Lucius večer Severusovi skutečně slíbenou knihu donesl. Severus si ji převzal, sedl si do zmijozelské společenské místnosti na pohovku a ihned se pustil do čtení. Ano, sice bylo jeho a Harryho úkolem tu knihu pouze přinést Brumbálovi, ale proč se nepodívat, co se v ní píše?

Kniha Riskantní lektvary a jejich zvrácení měla tvrdou vazbu, byla tmavě hnědá a kožená. Na obálce byly nakresleny starověké runy a ještě další ornamenty, jejichž původ nebyl Severusovi známý. Byla to tlustá kniha se zažloutlými stranami a každá ze stran byla zdobena barevnými ornamenty. Severus ihned pochopil, proč byla tato kniha zařazena do oddělení s omezeným přístupem. Přestože působila na první pohled světle a příjemně, magie, která se v ní vyskytovala byla dost nebezpečná.

Severus si zamračeně prolistovával knihou a hledal protilektvar na prohození těl. Našel ho přibližně uprostřed knihy. Po přečtení postupu a potřebných surovin se zamračil ještě více. Byl to velice složitý protilektvar. A kdo ho bude muset dělat? Správně, samozřejmě že on! Dobře si to Brumbál vymyslel.

Severus věděl, že se budou moci zpět vrátit až za tři dny, jelikož to je úplněk. Už se tak těšil, až bude zase ve své podobě, bude moci učit svůj oblíbený předmět a peskovat studenty!

Harry měl mezitím naprosto jiné starosti. James a Sirius na pokoji oficiálně zahájili polštářovou bitvu. Remus je chvíli napomínal, ať toho nechají, ale nakonec pochopil, že je to marné a odešel do společenky. Harry se k Jamesovi a Siriusovi směle přidal a Peter se mezitím schovával pod postelí a skuhral, že by z toho mohli dostat napomenutí.

Remus se za chvíli vrátil zpět do pokoje.

„Harry, Lily si vzkazuje, že máš jít za ní do společenské místnosti," pohlédl na Harryho.

„Dobře," odpověděl Harry a odešel za Lily.

Ta už na něj čekala ve společenské místnosti.

„Ahoj, Harry," pozdravila ho Lily.

„Ahoj."

„Potřebuji si s tebou promluvit o Severusovi."

„Aha... a proč zrovna se mnou?"

„Je to přeci tvůj bratr, určitě toho o něm hodně víš."

„Ehm... jasně."

„Víš, doneslo se mi, že ve Zmijozelské společence došlo k tomu, že jakýsi prvák tvrdil, že se nechce přidat k Ty-víš-komu a Severus mu prý začal tvrdit, že neexistuje nic lepšího, než sloužit Pánu zla... Nechci věřit tomu, že by Severus něco takového řekl, takže se chci zeptat tebe, jestli o tom něco nevíš."

„Je to hloupost. On by se Severus nikdy ke Smrtijedům nepřidal."

„Jak to víš?"

„No, je to přeci můj bratr, sama jsi to říkala."

Lily se zamyslela.

„Tak dobře... a díky, Harry."

Ráno následujícího dne si Harry odchytil Severuse po hodině přeměňování. Musel se ho zeptat, co je na tom pravdy.

„Musel jsem si získat Luciusovu přízeň, aby pro nás získal tu knihu," vysvětlil Snape.

„To už bych si ji raději získal sám, než si kvůli tomu hrát na stoupence Voldemorta!"

„Proč to dělat vše tak zbytečně komplikované, když to může být i snadné?"

„Kvůli své cti..."

Severus se tomu zasmál, jako kdyby to byl vtip století.

„Víte, Pottere, že jste docela roztomilý? A trochu naivní..."

„A vy se neštítíte ničeho proto, abyste došel svého cíle, jako typický Zmijozel!"

„Ano, správně. Proto také jsem ve Zmijozelu," Snape Harrymu ironicky zatleskal. „A pokud se nemýlím, toto je náš společný cíl. Jedna nula pro mě, Pottere," ušklíbl se a odešel.