Lucius Malfoy sebevědomě vstoupil do místnosti, kde se nacházeli ostatní hosté. Harry šel za ním.

„Severus přišel," oznámil Lucius a posadil se.

Harry si sedl na prázdné místo a pozoroval nenápadně lidi sedící u stolu. Poznal Narcissu Malfoyovou, Dracovu matku. Někteří lidé mu byli povědomní, jen nevěděl odkud. Jiné zase vůbec nepoznával. Ale jednu věc měli všichni společnou, Harrymu nebyli ani trochu sympatičtí. Jak by mi ale také mohl být sympatický někdo, kdo se přátelí s Malfoyovými, že, pomyslel si Harry.

Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešel domácí skřítek s podnosem plným jídla. Harry si všiml, že má skřítek potrhané oblečení a třese se zimou. Harrymu ho bylo moc líto. Byl rád, že od Malfoyových dostal pryč alespoň Dobbyho.

„No tak dělej!" zavrčel Lucius na domácího skřítka a kopl ho do holeně.

Skřítek se zapotácel od bolesti a roztřesenýma rukama vyložil jídlo na stůl.

„Nechte si chutnat," popřál skřítek pokorně všem, načež mu Lucius místo díků vyřídil, aby odsud vypadl a šel pouklízet dům.

Přestože se Harrymu nelíbilo, jak Lucius se skřítkem zachází, musel uznat, že jídlo bylo vážně skvělé. Občerstvil se ale pouze střídmě, aby nebyl nápadný. Měl totiž stále ještě v živé paměti, kolik rozruchu vyvolala palačinka na snídani, kterou si vychutnal v podobě Snapea. Brumbál ho díky tomu odhalil. Co by se teprve dělo, kdyby ho odhalil sám Lucius Malfoy!

Po vydatném jídle Lucius opět zavolal skřítka a poručil mu sklidit ze stolu. Až skřítek odešel, Lucius si stoupl. Cinkl lžičkou do skleničky vína, aby mu všichni věnovali pozornost.

„Zdravím všechny ještě jednou v Malfoy Manor. Tato schůze nemá účel nasytit pouze naše žaludky, svolal jsem toto shromáždění proto, abychom spolu diskutovali. A abychom probrali jedno téma, kterému se již velice dlouho vyhýbá..." Lucius se zlostně uchechtl „...většina z vás."

Lucius se posadil a pokračoval.

„Pán zla se brzy vrátí a podle mých informací bude znovu chtít svolat své věrné. Chci se vás tedy zeptat, jste ochotni se k němu přidat, nebo se budete zbaběle skrývat?"

Luciusova otázka vyvolala celkem velký rozruch. Smrtijedi mezi sebou začali zuřivě diskutovat a překřikovat se.

„Ticho!" zakřičel zlostně Lucius. „Kdo Pána zla hodlá zradit, ať odsud odejde."

Nikdo se ani nepohl.

„Výborně," ušklíbl se Lucius.

Vtom Luciusův zrak spadl na Harryho.

„Severusi. Už dlouho se tě chci na něco zeptat. Od tebe snad nebyla tak trochu... zrada, přijmout místo v Bradavicích a být tím pádem pod ochranou Brumbála?"

„Důvodem, proč jsem to místo přijal, bylo právě to, že se nacházím blízko Brumbála. Mohu tak v budoucnu Pánovi zla poskytovat cenné informace," podotkl Harry a snažil se znít jako Snape. Evidentně se mu to povedlo, jelikož Lucius chvíli mlčel a poté uznale kývnul.

„Jak chytré, Severusi. Jen nám, prosím tebe, prozraď, jak si dokázal ošálit tak mocného čaroděje, jakým je Brumbál. Jaktože ti věří?" Lucius tazavě nadzvedl pravé obočí.

Harrymu vyschlo v krku. Co teď? Ach ano, asi bude muset Brumbála trochu pomluvit.

„Luciusi, však je známo, že Brumbál senilní. Stačilo tomu starému dědkovi namluvit, jak moc lituji své minulosti a on mě přijal s otevřenou náručí."

Několik Smrtijedů se zasmálo.

„Nu, dobrá," váhavě přikývl Lucius.

„A co ty, Crabbe, prý ses oženil, snad ne s nějakou mudlovskou šmejdkou," otočil se Lucius na muže naproti Harrymu.

Lucius si takto nakonec "popovídal" se všemi u stolu. Harrymu to ale spíš připadalo jako zpovídání. Když už Lucius konečně skončil a Harry se opět mohl vydat do Bradavic, cítil se hrozně vyčerpaně. Příčily se mu vtipy o mudlech, kterým se musel celý večer smát. Příčilo se mu Luciusovo zacházení se skřítkem, který byl na pokraji sil. Příčila se mu slova, která musel říkat o Brumbálovi, aby mu Lucius uvěřil, že Pána zla nikdy nezradil. Nejhorší na tom bylo, že na sobě nesměl nic nechat znát a musel se tvářit jako jeden z nich. A tehdy si Harry uvědomil, jak moc je Severus Snape statečný člověk.