Ráno Severuse zbudil hrozný hluk. Byli to jeho nebelvírští spolužáci, kteří už od samého rána skandovali Potterovo jméno. Snape se na všechny pokusil usmát a poděkoval jim, přestože by jim nejraději napařil školní trest a strhl Nebelvíru nejméně padesát bodů. Ale věděl, že s tím musí počkat do proměny.

Snídaně proběhla celkem v klidu. Občas Severuse nějaký spolužák polácal po zádech a popřál mu hodně štěstí v zápase. Z každé koleje, kromě Zmijozelu, minimálně jeden člověk vyjádřil "Harrymu" podporu. Severus se zamračil. V takovém hluku se nedá ani v klidu najíst. Po snídani zamířil Severus do koupelny.

„Tak ať to mám za sebou," řekl si Snape pro sebe a kopl do sebe na ex lahvičku felix felicis.

Měl velmi rychlé účinky. Během okamžiku se Severus cítil jako v sedmém nebi a připadalo mu, že není nic, co by nešlo zvládnout.

Poskakoval si po chodbách a když potkal Rona, jen na něj zamával a chtěl jít dál, ale Ron ho zastavil.

„Harry, víš přeci, že je dnes zápas!"

„Já vím, ale oni na mě počkají."

„Harry! Co je to s tebou?"

„S kým? Jo aha, se mnou! No nic! Jsem v pohodě! Cítím se báječně," zašklebil se Severus.

„Tak pojď hrát."

„Oukej, broukej," zarýmoval Severus a zasmál se tomu.

Ron si povzdechl. Občas svému kamarádovi absolutně nerozuměl.

Ozvalo se písknutí. Zápas začal.

Severus už seděl na svém koštěti a rozhlížel se po zlatonce. Uviděl ji během okamžiku. Bohužel jeho protivník, Draco Malfoy také. Snape měl stále ještě v živé paměti Dracův podraz při psaní písemky a tak se rozhodl, že mu to pořádně nandá. Felicis mu k tomu napomáhal.

Severus a Draco letěli velikou rychlostí vedle sebe a zlatonku měli oba dva téměř na dosah ruky.

„Draco?" zakřičel Severus, aby byl slyšet. „Parkinsonová po tobě hází okem."

Draco se bezmyšlenkovitě otočil a potlouk ho praštil do obličeje.

Severus chytil zlatonku.

„Nebelvír vyhrává!" ozval se hlas komentátora.

Ozval se hlasitý potlesk a Severus si uvědomil, že přestože už felix pomalu přestával působit, cítil veliké nadšení. Možná dokonce radost nad výhrou..? On, Severus Snape, že by se radoval z výhry Nebelvíru? Hloupost! To jistě ještě doznívají účinky lektvaru.

Po zápase musel Severus přetrpět skandování "jeho" jména a chválu ze všech stran. Nestěžoval si.

Večer, když už všichni spali, se Severus znovu vydal za Harrym, aby mu donesl opravené písemky. Harry byl v kabinetu a jakmile Snapa uviděl, obdivně mu pověděl, že vůbec nevěděl, že umí tak dobře hrát famfrpál.

„Hm," zabručel jen Severus. Věděl, že Harry by jako správný Nebelvír jeho decentní podvod odsoudil.

Severus tedy předal Harrymu písemky a chystal se na odchod.

„Mám na vás ještě jeden dotaz," ozval se Harry odhodlaně, když už stál Snape mezi dveřmi.

„Jaký?"

„Co je tohle?" zeptal se Harry Severuse a ukázal na své předloktí.

Severus zbledl. Toto nečekal. Netušil, že ten malý chlapec neví, co to je. Ovšem to mu hrálo do karet. Má mu ale lhát, nebo říct pravdu? Nakonec se rozhodl pro pravdu.