Harry s Brumbálem stáli v slunečném parku. Děti tu dováděly na pískovišti, na houpačkách, dospělí se procházeli a z dálky hrála nějaká hudba. Na lavičce poblíž Harryho seděl jakýsi muž a četl si noviny. Harry poznal, že jsou kouzelnické, protože se v nich pohybovaly jednotlivé obrázky. Harry přistoupil blíže k muži, aby se mohl podívat, co se v těch novinách píše a snad mu to napovědělo, v jaké době se nachází, ale muž náhle odložil noviny a Harry v něm poznal mladého Remuse Lupina. Mohlo mu být tak okolo dvaceti let. Po chvilce se Lupin zvedl z lavičky a kamsi se vydal.

„Pojďme za ním," kývnul na Harryho Brumbál.

Remus Lupin vyšel z parku, chvíli šel po rušné ulici plné lidí, až došel k tižší ulici a zahnul k několika domům. Jeden byl malý s velikou zahradou, druhý veliký, zřejmě opuštěný, třetí byl středně veliký, vypadal nově a Harrymu připadalo, jako by ho už někde viděl. Remus Lupin se nakonec vydal k tomu středně velikému. Šel po cestě a štěrk mu křupal pod nohama. Harry si prohlížel zahradu domu. Rostlo tu mnoho zvláštních barevných květin. Bylo vidět, že se o tu zahradu lidé, co zde žijí, velmi dobře starají. Když už byl Remus u dveří, tak jemně zaklepal. Po chvíli mu otevřela mladá žena s rudými vlasy a milým úsměvem. Měla na sobě modré volné šaty a Harry si všiml jejího velikého těhotenského břicha. Byla to jeho matka.

„Zdravím tě, Remusi," pozdravila Lily přátelsky příchozího.

„Ahoj Lily. Můžu dál?" optal se Remus.

„Jistě, pojď," usmála se Lily.

Remus si sundal boty a vydal se za Lily do obývacího pokoje. Sedl si na pohovku.

„Dáš si něco, Remusi?"

„Dal bych si čaj."

„Dobře."

„Děkuji."

Lily odešla pro čaj a Harry si mezitím prohlížel obývací pokoj. Byl zařízený moc útulně. Byl vymalovaný příjemnou béžovou barvou, na zemi byl bílý chlupatý koberec a na stěnách vedle malé knihovny visely hýbající se fotografie, na kterých Harry poznal svou matku a otce.

„Už se to nese," ozvala se Lily a přišla do obývacího pokoje s šálkem čaje a tácem sušenek.

„Děkuji," usmál se Remus.

„To je v pořádku, Reme. James přijde za chvíli, zdržel se v práci. Poslední dobou má mnoho schůzek."

„Počkám tu na něj. A ještě něco, donesl jsem malému nějaké hračky."

„Remusi, to jsi nemusel!"

„Já vím, ale chtěl jsem. Hned, co jsem je uviděl, věděl jsem, že je musím koupit," pověděl upřímně Remus a vytáhl na stůl tři hračky. První byla jakási figurka, druhá byla kostka, z jejiž každé strany byl pohyblivý obrázek a třetí bylo chrastítko, které měnilo barvy.

„Moc ti děkuji," usmála se vděčně Lily.

„Myslím, že to by stačilo, Harry," poznamenal Brumbál, uchopil ho za loket a zatáhl. V příštím okamžiku se oba jako bez tíže vznášeli v temnotě, dokud nedopadli přímo na podlahu Brumbálovy nyní již potemnělé pracovny.

„Možná se Harry ptáš, proč ti to ukazuji. To ti ale zatím bohužel nemohu povědět. Nicméně dobře si tuto vzpomínku zapamatuj, jednou se k ní vrátím a povím ti o ní trochu víc."