Nevím, jak dlouho jsme tam stáli a líbali se, ale v tu chvíli nebylo nic jiného než my. Dravě mě líbal a já jsem svá serva obtočila kolem jeho krku. On ty svá dal na má záda a přitáhl si mě blíž. Ach Primusi. Jak moc mi tohle chybělo.

Ale i když jsem si tuto chvíli užívala, odtáhla jsem se. Chvíli jsme si jeden druhého prohlíželi, avšak než jsem stihla vyřčít otázku, položil si hlavu na moje rameno a opřel se o mě.

"Říkám to nerada, ale musíme si promluvit. Pořád mi něco vrtá hlavou."

"A co pak?"

Ach Primusi. Jeho dech mě pošimral na krku. Neovládla jsem se a tiše vzdychla. Ale sebrala jsem se a vyslovila otázku, na níž bych velmi ráda znala odpověď.

"Proč si mě tehdy políbil, když jsem byla naštvaná?"

Chvíli bylo ticho. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a vyčkávala na odpověď.

"Protože jsem měl nutkání to udělat."

Řekl po chvíli ticha. Jeho odpověď mě zaskočila. Nečekala jsem, že odpoví takhle. Možná jsem čekala, že neodpoví vůbec. A nebo jsem chtěla, aby odpověděl něco víc?

"Dobrá. Chápu to."

Řekla jsem milým tónem. Nějakou dobu jsem byla ticho a sbírala síly na další otázku. Nakonec jsem se zhluboka nadechla a vyslovila otázku.

"Proč jsi byl předtím takový protivný a vzteklý?"

Cítila jsem, jak ztuhl. Pak se jeho tělo však vztekle napjalo a on se odtáhl. Podíval se mi chladně do optik a stejným chladným tónem mi i odpověděl.

"Nevím, kdo nedávno řekl, že si mě neměl vzít."

Zavrčel, otočil se a rozletěl se pryč. Chvíli mi trvalo, než jsem se vymámila z prvotního šoku. Transformovala jsem se a rozletěla se za ním. Pak se před ním však objevil most. Než jsem ho stihla doletět, proletěl mostem a ten se ihned potom uzavřel.

Prosvištěla jsem místem, kde se před chvíli nacházel most jako nůž máslem, jak říkají lidé. Zpomalila jsem, otočila se a sletěla dolů. Těsně nad zemí jsem se transformovala. Ladně jsem dopadla na nohy. Zvedla jsem pohled k nebesům a proklínala Megatrona. To je opravdu takovej srab, že odletěl?

Zamračila jsem se a rozešla se k místu, kde se nacházela Kendare, Scream a Sel. Když jsem tam došla ztuhla jsem šokem. Kendare se Screamem tam stáli ve spokojeném objetí. Teda... Spíše stála jen Kendare. Scream měl nohy obmotané kolem jejího pasu, jeho křídla byla spokojeně sklopená a hlavu měl položenou na Kendařiném rameni. Kendare měla hlavu zabořenou v prohlubni mezi Screamovým ramenem a krkem. Oba vypadali tak spokojeně.

Vzala jsem Sel za servo a odvedla ji trochu dál. Ani jsem si neuvědomila, že mi začly téct slzy po tváři, dokud se mě na ně nezeptala Sel.

"Mami? Proč pláčeš?"

Překvapeně jsem zamrkala a rychle si setřela slzy z tváře.

"To nic zlatíčko jenom..."

Zarazila jsem se. Co kdyby...? Poklekla jsem k Sel tak, abych jí měla na výšku optik. Chytla jsem ji za ramena a s pohlem plným naděje a prosby, jsem jí řekla.

"Chci abys někoho kontaktovala."

"Koho?"

Zeptala se mě nechápavě. Zhluboka jsem se nadechla.

"Tvého otce."

"To byl ten mech?"

Někdy mě až překvapovalo, jak je ve třech letech chytrá. Ale taky to někdy usnadňovalo práci.

"Ano. Potřebuji se s ním setkat, ale když ho kontaktuju já, tak nepřijde. Ale kdyby jsi ho kontaktovala ty, tak by mohl."

Řekla jsem s nadějí v hlase. Pak mi však došlo, že by to vůči Kendare a Screamovi nebylo fér. Zasloužili by si vědět, že se chci s Megatronem opět setkat. Obzvlášť po tom, co si oba vytrpěli. Zatřepala jsem hlavou, abych tu myšlenku dostala ven.

"O čem si to tady povídáte?"

Prudce jsem se nadechla a už automaticky přiložila servo na místo, kde mi bila jiskra. Sel na tom nebyla jinak. Otočila jsem se a podívala se nahoru, na zubící se Kendare. Málem jsem si vykroutila krk.

"Chceš, abych dostala infarkt?"

Řekla jsem naštvaně. Ta se na mě jen víc zazubila. Zvedla jsem se do stoje a mírně zaklonila hlavu. Byla tak o půl čela vyšší a její křídla tomu dodávala ještě větší dojem.

"Tak to se ti daří. Nejdřív se s Megatronem pohádám a teď mi ty chceš přivést infarkt. Co jsem komu udělala?"

Po vyslovení jeho jména se na mě zamračila a já mohla spatřit tu jiskru hněvu v jejích optikách. Nyní už jsem konečně chápala, proč ji tam vidím pokaždé, když vyslovím jeho jméno.

"Musíme si promluvit."

Tón jejího hlasu se mi moc nelíbil. Koutkem optiky jsem zaregistrovala, jak Scream poklekl k Sel a začal na ní něco mluvit. Než jsem však zjistila co, Kendare mě popadla za servo a odtáhla mimo doslech. Potom se na mě zase otočila.

"Co po tobě chtěl?"

"Myslíš, proč jsme se hádali?"

Ještě víc se na mě zamračila, čímž mi dávala jasně najevo, že to chce slyšet celé. Povzdechla jsem si a spustila.

"Když jste se vzdálili, ptal se na Sel a na tebe. Pak jsem se ptala já a trochu se to zvrtlo."

Zvedla levé obočí v tázavém gestu. Myslím, že kdyby chtěla, dokázala by to obočí zvednout až někam na konec čela.

"Fajn, tak celkem hodně, políbili jsme se."

Poslední tři slova jsem řekla šeptem, ale Kendare stejně neunikla. Vytřeštila na mě optiky a začla pokašlavát od toho, jak ji zaskočily sliny. Poslední dobou se slinami dusila nějak často.

"C-cože?"

Dostala nakonec ze sebe. Povzdechla jsem si a poslední tři slova zopakovala už normálním hlasem, i když vím, že je před tím slyšela. Potom jsem složila hlavu do serv a zavřela optika, čekajíc co z ní vypadne. Podle jejího tlumeného povzdechu, složila serva k sobě a dala si je před pusu.

"Ty ho stále miluješ viď?"

Zaraženě jsem se na ni podívala. Dívala se na mě odměřeným pohledem. Jako by ji to vůbec nepřekvapilo.

"Jo, jenže jsme se pak pohádali a on odletěl."

"Ach Primusi."

Digity levého serva si promnula místo mezi optikami. Zlozvyk, jenž pochytila od lidí. Nakonec si dlaněmi přejela přes obličej a podívala se na mě.

"Já bych ti někdy fakt jednu tak ráda vrazila."

"Hele, možná by to i pomohlo, jenže co teď?"

"Já... Nevím."

Její pohled se stočil na Screama a Sel. Nemohla jsem si nevšimnout, jak jí při pohledu na Screama zacukaly koutky. Někdy jsem si opravdu přála, aby můj vztah s Megatronem byl aspoň zčásti takový jako byl ten jejich.

"Potřebuju na to zapomenout a myslet na něco jiného, jinak doletím na Nemesis, nakráčím si to na ten zatracený můstek a tomu hajzlovi se omluvím."

Uchechtla se a pohlédla zase na mě. Její pohled byl zase chladný. Někdy jí obdivuju, jak rychle dokáže skrýt své emoce před okolním světem.

"Víš moc dobře, že bys tam nedoletěla, protože bych tě chytla a odtáhla zpátky, že jo?"

"Jo vím, a proto chci abyste šli s námi."

Tentokrát jsem to byla já, kdo stočil pohled na Sel a Screama. Sel zrovna zaujatě poslouchala něco, co jí Scream vyprávěl.

"Ty se tam chceš opravdu vrátit?"

Z jejího chladného tónu mi přeběhl mráz po zádech. Podívala jsem se zpátky na ni a setkala se s jejím tvrdým pohledem.

"To ne, ale chci si s ním promluvit a stoprocentně sem nepřiletí dobrovolně."

Zamračila se na mě, potom se rozhlédla po sutinách. Udělala jsem to samé a píchlo mě u jiskry. Naštěstí to nebyla hlavní základna Autobotů, ale nějaká vedlejší, kterou nám přenechali. A i když už nejsme u Decepticonů, na Kendařině levé straně krku se stále vyjímal Decepticonský znak.

"Tak. A kam teď?"

"Musíme si najít jiný domov, nebo se vystavit naší noční můře."

Ušklíbla jsem se. Potom však mou pozornost zaujal pohyb za Kendare. Mírně jsem se naklonila. Jiskra mi začala zběsila bít a já ztuhla v šoku. Nemesis.

"Kendare, asi máme problém."

Nechápavě se na mě zamračila, a potom se otočila. Její tělo ztuhlo. Ale jen na chvíli.

"O kurva."