***Andromedy pohled***

Z ničeho nic někdo vešel dveřmi do Rinina pokoje. Když jsme se otočily, obě jsme se strašně lekly.

Byl to Riny přítel Petr. Rina ho šla obejmout a pak se ho zeptala, jestli je v pořádku.

Petr jí odpověděl, že ano, a optal se jí proč.

Andromeda: ,,Kudy jsi přišel?"

Petr: ,,Šel jsem raději druhou stranou, tamtudy, kudy jsem šel včera, jsem se skoro přizabil.

Andromeda: ,,Tak koho tam viděl?"

Rina: ,,Tak to netuším."

Andromeda: ,,Já tam za ním půjdu."

***Můj pohled***

Přišel jsem blíže a viděl jsem toho dotyčného podemnou. Graves to být nemohl, tudíž to musí být on.

Skočil jsem dolů na něj. Jen, co jsem se ho dotkl, mě odstrčil a dostal jsem pěstí, na což jsem spadnul na záda. On skočil na mě a rukou mě u krku přitlačil opět na zem.

Když jsem se na něj konečně podíval, zjistil jsem, že je to Megatron.

Já: ,,Megatrone! Promiň! Já nevěděl že jsi to ty, já tu někoho hledám."

Megatron: ,,A já zas hledám tebe..."

Promluvil neznámým hlasem.

Já: ,,Megatrone? Jsi v pořádku?"

Proběhla tam Andromeda a začala se smát.

Andromeda: ,,Megatrone co ty tady děláš? Už jsi druhej, koho dnes Optimus ulovil nebo no... Snažil se ulovit."

Megatron: ,,Tebe jsem hledal taky..."

Andromeda: ,,To jsi si nechal vyměnit hlasový modul, nebo co? Mluvíš nějak divně."

Já: ,,Andromedo, uteč za Gravesem! Tohle není Megatron."

Megatron: ,,Pozdě..."

Objevila se nad námi malá průzkumná loď, jenž byla byla nejspíše po celou dobu maskována. Teleportovali jsme se na ni, Andromedu chytili a mě tak nějak svázali.

***Riny pohled***

Povídala jsem si s Petrem, když v tom jsem zaslechla zvuky motorů. Podívala jsem se z okna a viděla loď, která se právě odmaskovala.: ,,Sakra." Řekla jsem nahlas. Když jsem se rozhodla rychle běžet za Graesem, bylo už pozdě... Přepadli ho vojáci a odvedli ho.

Řekla jsem Petrovi, že se musíme vrátit do města a jít to říct Mentorovi.

Petr ví kudy, jelikož sem chodí z města. Jen se udivil,  proč Mentorovi.

Petr: ,,A proč Mentorovi? Oznámíme to Gedimu na policii."

Rina: ,,No dobře, hlavně už pojď."

***Můj pohled***

Po celou dobu letu mi nedocházelo kdo to byl. Jelikož někoho ovládat dovede jen Quintessa a ta je přece mrtvá.

Když jsme tam přiletěli, první, koho jsem spatřil po výstupu z lodě, byl Archon.

Já: ,,Co chceš, Archone?"

Archon: ,,Aléé... Takhle rychle bys mi to chtěl říct?"

Já: ,,Jestli si myslíš, že ti něco řeknu, tak se mýlíš."

Archon: ,,To bych tedy tentokrát neřekl. Vždy dostanu, co chci."

Odvedli mě do jiné místnosti, jenž nebyla uzavřena a měla atmosféru. Tam mě připoutali ke zdi a Archon se zákeřně usmál. Když jeho smích rázem opadl zeptal se.: ,,Kde je kapsle?"

Já: ,,Jaká kapsle?"

Archon: ,,Tu kterou by ti musel Mentor dát, kdyby jsi náhodou nastoupil na trůn."

Já: ,,Já nevím, o čem to mluvíš."

Archon: ,,Nedělej ze mě blbce!... Takhle si vzpomeneš rychleji."

Vojáci přivedli Andromedu vedle Archona, ten si vzal zbraň a přiložil ji Andromedě k hlavě.

***Riny pohled***

Doběhli jsem do města před Krašur.

Petr: ,,Tak pojď, jdeme za tím Gedim."

Rina: ,,Ne, musím to jít říct Mentorovi."

Petr: ,,Ty jsi se zbláznila! Mentor tě tam nepustí a vojáci tě pošlou domů."

Rina: ,,No víš... Já jsem ti tak úplně něco neřekla..."

Petr: ,,Co?"

Rina: ,,Bála jsem se, že když bych ti to řekla, že by jsi mě měl pak rád jenom kvůli tomu a ne, jaká doopravdy jsem."

Petr: ,,Budu tě mít rád, ať se stane cokoliv a... Vlastně ti taky něco tak trošku tajim..."

Rina: ,,No víš... Já jsem Prime."

Petrovi se rozzářily oči: ,,Chtěl jsem ti říct to samé."

Rina: ,,Počkej cože? Ty jsi taky Prime?"

Petr: ,,No, vlastně jo."

Rina: ,,Kdo jsou tví rodiče?"

Petr: ,,Nooo, můj otec zemřel za války a moje matka je Chluma."

Rina: ,,Aha...proč jsi mi to neřekl?"

Petr: ,,Bál jsem se toho samého, co ty."

Rina: ,, Tak to jo..."

Petr: ,,A proč za tím Mentorem?"

Rina se zasmála.: ,,Nóó...on je můj děda."

A začala se smát ještě víc.

Petr: ,,Moment...Co?...On...Ale to znamená že tvůj otec...?Co?"

Rina: ,,Optimus? No, ano. Vím že jsem ti říkala že se s ním jen znám, ale ve skutečnosti je to můj otec."

Petr se zasmál: ,,To jsme tedy opravdu netušil...Běž za tím Mentorem, už tě chápu."

Běžela jsem to oznámit Mentorovi, který okamžitě začal jednat.

Jen, co jsem se vrátila, jsem se musela zeptat Petra, jestli mu to nevadí.

Odpověděl že ne, že je z toho jen lehce v šoku.

***Můj pohled***

https://youtu.be/otNN8A4rtI0

Rozpršelo se, čímž mi došlo, že  jsme na planetě s klimatickými podmínkami. Archon stále vyptával na kapsli. Výjimečně bych mu i odpověděl, ale já opravdu něměl nejmenší tušení,:co to je.

Archon: ,,Tak dělej, ptám se naposledy."

Já: ,,Ale já doopravdy nevím co to je! Můžu si tu odpověď třeba vymyslet, ale to jí pak stejně zabiješ! Takže ti řeknu pravdu, a to je, že nevím!"

Archon: ,,Ale víš, Mentor tě sní musel naučit zacházet. Takže kde je? A jak se ovládá?"

...

Archon: ,,Máš na to tři nanokliky."

Já: ,,Ne! Řeknu ti cokoliv budeš chtít, opravdu cokoliv. Prosím."

Archon: ,,Já nic jiného nechci... Jeden nanoklik."

Já: ,,Dám ti Matrici! Řeknu ti kde je síň! Dám ti klidně i kód od sálu s relikviemi! Prosím! Přísahám k Primusovi že to nevím! Prosím nech ji být!"

Archon: ,,Čas vypršel..."

Já: ,,Ne! Prosím!"

Archon se usmál a zmáčkl spoušť.

Mé myšlenky se zahalili temnotou. Archon odešel a jen, co se za ním zavřely dveře, mě pustila pouta a dovnitř vešel Megatron.

Nemyslel jsem, ale jediné, co bylo ...bylo zabít.

Bylo mi úplně jedno, kdo to byl. Jediné, co jsem teď znal, bylo zabít.

Ovšem Megatron pod nadvládou Archona není Megatron, ale terminátor.

Tréma ranama mě opět uzemnil a já zůstal ležet. Na což následně také odešel.

Hleděl jsem do padajících kapek deště... Vedle mě ležel nějaký ostrý hrot. Teď už se nedozví vůbec nic...