Kendare opatrně dosedla před vchod do dolu a opět nám natáhla křídlo. Slezla jsem se Sel v náruči dolů a poodešla jsem od ní. Za chvíli jsem slyšela zvuk transformace. Položila jsem Sel na zem a vážným hlasem jsem na ni promluvila.

"Schovej se za ten kámen a zůstaň tam do doby, než pro tebe přijdu."

Objala mě a šla se schovat za kámen, na který jsem ukázala. Vstala jsem a podívala se na Kendare. Na zádech měla kosu a sniperku, složená křídla a ocasem jezdila nedočkavé sem a tam na zemi. Došla jsem vedle ní a podívala se na ni. Pohled mi oplatila.

"Neměl by tu s ní radši někdo zůstat?"

Kývla směrem k Sel. Zarazila jsem se. Opravdu bych byla schopná ji tady nechat samotnou? Ano. Ano byla. Otočila jsem se na Screama.

"Screame?"

Ten se beze slov otočil a rozešel se za Sel. Myslím, že se mu ulevilo, že nemusí s náma. Než však ušel druhý krok, Kendare ho chytla za servo, dala mu pusu na přilbu a zmizela v ústí jeskyně. Rozešla jsem se teda rychle za ní.

"Promiň."

"Za co?"

"Za všechno."

"Proč by ses mi měla omlouvat?"

"Protože kdybych tenkrát neutekla, nestalo by se to všechno."

Rozhostilo se ticho a já sledovala, jak se její ramena napjala. Pak promluvila naprosto chladným hlasem.

"Primus ví co by teď se Sel bylo kdyby jsi neodešla."

"Monstrum, vychoval by ji tak. Udělal by z ní svého nástupce."

Řekla jsem potichu. Najednou se Kendare zastavila. Myslela jsem, že kvůli tomu, co jsem řekla, avšak zvednutí levého serva s roztaženou dlaní a přiložení pravého serva na rukojeť kosy, mou domněnku zcela vyvrátilo. Sejmula jsem ze zad luk a z toulce vytáhla šíp, jež jsem následně přiložila k luku.

Nějakou dobu jsme tam bez hnutí stály a já čekala na Kendařin signál, v těchhle situacích jsem velení nechávala na ní. Na jejím servu se za chvílí objevily dvě vztyčené digity a hned na to zmizela ve stínech.

Jak to jenom dělala? Rychle jsem vylezla na malou plošinku. Musela jsem si lehnout na břicho, ale i tak jsem opět přiložila šíp k luku a natáhla tětivu. O chvílí později se v chodbě objevili dva vehiconi.

Beze slova kolem nás prošli. Už jsem si myslela, že se nic nestane, pak se však ze stínu vynořilo ostří Kendařiny kosy, obloukem se dostalo před krk jednoho z vehiconů a pak mu rychlým pohybem usekla hlavu. Rychle jsem se natočila a vystřelila. Šíp projel vehiconovi hlavou dřív, než si všiml svého druha.

Kendare vylezla ze stínu a začala se zbavovat těl. Slezla jsem a rozešla se dál do jeskyně. Opět jsem přiložila šíp k luku a potichu se plížila u stěny. Nebyla jsem si jistá tím, jestli je Kendare někde za mnou nebo přímo vedle mě ve stínech. Najednou se přede mnou objevila skupinka pěti vehiconů.

"Kendare to se pobavíš."

Řekla jsem šeptem doufajíc, že mě Kendare slyšela a já jsem to neřekla do vzduchu. Pak se však ze stínů vynořilo ostří a prvního vehicona připravilo o hlavu. Než se někdo stihl vzpamatovat, druhý skončil probodnutý drápy a třetí s kosou zaraženou v hlavě. Čtvrtému se kolem krku obmotal ocas a pomalu se začal utahovat. Kendare, která již stihla vylézt ze stínu pátému zabodla kosu do boku a rychlým pohybem mu rozsekala hruď. Nakonec utáhla smyčku na ocase a poslednímu vehiconovi odpadla hlava.

Všechno jsem šokovaně pozorovala. Bylo to provedeno rychle a tiše, ale zároveň brutálně. Jak jsem si kdy mohla myslet, že je Megatron v zabíjení lepší než Kendare?

"Ty si to hodně užíváš co?"

Řekla jsem se smíchem v hlase. Odhodila třetí tělo do stínu, otočila se na mě a zazubila se.

"Ani nevíš jak moc."

"To mi bylo jasný."

Rozešla jsem se dál. Nějakou dobu jsme šly chodbou, než jsme konečně došly do jeskyně. Důl musel být těsně před vytěžením, jelikož tady nebylo moc vehiconů ani náčiní. A energonu taky ne. Vzala jsem si další tři šípy. Všechny tři jsem přiložila a natáhla tětivu. Zamířila jsem a vystřelila na tři vehicony stojící u sebe.

"Zbytek je tvůj."

Schovala jsem luk na záda. Kendare rychlostí blesku vyměnila kosu za sniperku a zastřelila čtyři vehicony. Zbytek poté padl k zemi díky kose a drápům.

"Tohle mi chybělo."

Začala si slízávat energon z drápu. Ta má o snídaní postaráno.

"Ani se nedivím. Jdu pro ty dva."

Načež jsem se otočila na patě a rozešla se ven.

"Bylo to až moc lehké."

Zašeptala jsem si pro sebe. Ale Kendare to nejspíš slyšela, jelikož odpověděla.

"Nahoře jsou minimálně další čtyři."

Otočila jsem se na ni a podívala se nahoru. Nad náma bylo další patro.

"Bav se tu než přijdu, ale jednoho mi nech živého."

Než jsem se nadála, Kendare vyletěla ve své mezi podobě do druhého patra a rozpoutala jatka. Pobaveně jsem protočila optiky a rozešla se pro Screama a Sel.

---

Přivedla jsem ty dva do jeskyně, kde uprostřed seděla na zmítajícím se vehiconovi Kendare ve své robotické podobě a slízávala si z digit energon. Koutkem oka jsem zachytila jak Scream trochu zmodral.

"Já nevím jak vy, ale já mám na celej den o hlad vystaráno."

Uchechtla jsem se, vzala energon a rozešla se zase ven. O chvíli později kolem mě spokojeně proklusala Kendare ve své polo podobě, držíc vehicona dentama za nohu. V tu chvíli mi připomněla růžového poníka z jedné lidské pohádky na kterou se Sel strašně ráda dívala. Pinkie pie?

•°•°•

"Strejdo? Co se s mámou a tetou děje?"

Seděl jsem se Sel venku před jeskyní a pojídal energon ve svém servu. Zaměřil jsem svoji pozornost na malou.

"Na tohle si časem zvykneš. Každý kdo se narodil v době války a bojoval v ní tohle dokáže. U tety je tohle normální a tvá matka to dělá, aby tě ochránila. Časem to pochopíš."

Odpověděl jsem nezaujatě a bláhově si myslel, že další otázka již nepřijde. Ale to jsem se šereďně spletl.

"Nechápu to, strejdo. Proč neznám svého otce? Co se stalo?"

Zarazil jsem se při vzpomínce na Megatrona a na to, co provedl Kendare. Ještě stále někdy ve snech vidím, jak ji znásilňuje v naší posteli a já se nemůžu ani hnout a jsem nucen tomu zas a znovu přihlížet. Slyšet její bolestné stény a vzlyky. V noci se potom budím spocený potem a vystrašený. Pak mě však vždycky ukolébají její serva a zbytek noci proběhne v klidu. Zatřepal jsem hlavou a ukousl si energonu.

"Tohle je.. Hodně složité Sel. Před tvým narozením se stalo něco, co nás přimělo odejít. Ale tohle by ti měla říct tvoje matka. Ne já."

Podíval jsem na Kendare a Kvenu, jež stály v ústí jeskyně nad vehiconem. Kendare byla opřená o stěnu a v jejím pohledu šel vidět sadismus. Je to zvláštní, ale nikdy jsem se toho pohledu nebál. Vlastně.. U ní vždycky přitahoval. To jak s radostí dokáže zabíjet a nic si z toho nedělá. Ale nedokázal bych si ji bez toho pohledu představit. To už by nebyla Kendare. Má Kendare.

"Prosím, strejdo. Řekni mi to."

"Tohle ještě není pro tvoje audio receptory prcku. Jen se stalo něco, co tvoji matku, mě a tetu hodně změnilo."

Řekl jsem smutným hlasem doufajíc, že se mě přestane vyptávat. Sledoval jsem jak Kvena něco říká vehiconovi. Ten jakmile potom zpozoroval Kendařin chtíč po kořisti rychle odletěl. Nejspíš předat nějaký vzkaz.

Ty dvě se potom rozešly k nám. Kendare si sedla vedle mne a položila mi hlavu na rameno. Kvena si přisedla k Sel a začala ujídat svůj energon.

"Mami? Proč jste s tetou a strejdou odešli od táty?"

Zavládlo ticho. Podíval jsem se na Kvenu, která se na nás dívala prosebným pohledem. Cítil jsem, jak Kendare na mém rameni ztuhla.

"Je to složité Sel."

"Teto?"

Sel stočila svůj psí pohled na Kendare. V tomhle mají všichni smůlu. Na Kendare štěněcí pohledy nemají vliv. Až na ten můj samozřejmě. Když jsem tohle zjistil rapidně se mi zvýšilo ego. Podíval jsem se na ztuhlou Kendare. Narovnala se a promluvila naprosto chladným hlasem.

"Mamka má pravdu škrvrně. Je to složité a navíc. Tvůj otec nám ublížil. To asi tak vše co můžu říct."

Najednou se zvedla a zmizela v lese. Avšak mě neušel ten záblesk strachu v jejích optikách. Nevěděl jsem, jak je možné, že se jí Selenina zvídavost tolik dotkla, ale vyskočil jsem na nohy a rozešel se rychle za ní.

"Co jsem řekla?"