Jako by to bylo včera. Stála jsi uprostřed zahrady. Nehybně jsi dokázala naslouchat i několik hodin...

Běžela jsem co nejrychleji jsem mohla. Smála jsem se, doběhla k tobě, a pak jsem tě zatahala za ruku. Podívala jsi se na mě, zorničky jsi měla nezvykl zúžené, ale já na to nehleděla.

Vím, že jsi naslouchala něčemu tam v dáli. Hnala se bouře. Slyšela jsi ji, cítila jsi ji a já to chtěla umět stejně jako ty...

Postavila jsem se vedle tebe a zavřela oči. Slyšela jsem vítr, hrál si s korunami stromů.

Jen tehdy, jak jsi říkávala, si mohly stromy nekonečně povídat. Bavilo tě naslouchat jejich klidným rozhovorům.

Usmívala si se a měla zavřené oči, chovala si se přesně jako jedna z těch Výjimečných tvorů.