Harry byl vyčerpaný. Dnes ho čekalo pět hodin a jedna z nich měla být i s třetím ročníkem Nebelvíru a Zmijozelu, tedy s jeho třídou! Harry netušil, jestli se dovede chovat ke svým zmijozelským spolužákům tak, aby nic nepoznali. Netušil, jestli dovede chválit Malfoye a kritizovat svou vlastní kolej.

Zvonek zazvonil a započala jeho první dnešní hodina. Měl ji s pátým ročníkem Nebelvíru a Zmijozelu. Dalo mu hodně práce se uštěpačně ušklíbat nad prácemi svých nebelvírských studentů a chválit zmijozelské.

Po krátké pauze ho čekala hodina s jeho nebelvírskými spolužáky a Zmijozelem. Viděl vcházet Draca Malfoye a jeho kumpány, ale ti ho teď nezajímali. Nenápadně házel okem po Ronovi, Hermioně a Snapeovi alias Harrym. 
„Studenti," začal Harry přísně. „dnes si napíšeme test."

Harry vzal do ruky testy, které mu včera připravil Snape a rozdal je studentům. Bylo zajímavé vidět své spolužáky očima Severuse Snapea. Nebelvírští se na něj sotva podívali a zmijozelští hltali každé jeho slovo.

„Pane profesore?" zeptal se na konci hodiny Harryho Snape.

„Ano, Pottere?"

„Po hodině si s vámi musím promluvit."

„Dobře."

Snape v podobě Harryho se skutečně na konci hodiny zdržel a počkal na Harryho.

„Pottere," začal Snape „Mám po vás opravené testy. A ještě jedna maličkost. Večer se koná u ředitele Brumbála malá slezina, nebude se probírat nic zásadního, ale měl byste se zastavit. Heslo je javorový sirup."

Harry si povzdechl. Asi mu nic jiného nezbývalo.

Večer se připravil a došel k Brumbálově pracovně. Tak trochu se ostýchal zaklepat, nakonec se k tomu ale nemusel uchylovat, nahoru už totiž přišla i profesorka McGonagallová.

„Na co čekáte, Severusi?" otázala se Harryho s nadzvednutým obočím.

Harry se na ni překvapeně podíval a šel rychle nahoru k ostatním.

„Severusi, Minervo," pozdravil je s úsměvem Brumbál. „Posaďte se, Pomona a Filius už jsou tady."

Harry se posadil. Celou dobu se vlastně mluvilo pouze o prospěchu studentů a plánech na další rok. Harry poslouchal a připadalo mu to snadné, hrát Snapea, ovšem jen do chvíle, kdy měl začít mluvit on.

„Severusi," začal Brumbál. „jak se daří se studentům?"

„Dobře," řekl Harry bezmyšlenkovitě.

Když ale uviděl zmatený pohled profesorky McGonagallové, tak věděl, že tohle se od něj rozhodně neočekávalo.

„Chci říct špatně," opravil se. „Studenti se neučí a obávám se, že mnoho z nich nebudu moci hodnotit kladně. Poslední dobou jsem hodně testoval jejich zdatnost a jsem ohromen jejich slabými výsledky."

Uff. To dá ale námahu, chovat se jako Snape, pomyslel si Harry.

„Výtečně," pronesl Brumbál. „Tak, teď už je ale čas jít," zatleskal.

„Ty ne, Severusi," usmál se a Harrymu se zdálo, že mrkl. „Máš něco nového?"

Harry nechápal, o čem je řeč.

„No... spíš ne."

„Děkuji Severusi, můžeš jít."