Od včerejška, co se Harry a Severus vrátili z minulosti, se nestalo zatím nic zajímavého. Severus byl opět nebelvírským studentem, bavil se s Ronem a Hermionou a Harry byl znovu profesorem lektvarů, kterého se většina studentů bála. Oba si již na své role zvykli a nečekali, že by je něco mohlo překvapit. Ovšem, jak už to bývá, stalo se něco, co oběma brzy smazalo úsměv z tváře.

Bylo právě po večeři. Harry se Severusem byli v kabinetu a Severus míchal lektvar, který je měl vrátit do vlastní podoby. Lektvar jako takový zabral dva dny, ovšem dalších pět dní se musel nechat uležet. Severus se při míchání lektvaru mračil. Byl to skutečně složitý lektvar. Harry seděl na židli, četl knihu o famfrpálu a občas Snapea vyrušoval otázkami ohledně Rona a Hermiony, na které Severus většinou odpovídal jednoslovně.

Vtom na okno zobáčkem zaklepala sova. Severus si povzdechl.

„Pottere, vemte ten dopis, já teď nemohu."

Harry si založil knížku, seskočil ze židle a šel pro dopis.

„Děkuji ti," řekl sově a pohladil ji. Pak si převzal dopis. Byl v luxusní obálce, v takové, v kterých lidé většinou dostávají nějaké pozvánky na ples, nebo na jiné důležité akce. Na obálce bylo krasopisným písmem napsáno Severus Snape.

Severus odstoupil od lektvaru a převzal si od Harryho dopis. Při pohledu na obálku se zamračil.

„Nevíte, od koho by to mohlo být?" zeptal se zvědavě Harry.

„Podobné dopisy posílají Malfoyovi," vysvětlil neochotně Snape. „Ale zajímalo by mě, proč by mi psali. Kdyby se jednalo o Draca, přišli by přeci osobně..." říkal si spíš pro sebe.

Severus se zamračeným obočím roztrhl obálku, rozevřel dopis a lítal očima po řádcích. Harry si všiml, že při čtení onoho dopisu značně zbledl.

„Pottere, jak se zdá, dnes večer se u Malfoyových bude konat sraz. Bude tam Lucius Malfoy, Narcissa, Walden Macnair, Avery a mnoho dalších. Lucius to v dopise nazval přátelskou schůzí, ale vsadím se, že se zde budou probírat i jiná témata, než jen ta příjemná a přátelská. Ptám se vás, jste ochoten tam zajít?"

Harry byl v šoku z těch všech informací, ale uvědomoval si, že asi nemá na výběr a Severusova otázka byla pouze zdvořilostní frází.

„Pokusím se," odpověděl tedy a snažil se, aby to znělo odhodlaně.

„Nezapomeňte, snažte se mluvit co nejméně, odpovídejte tak, jak si myslíte, že máte odpovídat, nepokoušejte osud a neriskujte. Nemuselo by to dopadnout dobře, rozumíte?"

„Ano."

„Dobře, můžete se přemístit krbem. Malfoy Manor."

Harry zakýval na souhlas.

Přistoupil trochu ostýchavě ke krbu a zřetelně pronesl: „Malfoy Manor!"

Objevil se ve velikém sídle s mramorem dlážděnou zemí a majestátními sloupy, které sahaly až k vysokému stropu. Tak tady bydlí Draco, blesklo hlavou Harrymu a v duchu se ušklíbl, když si vzpomněl na malého zmijozelského blonďáka, který teď nejspíš v Bradavicích někde lelkoval se svými poskoky Crabbem a Goylem. Pravděpodobně by ho šokovalo, kdyby zjistil, kde teď Harry je.

„Á, zdravím, Severusi," usmál se na Harryho chladně Lucius Malfoy, který mezitím vešel do místnosti. „Vítej v Malfoy Manor," kývl povýšeně. „Ostatní jsou už u stolu, za chvíli se bude podávat jídlo. A poté probereme několik maličkostí," ušklíbl se Lucius.

„Rozumím," odvětil Harry stejně chladně, jako Lucius a vydal se s ním za ostatními.