/minulost/

26. dubna 

Noc byla dnes mimořádně tichá, ale Lunaya stejně nedokázala usnout. Její bratr už spal a tak si obula botky a vyplížila se z pokoje na chodbu. Když procházela chodbou, letmým pohledem zavadila o obrázek na stěně. Byla to fotografie její rodiny. Matka i otec se usmívali, ale obě děti měly vážný, až smutný výraz. Vybavil se jí ten den. Otec dostal vytouženou práci v elektrárně, a celá rodina to oslavovala. Jaká je to prý čest pracovat v tak moderním průmyslu našeho skvělého socialistického státu.  Ale už tehdy se to jí s bratrem nelíbilo. Museli se přestěhovat do panelového domu daleko od všech příbuzných. S většinou z nich už se nikdy neviděli, ani o nich neví jak se jim daří, nebo jestli ještě žijí.

Z přemýšlení jí vytrhl zvuk zvenku. Rychle odemkla dveře a vyklouzla na schody. Seběhla až dolů k těžkým vstupním dveřím. Rukama potáhla kliku ale pootevřely se jen o malinký kousek. Více to nešlo. Byly na ní moc těžké. ,,Ukaž, já ti s tím pomůžu'' ozvalo se. Ze sklepa přicházel pán středního věku, bez trička a s flaškou v ruce. Vzal za kliku a s lehkostí dveře otevřel. ,,Kam vůbec jdeš, teďka v noci?'' řekl se zájmem. ,,Já....jdu se koukat na měsíc'' vyhrkla zatímco si ji pán nejistě prohlížel. ,,No jó, Měsíc je krásný'' odvětil jí s úsměvem a za tichého zpěvu se odšoural po schodech nahoru.

Běžela jak nejrychleji dovedla, městem, kolem známých míst až na jeho okraj, kde se zastavila. Tam se rozkládaly louky, a pole až k elektrárně. Pamatovala ji že kousek bylo takové jezírko. Často tam s tátou chodili na ryby. A nebyli jediní. K jezírku chodila na ryby půlka města. Vzpomínky na její první úlovek jí donutily se usmát. Přeci jen chytit prvního, ale malého kapra na vlastnoručně vyrobený prut se nepodaří každému. Bylo to jen dva roky zpátky ale připadalo jí to jako věčnost. Rychle si však uvědomila že musí dál. Ani nevěděla co jí hnalo vpřed. Věděla jenom že otcova krabička se svačinou na stole zůstat neměla. Pokračovala tedy dál.

Běžela, šla ale Černobyl byl pořád příliš daleko. Představovala si jak na ni otec bude pyšný že mu ji donesla a to jí dodalo energii znovu přidat do kroku. Po dlouhé chvíli se před ní konečně objevil plot. Šla podél něj až k hlavní vrátnici, před kterou postávala skupinka důstojníků. Byli hluboce zabraní do hovoru ale jakmile si jí jeden z nich všiml, ztichli a čekali až se k nim přiblíží. ,,Co tady děláš uprostřed noci?!'' zakřičel na ni jeden a chytl ji za zápěstí. Snažila se mu vykroutit zatímco na ni cosi křičel a ostatní je se zájmem pozorovali. Zdálo se jí že se té situaci smějou. Jeden z nich k ní přišel.  ,,Když dovolíš'' natáhl se po krabičce ,,tohle si vezmu''. Přestala se bránit a s vystrašeným výrazem pozorovala nejstaršího z nich jak krabičku otevírá a přehrabuje se v jejím  obsahu. ,, Jenom něčí jídlo.'' oznámil kolegům ,,Hádám že to neseš tatínkovi. Jakpak se jmenuje?'' usmál se na ni. ,, Anton Zakharov'' oznámila a nejistě se podívala na muže který ji svědomitě držel jako zajatce. ,,Můžeš jít.'' oznámil jí a důstojníkovo sevření povolilo. Pořád ji ale nechtěl pustit. '' Přijde si pro to o nejbližší pauze, což bude'' podíval se na hodinky ,, asi za půl hodiny... chceš tady počkat?'' nabídl jí a ona s radostí přijala.

V místnosti kam ji dovedli blikala žlutá zářivka. Celý prostor byl velmi klidný a tichý. Ticho narušovalo pouze tikání hodin, které právě ukazovaly jednu hodinu ranní.  Muž jenž zastával práci evidence vozidel ospale četl noviny a zíval. Párkrát pohlédl z okna jestli se neblíží vozidlo jenž by rozptýlilo ospalou atmosféru jejich dnešní směny ale pokaždé zklamaně odvrátil zrak zpět k novinám. Ostatní postávali venku. Bzučení zvonku nad dveřma znamenalo začátek přestávky pro pracovníky. Dveře se otevřely a jeden z důstoníků jí oznámil že otec už jde. Zanedlouho ho opravdu v dálce viděla. V bílém plášti  a s čepicí na hlavě pospíchal směrem k vrátnici. Vzala krabičku ze stolu a s úsměvem vyšla ven.

Takže, po delší době zase vydávám kapitolu (ano zase jsem si random v noci vzpomněla na Wattpad) a doufám že se mi podaří dát dohromady ještě aspoň jednu než se znovu odeberu na kreativní odpočinek :D

Každopádně jestli to vůbec někdo čte, klidně mi do komentářů dejte nějakou zpětnou vazbu, nebo radu. Snažím se aby to bylo historicky přesné ale holt jiné zdroje než ChatGpt nemám

vaše moony <33