Musela si vyhodit Sel na ramena. Byla až příliš vysoká na to, aby ji vedla za servo. Neušel mi, ani jeden detail její změny na protoformě. Byla vyšší, štíhlejší, ale hlavně místo stíhačkových křídel měla predaconí. Pár obrovských, majestátních křídel. Byly tak obrovské, že je skoro vláčela po zemi.

Stále jsem byl v šoku z toho, co jsem před chvíli viděl. To, jak se ji protáhly denty a digity a z kostrče ji vyrostl ocas. A taky to, jak se její protoforma přizpůsobila pohybu po čtyřech.
Ale co bylo zvláštní, necítil jsem k ní strach. I když jsem viděl, co se před chvíli stalo, nebál jsem se ji. To se ovšem nedalo říct o Megatronovi. Jeho zděšený výraz, když se na něj vrhla, mluvil za vše. Ale když si vzpomenu, proč se na něj vrhla... Ne. Zatřepal jsem hlavou.

Ale co mě překvapilo bylo to, že Kvenu to vůbec nezaskočilo. Právě naopak. Věděla, co je Kendare zač. Věděla to dřív jak já. Zastavil jsem se. Kendare to neušlo a zastavila se taky. Otočila se na mě a snad poprvé od doby, co se proměnila, se mi podívala do optik. Byly naprosto chladné. Opět si kolem sebe vystavila zeď jako tehdy...

Chvíli jsem se jí díval do optik, a pak jsem promluvil. Avšak jediné, co ze mě vypadlo bylo...

"Jak?"

Nezmohl jsem se na nic jiného, než na to jedno slovo. Ale ona pochopila. Zkrčila se a postavila malou na zem. Něco ji pošeptala a malá poodešla trochu dál. Potom se narovnala do své plné výšky a znovu se mi podívala do optik. Pak však uhla pohledem.

"Jsem nepovedený, vědecký experiment."

Šokovalo mě to. A až teď mi vlastně došlo, že jsem se o její minulost vlastně nikdy nezajímal. Nevěděl jsem, kdo byli její rodiče, kam chodila na školu a co měla za kroužky. Ale ona o mě věděla všechno. Dřív než jsem stačil něco říct, tak po mě hodila datapad. Chytil jsem ho do serv a zmateně se na ni podíval.

"Čti."

Pokývala hlavou na datapad v mých servech. Přesunul jsem pohled na datapad a začal číst.

Subjek 376

Predacon

Jedná se o mladou femme. Byla vybrána kvůli svému prospěchu a svým zkušenostem. Projekt pojédnaval a pokusu udělat z ní predacona. Bájnou rasu, která žila kdysi na Cybertronu. Femme byla do oběhu puštěna predaconí CNA.

Několik dní se nic nedělo, pak však začal subjekt vykazovat zvýšenou mozkovou aktivitu. Subjekt podstoupil mnoha testy. Jeho tělesné schopnosti se začaly měnit. Zrak byl lepší a sluch citlivější. Následně byla subjektu poupravena CNA, aby se podobala více CNA predacona.

Subjekt se následně svíjel několik hodin v bolestné agónii, ale udělali jsme velký pokrok. Protoforma subjektu se začala měnit. Zmohutněla a několika násobně se zvětšila. Přibyly trny a ze zad vyrostla obrovská blanitá křídla. Digity se prodloužily a zaostřily.

O několik dní později byl subjekt podroben dalším testům, při nichž se zjistilo, že proměna byla úspěšně dokončená. Ale po několika dnech začal být subjekt nestabilní. Začal vydávat zvířecí zvuky a chodit po čtyřech. Jakýkoliv náznak vzteku, to jen zhoršil. Ale co bylo fascinují, jeho protoforma se dokázala přizpůsobit pohybu po čtyřech.

Dál jsme subjekt zkoumali a přišli na to, že predaconí CNA začíná přebírat vládu nad jeho protoformou. Bylo příliš riskantní v projektu pokračovat. Ale když jsme se konečně rozhodli, že subjekt zničíme, bylo již pozdě.

Toho dne se subjekt poprvé plně transformoval. Stal se z něj obří predacon chrlící oheň. Ten den byla zničená celá základna a my jsme do světa vypustili bestii. Já byl jediný kdo přežil.

Šokované jsem dočetl poslední větu a podpis, a podíval se na Kendare. Ta sklopila pohled k zemi. Unesli ji a udělali z ní to, co je teď. Mohla žít normální život, ale kvůli zvrácenému pokusu se z ní stal predacon.

"Proč jsi mi o tom prosímtě neřekla?"

Zašeptal jsem a přistoupil k ní blíž. Sklopila hlavu, potom promluvila tichým hlasem, který jsem u ní ještě neslyšel.

"Já... Bála jsem se, že by jsi měl potom ze mne strach. Bála jsem se, že by jsi mě odkopl. Že by jsi mě začal nenávidět, za to co jsem. Bála jsem se že..."

To už ji po tvářích tekly slzy a zajíkala se. Drtilo mě ji takhle vidět.

"Bála jsem se, že tě ztratím."

Teď už brečela. Z jejího hrdla se draly vzlyky, slzy se jí po tvářích valily v plném proudu. Nebyl jsem schopen slova. Nikdy jsem jí neviděl brečet. Možná jednou, ale to bylo jiné. Teď nevypadala jako ta Kendare, která před chvílí málem zabila samotného lorda Megatrona.

Pustil jsem datapad na zem a vzal její obličej do serv. Zvedl jsem jí hlavu a podíval se jí do optik. Ztuhla, ale pohled stále klopila k zemi. Nebyla schopná se na mě podívat.

"Kendare. Podívej se na mě."

Zašeptal jsem. V šoku se mi podívala do optik. Opatrně jsem jí digity setřel slzy.

"Proč bych tě kvůli tomu měl začít nenávidět? No tak nejsi čistokrevný cybertroňan, ale predacon. No a co. Jsi to stále ty. Ta odvážná femme se zápalem pro zabíjení, knihy a spousty dalších věcí. Dokážeš se chovat mile. Dyť to jak se staráš o Sel to dokazuje. Pomohla jsi Kveně se zvednou ze dna. Starala ses o ni, když on ne. A taky dokážeš milovat. Ty nejsi žádná zrůda Kendare. A jestli si to někdo myslí, tak je to blb."

Celou dobu, co jsem mluvil, jsem se jí díval do optik a ona do tě mých. Znova jí po tvářích začly ztékat slzy. Postavil jsem se na špičky a jednu po druhé jsem jí je slíbal. Potom jsem se mírné odtáhl a podíval se jí do optik.

"Miluju tě Kendare."

Načež jsem ji políbil. Ztuhla šokem. Pak mi však začala polibky oplácet a já jsem prohloubil polibek. V tom mě chytla za boky a vyhodila si mě do vzduchu. Nohy jsem jí obmotal kolem pasu a užíval si ten pocit.

"Taky tě miluju Starscreame."

V tu chvíli všechno kolem zmizelo.