25. dubna 1986

Hodiny na stěně pomalu odtikávaly půlnoc. Celý panelák byl tichý a poklidně spal. Okna byla zhasnuta a všude vládl klid.

Z pohledu otce:
Směna začala. Pomalu jsem se loudal chodbou k velínu. Cestou jsem zahlédl svého známého. Pracoval na odpolední směně, jaderný inženýr. ,,Pospěš, Djatlov nebude rád že jdeme pozdě'' zaslechl jsem znám hlas. ,, Razime , kde se tu bereš?'' popíchnul jsem ho. Byl trochu perfekcionista na včasné příchody, ale Djatlova moc nemusel. ,, Dneska děláme zkoušky. Ty o tom nevíš?'' řekl zaraženě. ,, Vím. Ale popravdě, z toho..'' ,, nemáš dobrý pocit'' přerušil mě. ,, nemám'' přiznal jsem a on jen přikývl. ,, Dělala to odpoledka. Měli tam i odborníky, ale Dispečer z UEZ (Ukrajinské energetické závody) je požádal ať to odloží. Ty zkoušky se měly dělat dávno. Ještě než ho spustili. Ale kvůli zpoždění by to politici neunesli..'' odfrkl si. ,,Hlavně že už to jsou tři roky. Mohlo se tady něco stát ale ne, zkoušky se dělat nebudou.'' pokračoval naštvaně.              ,, Máme zpoždění, přidej!'' dodal jsem a zrychlili jsme krok. Ve velínu se Djatlov rozčiloval. ,, JÁ VÍM CO DĚLÁM!'' okřikoval zrovna jednoho z pracovníků. ,, Ale my nejsme jaderní inženýři. Vždyť o tom nic nevíme...'' pokračuje muž. Akimov nevěřícně kroutí hlavou ,, Výkon prudce poklesl, je pod bezpečnostní hranicí 700 MW. Měli bychom ..'' ,,Pokračujte. Snižte to na 200MW'' nařídil Djatlov.
,, Když dovolíte'' vkládá se do toho jeden z pracovníků ,,minimální výkon pro provoz tohoto typu reaktoru..'' ,,TICHO!!'' zakřičí Djatlov „Reaktory chyby nedělají, lidé ano!" Toptunov si těžce povzdechl.

Po chvíli se ozve poplach. Signalizuje že hladina vody v odlučovačích je nebezpečně nízko. Varovný signál tím oznamuje, že je do aktivní zóny reaktoru při nízkém tepelném výkonu čerpáno příliš mnoho chladící vody. To má za následek, že se nestačí velké množství studené vody dostatečně prohřát a tím se tvoří malé množství páry o nízkém tlaku. Po pár vteřinách se poplach vypne. Tedy, někdo ho vypnul.

Začínal jsem přemýšlet o tom, proč se ještě nespustil systém havarijního chlazení. Z přemýšlení mě vytrhl signál, že výkon klesl na pouhých 30 MW. Djatlov nařizuje aby úplně vytáhl řídící tyče z aktivní zóny reaktoru. ,,Měli bychom reaktor odstavit. Tak jak nás to učili při školení." Bránil se Toptunov. Akimov souhlasil. ,,Pokud se řídící tyče vytáhnou, ztratí se úplná kontrola nad výkonem reaktoru.'' dodal, ale Djatlov jim jen věnoval bezvýznamný pohled. ,, Jsme v kritické situaci. Neměli bychom pokračovat'' řekl jsem ale Djatlov stále trval na svém. ,, Vytáhněte řídící tyče!'' ozve se pokyn.

Jako zázrakem se výkon podařilo stabilizovat na 200 MW. ,,Pokračujte, pokračujte'' pronáší Djatlov. ,, Je to blázen.'' šeptá mi do ucha jeden z kolegů ,, Už tak porušujeme předpisy''. Po chvíli se opět ozývá poplach, a opět se vypíná a ignoruje.