/Tak a dnes se podíváme mimo Anglii, konkrétně do Rumunska 😂🤩 Tak přežijte pondělí a užijte si mojí milovanou Sophie a Charlieho😍/

Sophie Jamesová otevřela svou poněženku, když chtěla platit poslední dárek pro svého kluka a našla tam zohýbanou fotku, která byla pořízena před tolika lety. Narovnala rohy fotky a zadívala se na svou rodinu.

V křesle posedávala její babička Letta, potom její rodiče, teta May a její sestra Scarlett. Pohlédla do části těla její sestry, kde rostla její neteř Belle. Úplně se cítila, jak všechno ignoruje. Jenom se dívala na fotku mrtvých rodičů a babičky, zavřené tety May a sestry, kterou též považovala za mrtvou.

Měla pocit, že před tím utekla. Zlobila se na sebe trochu, že nezůstala na sestřin pohřeb, ale ona na tohle prostě neměla energii. Zůstala raději v Rumunsku, kde žádné problémy neřešila. Měla jen Charlieho a draky. A samozřejmě město jménem Bukurešť.

,,Slečno? Slečno?" luskla Sophie před očima prodavačka a blondýnka rychle zvedla oči od nostalgické fotky.

,,Ano?!" vyhrkla nepřítomně Soph a podala ženě košík s vybranými věci. Zase složila svou fotku a založila ji zpátky za občanský průkaz.

,,Přejete si tašku?" zeptala se prodavačka a Sophie souhlasně pokývala hlavou.

,,Ano, ráda bych," usmála se a zaslechla zezhora jednu z vánočních písniček.

,,Thank God it's Christmas
Yes it's Christmas
Thank God it's Christmas
Oooh yeah
Thank God it's Christmas
Yes yes yes yes it's Christmas
Thank God it's Christmas
For one day," zaslechla hlas jednoho ze zpěváků skupiny Queen a to ji přimělo se znovu usmát.

,,Dvěstě sedmdesát devět leů, prosím," pronesla nezajímavě žena za pokladnou a Sophie jí podala třístovkovou bankovku. Zhluboka se nadechla, a když vrátila zbývající peníze zpět do peněženky, vzala za ucho tašku a vítězně vyrazila z obchodu.

Naproti obchodu, ze kterého právě vyšla nalezla turecké bistro a pohlédla na to výborně vypadající kuřecí maso. Stoupnula si do fronty a počkala si, až přijde na řadu. Ač se jednalo o turecké bistro, i zde vyhrávaly vánoční písničky, tentokrát ovšem John Lennon, který se také ještě neoposlouchal.

,,Á, můj pravidelný zákaznice," usmál se od ucha k uchu mužík, který už Sophie moc dobře znal. ,,Mám připravit dva kuřecí kebab?"

,,Jo, to bych brala," usmála jsem na něj a pán natáhl ruku. ,,A zabalit, prosím."

,,36 leů, madam," požádal muž a dívka mu tedy podala čtyřicet leů. Mezitím se posadila k jednomu stolu a přilepila své oči k televizní obrazovce, která se v bistru nacházela. Štědrý den byl už zítra a ona konečně přestala tvrdit, že je na Vánoce brzo a už si všechno užívala plnými doušky.

Za pár minut se ozval zvonivý hlas pána, který jí podal tašku s plastovými krabičkami s kebaby. Dívka tedy slušně poděkovala, ale potom už mířila pryč z obchodního centra, aby se mohla nenápadně přemístit ke svému příteli dřív, než to výborné jídlo vychladne.

Když tak udělala, zastavila se ještě doma, aby nakoupené dárky vyložila, protože nechtěla Charliemu zkazit překvapení. Ale potom už se přemístila do cílové destinace a to části města, do které zavítávali většinou jen kouzelníci a čarodějky.

A vzhledem k tomu, že Rumunsku - a hlavně jeho hlavní město - bylo doslova zamořeno draky, kouzelníci jako Charlie a Sophie se přidali k tajné a dobročinné organizaci, která se o tyhle dráčky starali.

Otevřela dveře od výzkumného pracoviště a přišla za recepci. ,,Marie!" oslovila blondýnka černovlasou místní za počítačem.

,,Ahoj, Soph," usmála se Marie na angličanku, ,,hledáš Charlieho?"

,,Přesně tak," mrkla na ni s úsměvem. ,,Nevíš, kde je?"

,,Myslím, že řeší to předčasné narození těch dráčků do rumusnkého dlouhorohého," převrátila očima Marie, ale potom si všimla Sophiiny tašky. ,,A jak tak cítím, neseš mu oběd. Tak to tě bude milovat ještě víc."

,,Kebabem prostě nikdy neurazíš," pokrčila rameny se smíchem a vydala se na cestu. ,,Tak se měj, Marie.. a šťastné a veselé!"

Zamířila tedy do levého křídla a konečně našla prosklené dveře od místnosti, kde se Charlie a jeho spolupracovník právě starali o čtyři malé dráčky a dávali je do speciálního inkubačních krabic, aby měli pořád šanci na přežití.

,,Merline," vydechla ohromeně Sophie, protože vždycky obdivovala, když se zachránil něčí život. Zrzavý mladík se hbitě otočil a usmál se na svou holku. ,,Takže jste ji zachránili?"

,,Pochybuješ o nás?" založil se ruce na prsou Hans z Německa mezitím, co Charlie políbil na tvář lásku svého života.

,,Tobě ego opravdu nechybí," poznamenal Charlie s uchechtnutím. ,,Ale bylo to o fous, Soph. Pod rukama se nám tu stal normální vánoční zázrak."

,,No, přinesla jsem oběd," zvedla jsem tašku do vzduchu, což opět upoutalo pozornost Hanse.

,,Už jsem ti říkal, Jamesová, jak moc tě mám rád?" přitočil se a já schovala tašku za záda.

,,Kdybys měl holku, možná bys měl oběd," poznamenala jsem kousavě a Charlie se zasmál.

,,Možná bys měl říct Marii, že seš do ní zabouchnutej," rozumoval zrzavý mladík a černovlasý Němec převrátil očima.

,,Je to zvláštní," pokrčil rameny Hans. ,,Ona mluví rumunsky a já německy. Oba máme zvláštní angličtinu."

,,Tak jí prostě řekni něco ve smyslu Ich liebe dich," popíchl jej Charlie a Hans po něm střelil pohledem.

,,Drž klapačku, Weasley," sjel ho dráždivě a Sophie chytla svého přítele za ruku.

,,No nic, my jdeme obědvat," rozhodla blodýnka a táhla ho do společné jídelny.

,,Tak jak bylo v nákupáku?" zajímalo Charlieho.

,,Jak víš..?" vyděsila se Sophie a zrzek se zasmál.

,,Máš ve vlasech umělé vločky," vysvětlil jí a ona se s ním rozesmála.

,,Napadlo mě, jestli bychom letos Vánoce nestrávili i s Hansem a Marií," prozradila mu blodýnka. ,,Marie je sirotek a Hans zpátky do Německa přece už nepoletí."

,,To mě nenapadlo," odpověděl uznale Charlie. ,,Ale je to skvělý!"

,,Taky jsem si myslela," přivětila Sophie. ,,Uděláme si nějakou procházku po náměstích, dáme si svařák a potom zavítáme k nám do bytu, kde je večeře, stromeček a televize s vánočním Mr. Beanem."

,,Merline, miluju jak zaboří hlavu do toho krocana," vybuchl smíchy Charlie a přinesl si k volnému stolu.

,,Ať si celá Evropa říká co chce, ale já náš britský humor miluju," prohlásila hrdě a vytáhla na stůl dva kebaby.

,,To je krásná vlastenecká řec," uznal mladý Weasley. ,,A přesně proto tady jíme istanbulský kebab a Vánoce strávíme mimo zemi."

,,Tohle nám tvoje máma neodpustí," uchechtla se blodýnka a zrzek mávl rukou.

,,Však ona se beze mne obejde," nenechal se rozhodit. ,,Počkej, až budeme mít děti. Potom budeme muset být v Anglii pořád."