Naděje pro únik mě už dávno opustila. Opřená zády o sklo jsem pozorovala vše, co mi Eliasovo zorné pole mohlo nabídnout. Poslední tři hodiny si četl něco, co by stejně dobře jako obraz Doriana Graye mohla být Sněhurka, a navíc hlavní postava, jakýsi Kenneth, byla úplně vypatlaná.

Z okolí jsem tedy mnoho nepochytila, protože kniha plně upoutávala Eliasovu pozornost. A i když si konečně lehl do postele, otočil se čelem ke zdi, takže jsem stále viděla stejné nic jako před tím.

Okolí pomalu ztrácelo barvy a já poznala, že Elias usíná. Netrvalo ale dlouho, a všudypřítomnou šeď vystřídaly opět barvy a tvary. Tohle ale bylo něco jiného - místo aby se obraz držel jen na jedné straně krychle se rozprostíral úplně všude.

Z barev se začala rýsovat louka a o trochu dále pak les. Se zmatením jsem si uvědomila, že obrys krychle pomalu mizí. Že by tohle byla moje cesta z vězení?

Ne, nebyla. Po pár krocích jsem se rozmázla o sklo které mě ujistilo, že krychle je stále na svém místě. Tudy cesta nevede.

Tedy, vlastně vedla, jen ne ta moje. Přímo ke mně právě kráčel Elias, který postrádal neslavnou bouli i modřinu. Zatím nevypadal, že by mě vůbec zaregistroval, ale to se velmi brzy změnilo, když jsem z plných plic začala volat o pomoc.

Šel přímo sem. Srdce mi tlouklo takovou rychlostí, že mi málem z hrudi vyletělo. Mlátila bych pěstí do skla hlava nehlava, ale nebylo by to ničemu platné.

,,Pomoc? S čím?" Zeptal se Elias. Bezradně jsem svěsila ruce podél těla. Hlavou mi prolétla myšlenka: když zjistí, že je ve snu, pravděpodobně se rychle probudí. To jsem nesměla dopustit. Vždyť by se tím moje jediná šance na záchranu zcela rozplynula!

Stejně mě nenapadlo nic lepšího, než ho poprosit, aby mě odsud dostal. Chvíli jsem se bála, že začne moc přemýšlet, ale to se naštěstí nestalo. Bez dalších otázek přišel až ke skleněné krychli, před kterou se zastavil.

Zoufale jsem udeřila pěstí do průhledné stěny v naději, že se Elias pokusí udělat to samé. A k mému překvapení - pokusil!

S rozpřahem jeho ruka udělala široký oblouk a dopadla přesně tam, kde skončila před tím i má. Než ale stihl udeřit podruhé, celý svět se zatřásl a přesně v tu chvíli Eliasův sen skončil.

Veškeré barvy, tvary, vlastně úplně celý obraz naprosto vymizel a omezil se pouze na jednu stranu krychle. A tam jsem viděla příčinu, která přerušila Eliasův sen - inkoustově černý kocour volně se promenádující po jeho břiše.

,,Bailey, padej dolů!" Zakřičel rozčileně. Cítila jsem, jak ho opět začala bolet hlava, dokonce i ten tlak na břiše, když Bailey seskočil. A taky jsem si velmi citelně uvědomila, že moje jediná naděje na únik se mi vysmekla mezi prsty.

Naplněna hněvem jsem vší silou udeřila do skla, jen abych se pak s palčivou bolestí v zápěstí sesunula k zemi. Řvala bych vzteky, kdyby mě nezaujala jedna drobná věc.

Ve skle se objevila prasklina.

Další kapitola zde!

Počet slov:483

Sè onr sverdar sitja hvass