Harry a profesor Snape se právě nacházeli v Snapeově kabinetě.

„Pottere," začal Snape. „to, co se stalo, není běžné, ale naštěstí to nebude trvat věčně. Účinky vyprchají za měsíc, možná za dva."

„Cože?" vyděsil se Harry „Tak dlouho?"

„Možná bych vám měl znovu připomenout, čí je toto vina," ušklíbl se Snape. „Nikomu to neřeknete a za chvíli bude zase vše v pořádku."

„Ale..." vykoktal Harry. „Jak budu učit?"

„Snadno. Na hodině zadáte studentům práci, vymyslíte si pro ně lektvary, budou psát testy a já za vámi vždy večer přijdu a zkontroluji to. Věřte Pottere, já z toho nejsem také zrovna nadšený, ale kdyby se o tom dozvěděl učitelský sbor nebo nedej Merline ministerstvo, byl by z toho velký problém."

„A co vy?"

„Já?" zamračil se Snape. „Já samozřejmě látku třetího ročníku zvládnu."

„A co použít mnoholičný lektvar?" napadlo Harryho.

„Pottere," nadechl se Snape. „Myslíte, že mě, profesora lektvarů, by něco takového nenapadlo? Samozřejmě, že je to nemožné, to na kombinaci lektvarů, které jste smíchal, nepůsobí."

„Aha," posmutněl Harry. „Tak já jdu."

„Kam byste šel? Toto je od této chvíle na dva měsíce váš kabinet. To já jdu. A mimochodem," otočil se Snape na Haryho, „za deset minut máte hodinu s Havraspárem a Mrzimorem. První ročník."

„A-ale..." zakoktal se Harry.

Snape se na něho ušklíbl a odešel pryč.

Harrymu nezbývalo nic jiného, než odejít na hodinu. Sedl si ke katedře a vyčkával na studenty. Snažil se tvářit jako Snape. Zazvonilo.

„Žáci," pronesl Harry. „Dnes mi připravte jakýkoliv lektvar, který umíte."

Chtěl ještě dodat "hodně štěstí", ale pak si uvědomil, že je Severus Snape. A Severus Snape takové věci neříká.

Hodina proběhla celkem v klidu. Harry se usmál. Teď ho čeká ještě hodina s druhým ročníkem Havraspáru a Mrzimoru a má pro dnešek hotovo.

Severus Snape pomalu došel do nebelvírské společenské místnosti. Cestou přemýšlel o tom, jaké má možnosti. Rozhodl se, že se po dobu svého pobytu v Harryho těle bude přátelit s tím Weasleyem a Hermionou Grangerovou, aby to nebylo podezřelé. To bude těžké. A zkusí se chovat jako Potter. To bude snadné. Arogantní umí být přeci každý.

„Harry, tak tady jsi!" usmál se na Severuse Ron. „Už jsem si myslel, že nepřijdeš."

„To jste... ehm, sis myslel špatně, Ronalde."

„Proč mi říkáš Ronalde?" zašklebil se Ron. Myslel si, že si Harry dělá srandu.

„Tak to promiň, já už musím jít," vykroutil se z toho Severus.

Sedl si do křesla a uvažoval. Bude se muset víc snažit. Nechce se přece prozradit.