Ahoj! Ty bys rád/a napsal/a nějaký příběh, co? Nuže, nech mi ti pomoci!

V prvé řadě se nesmíš bát. Strach nikdy není dobrým přítelem a při psaní tě nikam neposune. Opravdu, neboj se psát. Protože není čeho.

Samozřejmě před tím, než psát začneš, by bylo dobré si promyslet, co chceš psát. O čem to bude, jaké postavy se tam budou vyskytovat atd. Není lehké si předem určit přesnou dějovou linii a vyvarovat se všem logickým nesrovnalostem, které tě mohou potkat, ale já věřím, že to zvládneš!

Když už vyřešíš prvotní nástřel svého nápadu, stojí za zmínku i práce na tvých schopnostech. Tj. psaní bez chyb, snaha vyvarovat se opakování slov, dobrá slovní zásoba a podobně. Věř mi, není to zrovna procházka růžovým sadem a určitě nebudeš jediný/ná, kdo s tím bude mít zezačátku problémy. Ale nenech se tím zastrašit! Na konci na tebe čeká odměna, která ti za ty prvotní nervy určitě stojí.

No, když dáš dohromady vše, co bylo zmíněno výše, není nic jednoduššího, než ti popřát hodně štěstí! Protože to, co ti zbývá udělat, je psát. Psát, psát, psát,...

Ano, někdy ti to může připadat těžké a budeš mít chuť se na to vykašlat. Ale nebuď na sebe tak tvrdý/á! Když se ti zdá, ztrácíš motivaci, dej si pauzu. Klidně pár minut, klidně několik týdnů nebo i déle. Na tom nezáleží. Odpočiň si od toho, co ti dělá problém, a pak se na onen problém, zkus podívat znovu. Určitě se ti bude s odstupem dařit lépe, neboj se!

No a přes všechnu tu dřinu na tebe pak bude čekat ten slastný pocit, když své snažení zakončíš poslední tečkou. Inu, může to být pocit slastný i bolestný, protože se budeš s dílem „muset" rozloučit, ale hlavu vzhůru, pisálku! Nikdo neříká, že nemůžeš napsat pokračování. Nebo dvě... Nebo třeba deset.