Snape vešel do kabinetu bez klepání. Nač by přeci klepal, je to jeho kabinet! Harry tam už čekal.

„Pottere, co měla znamenat ta dnešní snídaně?"

„Jak to myslíte?" nechápal Harry.

„Dobře víte, že já sladké nejím."

„Tak pardon."

„Mimochodem," začal nepříjemným hlasem Snape. „zítra hraje Zmijozel proti Nebelvíru a já budu vámi, takže doufám, že počítáte s možnou prohrou vaší koleje." Slovo vaší Snape obzvlášť zdůraznil.

Harry se zatvářil vylekaně.

„No tak, věřte mi trochu!" řekl trochu uraženě Snape.

„Ale já vám věřím," řekl Harry nejistě.

„A felix mi věří taky," ušklíbl se Snape.

„Kdo je to felix?" zeptal se Harry zmateně.

„To nemusíte vědět, Pottere. Držte mi palce."

Po této, pro Harryho záhadné větě, Severus odešel.

Harry si povzdechl. Na tento zápas se obzvlášť těšil. Co se dá dělat, alespoň bude fandit z tribuny. Ovšem když Nebelvír vyhraje, bude muset nadšení dost skrývat a tvářit se spíš naštavně. Ale vzhledem k tomu, že Snapem je už delší dobu, má v tom praxi. Snape se přeci většinou tváří naštvaně, aspoň tedy podle Harryho.

Harry se rozhodl, že by si mohl vzít na zítřejší zápas nějaký jiný hábit. Tento už měl od včerejška a nevoněl zrovna vábně. Teď už ale skutečně byl čas jít spát. Harry si svlékl hábit a zbylé oblečení. Při převlékání se snažil dívat co nejméně dolů, skutečně ho totiž nezajímalo, jakou barvu mají Snapeovy spodky. Při braní nočního úboru se mu ale stalo něco, co dozajista poznamenalo jeho dosavadní pobyt ve Snapeově těle. Všiml si jakéhosi znaku na svém předloktí. Zobrazovalo hada prolézajícího lebkou. Co to má znamenat? Harry se na to musí Snapea zítra zeptat.

Pozn. Harry neví, co to je, protože o znamení zla se poprvé dozvídá až v čtvrtém díle knihy: Harry Potter a ohnivý pohár.