Den jako každý jiný, ale přesto výjimečný. Byl večer, čas ulehnout a spát. Nechat si v hlavě povídat sny a nechta běžet představivost.

Sedla jsi si na postel vedle mě, v ruce jsem nedočkavě drtila svoji oblíbenou knihu. Knihu o těch uznávaných stvořeních.

Milovala jsem ta stvoření, hlavně jejich spojení s šelmami. Rychlost, elegance a bystrost. To vše z nich dělalo Ty Výjimečné tvory. Ty jenž jsem chtěla potkávat, toho tvora kterým jsem chtěla být...

,,Lehce dopadla na kamennou zem a rozběhla se přímo proti němu. Proti Tajemnému.'' S úžasem jsem naslouchala ději, který se odehrával v mé hlavě a který jsem již znala na zpaměť.

Ty jsi byla má hrdinka. Ta jenž, měla porazit Tajemného, jenže vždy jsi knihu nedočetla do konce s tím, že víc uslyším příště. Věděla jsi, že má dětská mysl se bude těšit a tenhle fakt bude pořád dokola vstřebávat, já ale viděla ty lesknoucí se slzy v tvých očích...