Když jsme se pořád kochala krásnou krajinou tak si vedle mě stoupl Reiji „To je krása co Lui?" řekl mi do ucha „Hmmm to je krása." ale najednou se ozval cizí hlas který jsem ještě neznala. „No tak Reiji snad nám ji taky ukážeš tu tvou  krásnou květinu." a pak se ten hlas zasmál, podívám se na Reijiho, usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Oba jsme se otočili k osobě čelem. „Lui rád bych ti představil Ayata."  já se na Ayata úsměju a představím se mu „Ráda tě poznávám Ayato já jsem Lui Yukami."
Pak se ale za Ayatem přišourá další kluk s blond vlasy a krásným modrý očima které jsou jako oceán. „ Ahoj já jsem..... " „Já vím kdo jsi Lui " udiveně se na něj podívá, jak mě mohl slyšet přes ty sluchátka? No nic už to nebudu řešit. Někdo byl zamnou, podle demoního smyslu jsem to poznala. Tak jsem jsi přepočítal bratry ale bylo jich jen pět. Urči tě ten šestý je teď za mnou. Otočím se k němu abych mu viděla do tváře, když jsem ho viděla tak jsem věďela kdo to je. „Ty jsi určitě Kanato a on je Teddy že." Všichni se na mě podívali s výrazem jak to vím. „Jak víš jak se jmenuji a jak se jmenuje medvídek?" „Mamka mi o vás vyprávěla i o Teddy." Z ničeho nic začalo pršet jako z konve všichni  jsme se rozběhli k sídlí a vešli do vnitř kde bylo teplo a sucho.

V stupní hale
„Laito jdi u kázat Lui pokoj a pak ji taky přijeď prosím." Poprosil Reiji Laita a někam zmizel jako ostatní bratři. S Laitem jsme šli po schodišti do druhého patra sídla, pak otevřel dveře pokoje kde mám bydlet. Vešla jsem tedy a rozhlídla jsem se po pokoji. Všechni věci jsem mě už vybavené a poskládané do různých skříní. Laito stál mezi futry a díval se na mě, já jsem si už rozepínala knoflíčky u šatů ale pak jsem si uvědomila že je tady Laito. „Laito mohl bys prosím za dveře nebo se alespoň otočit prosím." Poprosila jsem ho a on se otočil ke mě čelem zády, já jsem nechtěla riskovat že se otočí proto jsem se upíří rychlostí převlékla do čistého oblečení a mokré dala na topení aby uschnulo. „Laito už se můžeš otočit." Laito se otočili a řekl ať jdu za ním že mi to tu ukáže. Po asi dvouch hodinách mě tu provedl a doprovodil mě až ke dveří mého pokoje.

V pokoji
No co budu dělat venku prší a věci už tu mám i poskládané. Tak jsem si lehla do postele a do rukou si vzala mobil a začala si zpívat. „Ale ale mi tu máme ptáčka zpěvačka." řekl slizkým hlasem Laito u dveří. „Co pak ty neumíš klepat!!" zařvala jsem na něho řvát a on přišel ke mě blíž a blíž. „Je večeře zpěváčku." a odešel z pokoje do jídelny a já se zvedla a šla taky se na večeřet.

V jídelně
Sedla jsem si k volnému místu vedle Reijiho a Laita no super. Po večeři jsem řekla Reijimu že mi jídlo chutnalo a on jen kývla a šel někam do kuchyně. Laito se mě ujal, vzal mě za ruku a někam mě táhl. Když jsme byli před dveřmi jedné místnosti tak se mě Laito zeptal „Umíš hrát na klavír zpěváčku?" „Ano, ale přestaň mi tak říkat já ti taky neříkám kloboučníku." v duchu jsem se zasmála nad tou přezdívkou.

Místnost s klavírem
Vešli jsme do místnosti, která byla celá prázdná kromě klavíru co byl uprostřed bílé místnosti. Laito si za klavír sedl a zač hrát, já do melodie začala zpívat a Laito se pořad na mě usmíval. Za chvíli jsme měli u dveří  obecenstvo: Kanata s Teddym, Subara, Shua a Ayata. Když Laito dohrál tak jsem dozpívala poslední tón. Najednou se ozval potlesk, kluci mi řekli že krásně zpívám. „Hele kluci asi si půjdu lehnout,  dobrou noc." „Dobrou." ozvalo se naráz ode všech. Šla jsem chodbou do pokoje ale vpůlce cesty mě někdo v táhl do jiné místnosti. Byla to Reijiho pracovna do které "blbci" nesmí. Podívala jsem se na osobu, byl to Reiji. „Nádherně zpíváš Lui."  pochválil mě Reiji „Děkuju,  proč jsem tady?" začala jsem vyšilovat. Reiji to asi poznal a zničeho nic mě objal a to mě uklidňovalo, Reiji se po chvíli odtáhl.
„Myslím že bys měla dočíst tu knížku co jsme si četli." V ruce měl knížku kterou mi podal, vzala jsem si ji od něho a poděkovala. Popřála jsem mu dobrou noc a zmizela za dveřmi. Rozhlédla jsem se jestli tu někdo není rychle jsem doběhla do pokoje a za sebou zamkla dveře. Lehla jsem si do postele s knížkou od Reijiho a začala ji číst asi po hodině jsem s ní usla.

Ráno
„Stávej růžičko už je skoro čas na oběd." Otevřela jsem oči a uviděla Laita jak se nademnou naklání s novou přezdívkou. „Dobré ráno jak ses vyspala růžičko?" „Dobře, děkuji za optání kloboučníku." „Kolik je hodin Laito?" zeptala jsem se ještě ospale. „Přesně třičtvrtě na dvanáct růžičko." Sedla jsem si a protáhla jsem se. Po chvilce jsem za hlédká u dveří Reijiho s knížkou v ruce. „Lui jsem rád že tě baví číst ale příště nespi v borech!!" Podívala jsem se na sebe ale na sobě jsem měla noční košili, asi zabiju toho kdo mě převlékl je to sice hezké ale nezdvořilé. Reiji si přisunul brýle a přešel k Laitovi kterého už vláček za límec pryč z mého pokoje. Po chvíli jsem se oblékla a udělala raní hygienu a pak jsem šla do jídelny za ostatními na oběd.

Po obědě
Po obědě jsem šla do pokoje si číst ale v tu chvilku mě zarazil Kanata s Teddym kousek předemnou. „Ahoj Kanata potřebuješ něco?" odpověděl docela rychle. „Ano, potřebuji se od tebe napít krve!!!" „Kan....." Než jsem něco stačila říct už mi sál krev. Když Kanato skončil tak odstoupil a do rukou si zase vzal Teddyho. „Víš proč Lui se k tobě tak milé chovají mí bratři........ kvůli krví, tvé demonoupírské sladké velmi sladké krví." odpověděl si na svojí otázku. „Kanato to už stačilo!!!"  Zařval na něj Subaru a mě přikryl uši svými dlaněmi abych neslyšela jak dál řve na Kanata. Kanatovi se chtělo brečet ale slzy udržel a spolu s Teddym nás tedy obešel a šel pryč. Subaru mi odkryl uši a řekl že to tak Kanato nemyslel.  „Opravdu se ke mě chováte milé jen kvůli mé krví?" „Ne...... asi ano,promiň." „Nemusíš se omlouvat já to stejně tušila, rodiče mi totiž řekli že mám prý vzácnou krev a že se o ní zajímají ti co vědí že jsem démonoupír." odpověděla jsem mu a sedla si na zem a on si sedl vedle mě, chvíli jsme si povídali než nás zavolal Shu na večeři.
Se Subarem jsme si povídali o jeho bratrech a tak jsem věďela jaký doopravdy jsou.

Pokračování příště...

Snad se vám líbila druhá část. Omlouvám se za chyby v textu a za skloňování jmen.
Tak zase příště vaše Lucy 1349.