se vyhnula černému hadovi. Ve světle hůlky vypadal ještě odporněji než předtím.

Pozoroval její tvář a čekal, že se zarazí, ale její výraz byl neutrální, když se dívala na znamení. Stále pálil, i když méně žhavě než předtím.

"To to vždycky tak bolelo?" zeptala se nakonec.

"Někdy. Když byl obzvlášť rozzlobený."

Chvíli to trávila. "Co se stane, když tam nepůjdeš?"

"To nevím. Nikdy jsem to nezkoušel." Polkl. "Zabil by mi rodinu. Ale myslím, že neví, že jsem tady. Takhle to nefunguje."

Sklonila hlavu nad jeho paži, vlasy se mu otřely o hruď. Pomalu natáhla ruku a lehce sáhla po znaku. Mírně se zachvěl a ona se odtáhla. "Zkoušel jsi ho někdy odstranit?"

Chtěl, aby mu vrátila prsty na kůži. Byl to zvláštní, neznámý pocit. Nikdy nikomu nedovolil, aby jeho znamení viděl, natož aby se ho dotýkal. "Hodněkrát. Jednou jsem si ho chtěl vyříznout z ruky."

Překvapeně se na něj podívala a on si přál, aby to nepřiznal. Bylo to příliš osobní a ona teď byla příliš blízko u něj, obličej jen pár centimetrů od něj. Cítil... nevěděl, co cítí. Ano, stud a lítost, ale ty cítil vždycky. Tohle bylo něco jiného.

Vstala a jeho ruka sklouzla z jejího klína. Matrace v místě, kde seděla, byla teplá, a když se vrátila do své postele, položil tam ruku a nasál teplo z jejího těla.

Draco si vzpomněl na její mladší já a přemýšlel, kde je dnes v noci. Doufal, že Potter a Weasley jsou s ní a že ji chrání. V bezpečí před sebou samým.

Ležel tam dlouho, dlouho, než se ho zmocnil znovu spánek.

~

Když Draco otevřel oči, oknem dovnitř proudilo sluneční světlo. Grangerová, s čerstvě spletenými vlasy a opět oblečená v tričku a džínách, seděla na posteli a před sebou měla rozložené čtyři knihy. Zamyšleně žvýkala kousek toastu, zatímco si z jedné z nich četla. Když se trochu zamračila, zeptal se: "Našla jsi něco?"

"Aha! Dobré ráno." Setřela si drobky z klína a odložila talíř s toustem stranou. "Ne. Tedy nic užitečného. Tady je snídaně, jestli chceš." Ukázala na stůl, kde měla navršený talíř s tousty, párky a bramborami. Vděčně ho přijal.

Draco jedl mlčky a přemýšlel o strategii. Poprvé po několika dnech měl jasnou mysl.

"Takže," řekl a Grangerová vzhlédla od páté knihy. "Co musíme udělat, abychom vytvořili nový Obraceč času?"

Ušklíbla se. "To není možné. Znovu a znovu jsem to procházela. I kdybychom sehnali přísady do lektvaru - viděl jsi, jak jsou všechny obchody zavřené, a některé přísady jsou opravdu, opravdu vzácné -, cestování časem takhle nefunguje. Bez záchytného bodu nemůžeme pokračovat. Už neexistuje žádné pouto ke správnému času - vrhli bychom se do vesmíru a doufali v to nejlepší. Proto staří obraceči času fungovali tak, jak fungovali. Když se prostě vrátíte o pár hodin zpátky a pak tam zůstanete, dokud nedohoníte současnost, není třeba se vracet."

Odmlčela se, aby se nadechla. "A i kdybych to nějak zprovoznila, trvalo by to měsíce a měsíce. Poprvé jsem na tom strávila celý rok, vzpomínáš?"

Neměli měsíce. Dny, možná týdny, kdyby měli štěstí. Dokonce i s jejich převleky hrozilo Grangerové nebezpečí dopadení pokaždé, když vyšla z místnosti. A vůbec nevěřil majiteli hostince, že udrží jejich přítomnost v tajnosti, i když nepracoval přímo pro Smrtijedy. Museli se přesunout někam, kde to bude diskrétnější.

"Dobře," řekl pomalu. "Co tady máme, v této době, co by nám mohlo pomoci?" Chvíli přemýšlel. "Je tu bezová hůlka. Ty-víš-kdo ji ještě nemá, možná bychom ji mohli použít, aby nás poslala zpátky."

Zavrtěla hlavou. "Myslím, že ani bezová hůlka nemá takovou moc, aby nám umožnila cestovat časem. Možná kdybych měla jeden ze starých ministerských obracečů času, mohla bych hůlku upravit tak, aby se dostala do budoucnosti, ale ty už jsou všechny pryč. V pátém ročníku jsme je omylem zničili."

Když mluvila, vynořila se jí vzpomínka. Stál v ředitelně - Snapeově kanceláři - během posledního ročníku v Bradavicích. Díval se na poličku v rohu kanceláře, zatímco Snape a další Smrtijed, Corban Yaxley, o něčem diskutovali. Tam, na polici...

"Snape ho má."

Ztuhla. "Jak to myslíš?"

"Má obraceč času, jeden z těch starých. Má ho v kanceláři. Jednou jsem ho viděla. Kdybychom ho od něj dostali a použili na něj bezovou hůlku, mohlo by to fungovat?"

Grangerová při přemýšlení rozostřila oči. Draco se ve svém směšném pyžamu procházel po místnosti a čekal. Nakonec zvedla hlavu a řekla: "Ne, nebude to fungovat." "Ne," odpověděl.

"Proč ne?"

"Když Ty-víš-kdo bojoval s Harrym bezovou hůlkou, tak mu to opravdu nefungovalo. Slyšel jsi někdy proč?"

Draco zavrtěl hlavou. Nebyl té závěrečné bitvě příliš přítomen a po ní se o ni zrovna nestaral.

"Věrnost hůlky nepatřila Ty-víš-komu. Patřila tobě, když jsi Brumbála ve věži odzbrojil. Pak tě Harry odzbrojil v Malfoyově sídle a ona změnila věrnost..." Odmlčela se. "Jsi v pořádku?"

Náhlá vzpomínka na ten den - na Brumbálovu smrt - byla příliš. Rychle se zakryl a nechal její slova odeznít.

"Malfoyi?"

Vrátil se do reality a uvědomil si, co udělal. "Omlouvám se. Je... velmi těžké si na to vzpomenout."

Chvíli se na něj dívala, pak si stáhla knihu zpátky na klín a pokračovala v hledání. "To je v pořádku. Stejně na tom nezáleží."

Draco vzal knihu a posadil se. Nesnášel pocit, že je tak zbytečný. Neměl způsob, jak je dostat domů, nedokázal ji ochránit, nedokázal ani projít rozhovorem, aniž by ji znovu zklamal.

Nechal svou mentální schránku prasknout a vytáhl z ní vzpomínku na ten den v Malfoyově sídle, kdy se s Potterem utkali v souboji. Možná, že když se k tomu donutí, nakonec se mu podaří znecitlivět. Kousl se do vnitřní strany tváře a přehrál si vzpomínku za očima.

Viděl sám sebe, jak ve slepé panice hází kletby a zoufale se snaží zachránit sebe i své rodiče před Voldemortovým hněvem. Vzpomněl si, jak na něj Bellatrix zuřila, aby Pottera zabil. Slyšel Grangerové výkřiky, výraz její tváře, když se setkala s jeho pohledem - Ne, to nemohl udělat.

Draco zamrkal na knihu v klíně a pročistil si mysl. Oči mu padly na kreslený vzor vánočního stromečku na kalhotách od pyžama a soustředil na něj své myšlenky, přičemž si přál, aby se jeho dech vrátil do normálu.

A pak si uvědomil něco důležitého.

"Jsou Vánoce."

Grangerová nezvedla oči od knihy. "Ach, to je pravda! Veselé Vánoce."

"Ne, chci říct, že je prosinec. Potter mi vzal hůlku až v březnu." "To je pravda.

Pak se na něj opravdu podívala. "Co to říkáš?"

"Bezovou hůlku. Říkala jsi, že mi není věrná, po tom, co se stalo. Potter ji získá až v březnu. Teď je moje."

Kniha jí spadla na zem, jak vyskočila na nohy. "Přesně tak! Nemůžu uvěřit, že jsem zapomněla. Ale... myslíš, že to bude fungovat? Ve skutečnosti teď bezovou hůlku nevlastníš ty, ale tvoje mladší já."

"Ale jsem to já. Musíme to zkusit." Neměli zrovna jinou možnost.

Grangerová prohrábla tašku a vytáhla zápisník a pero, takové to mudlovské, které nepotřebuje kalamář. Otočila na první prázdnou stránku a začala psát.

"Dobře, jestli to opravdu chceme udělat..."

"Ano, chceme."

"Jasně. Nejdřív musíme sehnat starý časový obraceč. Musím strávit nějaký čas dekonstrukcí zaklínadla, abych zjistila, jak ho upravit - pokud je to vůbec možné, a to je velké jestli." Poklepala perem na stránku. "Zajímalo by mě, jestli na to můžeš prostě namířit bezovou hůlku a říct: 'Přenes to pro mě do budoucnosti, prosím." Načmárala další poznámku a zavrtěla hlavou. "Pak musíme získat Bezovou hůlku. Právě teď je v Bradavicích, v Brumbálově studovně. Je u jezera."

O tom bude muset přemýšlet později, nebyl si jistý, jestli je schopen hůlku z Brumbálovy hrobky ukrást. Pozorně ho sledovala a nejspíš si myslela totéž.

"Můžu nás dostat do Bradavic." Snažil se znít sebejistě.

Skříň byla stále v komnatě nejvyšší potřeby. Její dvojče bylo nedaleko v Borginovi a Burkesovi. Stačilo dojít na Příčnou ulici, pak se vplížit do skříně a nechat se přenést přímo do školy.

Něco si zapsala. "Dobře. Takže plán je takový: dostaneme od Snapea starý obraceč času, odneseme ho někam do bezpečí, kde se na něj budu moct podívat - budu potřebovat aspoň pár dní -, pak se vrátíme do Bradavic, ty ho pomocí bezové hůlky proměníš v opravdový obraceč času, my dáme bezovou hůlku zpátky do hajzlu." "Cože?" zeptala se.

"Co je to?"

"Obraceč času musí zůstat v minulosti. Nemůžeme si ho vzít s sebou. Co když si Snape všimne, že chybí, a změní to výsledek války?"

Draco měl řešení, ale věděl, že by se jí nelíbilo. "Grangerová, myslím, že potřebujeme Snapeovu pomoc. Nemyslím si, že se nám podaří vplížit se do jeho kanceláře; je příliš dobře chráněná. A když nám pomůže, může pro nás vytvořit duplikát, takže si nikdo nevšimne, že ten pravý chybí. Jeden falešný předmět jsme už v minulosti nechali, budeme muset riskovat další."

"Ne."

Byl připraven na její okamžité odmítnutí. "Víš, co se mu podařilo před Vy-víte-kým utajit. Víš, že se mu dá věřit."

Draco se o Snapeově zradě dozvěděl až u svého vlastního soudu. Právě Snapeova vzpomínka na Brumbála, kterou sdílel Potter, nakonec vedla k Dracovu osvobození. "Duše toho chlapce ještě není tak poškozená," řekl Brumbál. Porota s ním z nějakého důvodu souhlasila.

Dlouhou chvíli hleděla do svých poznámek a kousala si ret.

"Tohle se mi nelíbí. Tahle válka závisí na Snapeovi. Nemůže se nechat chytit. Nemůže udělat vůbec nic jinak. Dokonce i to, že nás uvidí - pokud se s námi setká, místo aby udělal něco jiného, co měl udělat, může to spustit celou řetězovou reakci změn."

"Mohli bychom mu poslat vzkaz - třeba Patrona."

"Nemůžeme riskovat, že to někdo uvidí. Musíme ho najít..." Zastavila se a oči se jí rozzářily, když jí v hlavě vytanul nápad.

Mohl si zvyknout na ten výraz v její tváři.

"Snapeův Patron - samozřejmě! Vím, kde bude Snape zítra! Nebelvírský meč nechal v jezeře, aby ho Harry našel - bylo to den po Vánocích, na svatého Štěpána. Laní patron - tehdy jsme samozřejmě nevěděli, že je Snapeův - dovedl Harryho k meči. Musel být tam, v lese. Pokud ho najdeme a přesvědčíme ho, aby nám pomohl... možná k nám dokáže dostat Obraceč času, aniž by příliš narušil časovou linii."

"Co udělal Snape? Vlastně je to jedno, nejsem si jistý, jestli to chci vědět. Myslíš, že nám uvěří? Dovedu si představit, že by si myslel, že je to nějaká past." Vnitřnosti se mu zkroutily při pomyšlení, že by Snapea znovu viděl.

"Myslím, že vidět nás dva, jak spolu pracujeme, by mohlo stačit, aby ho to přesvědčilo." Ušklíbla se.

Nemohl si pomoct. Opětoval úsměv a byl odměněn, když se jí po tvářích rozlila jemná červeň.

O dvacet minut později se oblékli do cestovního oblečení - "To jsem si docela oblíbila," řekla Grangerová, když se převlékal z flanelového pyžama. Přebalila si svou malou tašku, zatímco Draco odstraňoval z pokoje ochranná kouzla.

Poté, co si přes ramena znovu přehodili neviditelný plášť, je Grangerová přenesla do Zapovězeného lesa.

~
Nějak nebyla energie psát, omlouvám se. :(
Co ale říkáte na tuto kapitolu? Vztah mezi Dramione se pomalu rozjíždí, kord když musí na sebe navzájem spoléhat a důvěřovat si.
Moc mě potěší jakýkoliv komentář, hvězdička či uložení do vaší knihovny.

Vaše Darky
3707 slov