Harry se po rozhovoru se Snapem cítil dost naštvaně. Už si myslel, že by spolu mohli být zadobře, ale asi se toho nikdy nedočká. Když došel do společenské místnosti, vztek ho již téměř opustil.

Věděl, že tu knihu potřebují - i když on sám by to udělal rozhodně jinak. Harry vyhledal ve společenské místnosti Jamese a Siriuse, kteří spolu něco řešili. Opodál seděl zamyšlený Peter nad úkolem a Remuse Harry nikde neviděl.

„Nazdar, Harry," všiml si James Harryho a zazubil se na něj.

„Kde se touláš?" zašklebil se Sirius. „Chystáme tady skvělý žertík na školníka Filche!"

„Schováme mu do kabinetu Dlaždičouna," řekl James.

„Bude zírat. Včera mě honil s koštětem v ruce, protože jsem prý řekl něco sprostýho, jenže s porovnáním s našim milým Dlaždičounem to není nic," zasmál se Sirius.

„A co je to ten Dlaždičoun přesně zač?" nechápal Harry.

James mu podal jakousi knihu a ukázal na krátký odstavec.

„Tady to máš černé na bílém, Harry."

Harry četl.

Dlaždičoun se vyskytuje v Británii, Irsku a Severní Americe. Vypadá jako přerostlá fretka, co umí mluvit - skutečného rozhovoru není schopen - to překračuje jeho duševní schopnosti. Omezuje se obvykle na krátké, vulgární fráze, zato je chrlí v nepřetržitém proudu. Dlaždičouni žijí většinou pod zemí, kde pronásledují trpaslíky, přestože nepohrdnou ani krtky, krysami nebo hraboši.

„Hlavně si všimni té věty, že skutečného rozhovoru není schopen," sykl Sirius.

„V tom se rozhodně podobá Peterovi," zauvažoval nahlas James.

„Někdo tu mluvil o mně," zeptal se Peter, který měl celou dobu skloněnou hlavu nad úkolem z dějin čar a kouzel.

„Ne," řekl Sirius.

„Ano," řekl James v tu samou chvíli.

„Tak ne nebo ano?"

„No, něco mezi," snažil se Harry urovnat spor. James se Siriusem měli co dělat, aby nevyprskli smíchy.

„Aha," vypískl Peter a dál se věnoval úkolu.

Po obědě s Harry s Poberty vydal k Filchovu kabinetu. James tam nenápadně vklouzl a posadil na stůl Dlaždičouna. Ten se okamžitě ohradil několika hrubými frázemi.

Sirius se zachechtal. James se vrátil zpět za ostatními Poberty, Harrym a vyčkávali schovaní na příchod Filche.

Ten skutečně za chvíli přišel.

„To snad není pravda," bručel si pro sebe Filch. „To bylo nepořádku, ti studenti jsou pakáž, já bych jim ukázal, já bych jim..."

Co by jim ale Filch udělal ještě, se už Pobertové s Harrym nedozvěděli, jelikož na Filche vyskočil Dlaždičoun a okamžitě začal vykřikovat ty nejhorší nadávky, jaké mu přišly na jazyk!

„Filch je starej blbeček, pitomeček, tupec, starý hlupec a mrzák, motáckej moták, hlavu má jak vrták!" vykřikoval Dlaždičoun na celou školu.

Filch vyběhl z kabinetu s Dlaždičounem na hlavě a snažil se ho dostat nějak pryč.

Harry a Pobertové se smíchem vyrazili kupředu nebelvírské společenské místnosti, protože tušili, že by nebylo chytré se nechat chytit zrovna od Filche.

Ve společence všem pobaveně popisovali, jak se Filch tvářil, když na něj vyskočil Dlaždičoun a polovině jejich spolužákům tekly od smíchu slzy.

Harry se také bavil, ale bylo mu moc líto, že za chvíli tu už nebude. Brzy se už totiž vrátí do současnosti. Kluci mu budou moc chybět.