Ken

,,Tady. To. Je... Obrovský!" Vykřiknu radostí, když to spatřím. Tady mě budou fotit? Když to je větší než obchoďák!

,,Prosímtě nekřič. Mohla by si někoho vzbudit," uchechtne se ten chlapík, který nás vezl.

,,Cože ? Koho vzbudit? On tu někdo spí?"

,,No...Jak to vysvětlit... Tady se nejen fotí víš?" Co? Co tady ještě dělají? Natáčejí nějakej film?

,,A co se tu ještě dělá?" Zeptám se. Oba dva znervózní.

,,No..Ehm...Vyrábí se tu...," očekávám něco úchvatného ale jeho konečná odpověď mě zaskočí

,,Klobásy." Proč sakra klobásy? Koho mohlo napadnout že udělá budovu stejně velkou jako prezidentův hrad a že v ní budou fotit a vyrábět klobásy? Neříkejte mi že tu fotí klobásy...

,,No víš...Náš šéf má strašně rád klobásy a tak se rozhodl že tady udělá jejich výrobu..." Vil se začne okamžitě smát. Co je na tom vtipného? Mě to spíše přijde k pláči...

,,D...doslova" Vil vyprskne smíchy. Panebože...Radši nebudu komentovat...

,,A vy ho máte rádi? Toho šéfa?" Zastavíme. Proč zastavujeme?

,,Komunista zasranej...Nenechá mě fotit holky v anime šatech..." Zašeptá skoro neslyšitelne Vil a Viktor ji jen začne uklidnovat.

,,No víš... Skoro nikdo ho tady nemá rád. Nemyslím si, že by si ho potřebovala poznat-" v tu chvíli kdy to dořekne se v dveřích objeví nějakej týpek. Chci ho pozdravit ale on začne dřív.

,,Co to tady slyším?" Vil přestane nadávat a Victor stojí jako sloup a vůbec se nehýbe. To je jejich šéf? Docela... Heh...Představovala jsem si nějakého strašně vymakaného chlápka ale tohle?

,,Vil? Viktore? Kdo je tohle?" Ukáže na mě prstem.

,,To je prosím...Nová uklízečka v sekci pro klobásy! Zabloudila a tak ji s Viktorem provádíme jak se dostane zpátky.." Než si Vil uvědomí že na tohle by neskočil ani sám Andrej Babiš, jejich šéf promluví.

,,Oh! To jsi ty, Josefína Omáčka! Jen tak dále! Možná se někdy dostaneš na lepší místo," jen se sladce pousměje a odcupitá pryč. Všichny si oddechnou.

,,Proč jste byli tak napjatí? Mě se zdal docela v pohodě," zeptám se.

,,No..ehm..On nesnáší homosexuály..."zašeptá mi do ouška Victor a já se podívám na Vil a na Victora. Takže to znamená že Vil musí tajit svůj vztah s Wolfií a Victor...Taky?

,,Ty si taky h-" hned mě zastaví a jen opatrně přikývne.

,,Prosím ale neříkej to nikomu. On by nás pak Šéf zabil..." sklopí obličej a Vil taky. Je mi jich líto...Takového šéfa bych doopravdy zabila!

,,No ale zpátky k focení," Zasměje se Vil, čím odlehčí napjatou atmosféru. Začne se prohrabovat ve skříni a když konečně najde co potřebovala, hodí to na mě.

,,Tady máš šaty. Vyzkoušej si je. Tam jsou kabinky," ukáže hlavou na malé místnosti s názvem kabinky pro ženy. Jen si povzdechnu a jdu se převléct.

,, Co to jsou kurňa za šaty?! Jsou snad pro batolata!" Vykřiknu naštvaně, když si je oblékám. Po jednom, možná dvou stoletích, je konečně obléknu a vyjdu s nima ven. Neumím moc popisovat šaty, proto vám jen řeknu, co mi řekla Vil.

,,Tyhle šaty se k tobě hodí stejně jako... Ment se hodí ke Gejmrovi!" Nechápala jsem význam těch slov, ale určitě to bylo něco úchvatného. Poznala jsem to tak, že Vil kvůli tomu málem omdlela a Victor měl otevřenou pusu až dokořán.

,,Um...Tak co? Vypadám v tom dobře?" Zeptám se ale nikdo na mojí otázku neodpoví. Všichny na mě mlčky zírají. Zakašlu a Vil se očividně zpamatuje protože začne už konečně mluvit.

,,Nemám slov!Tohle se k tobě úplně hodí!"Začne mě chválit Vil  a já se jen hrdě podívám.

,,Vidím z tebe novou modelku!" přitá se k chválení i Viktor. Já jako velmi egoistické stvoření se projdu mezi nimi a přitom vrtím zadkem. Tak aspoň chodí modelky, ne? Všichny mi začnou okamžitě tleskat.

,,Fantastické! Fantastické!" Obdivuje mě Vil do té doby než zakopnu o rovný povrch a spadnu přímo na ní. Samozřejmě že Vil spadla se mnou.

,,Jste v pohodě?"přijde k nám Viktor a začne si dělat starosti.

,,Strašně se omlouvám!" Postavím se a pomůžu Vil na nohy. Ta jen mávne nad tím rukou.

,,Je to ok," mávne rukou Vil a pousměje. Taky se pousměju. Vil najednou začne hrabat v tašce, kterou si celou dobu nesla v ruce. Zkoumavě se na ní dívám. Po 5 minutách vyndá ten můj obrázek a já okamžitě zčervenám.

,,Okey. Vezmi si ten obrázek a pojď za mnou" řekni mi Vil a já tak udělám. Společně i s Viktorem jdeme do nějaké místnosti. Připadá mi to spíše jako velmi chudej pokoj nějakého studenta ale nebudu si nad tím lámat hlavu. Nejsem přece fotograf, ne?

,,Okey. Sedni si nějak elegantně na to sedadlo, které je za tebou. Obrázek zatím drž jen v ruce" nakáže mi paní profesionální fotografka.Vlastně až teď přemýšlím co tu Viktor bude tu celou dobu dělat? Bude se na nás jen dívat? Každopádně si na ni sednu. Nejsem zrovna nějakej model takže si na ni sednu přímo jako když kočka sere.

,,Ježíši marja, Kene! Sedni si normálně a jen si přehod nohu přes nohu!"Směje se mi Vil. Jen přetočím panenkami a sednu si jako normální a inteligentní člověk.

,,No! To už je lepší!" uchechtne a já jen nepříjemně zabručím. Nemám ráda focení. A už vůbec ne když mám na sobě šaty! Nicméně Vil se na mě tak zamyšleně podívá a po pár minuta ticha, kterou Vil využila k přemýšlení, jak mě poskládat a já zase k plánu útěku, se konečně pohne mým směrem. Přijde ke mě a začne mě různě skládat. Ruku mi dá na boky a celkově mě celou úplně pohne. Musím vážně vypadat teď jako nějaká Barbie.

,,Okey. Myslím, že je to dokonalý" Usměje se. Musím se usmát taky. Je pravda že i když vypadám určitě jako Barbie- i když nemám na sobě žádný make-up- usmívám se jako ona. Je to zvláštní. Kdyby byl místo vil Bakugou určitě bych ho už zabila nebo on mě.

,,Dobře! jdu fotit!" Osloví mě a já se začnu usmívat jak nejvíc umím. Znervózním když uvidím že mě Vil nefotí ale jen naštvaně kouká do foťáku. Asi jsem pěkně hnusná...

,,U Svatého Menta!To už není ani možný!" zanadáva si Vil.

,,Co se stalo?" vyjeknu. Chci se za ní jít podívat, ale pak si vzpomenu že by bylo ošklivé kdybych se postavila a Vil by mě pak zase musela nainstalovat na správné místo.

,,Mám rozbitý foťák! Asi se rozbil, když jsi na mě padala" Odpoví tvrdým tónem.

,,Co teď budeme dělat?" Zeptám se a mám zoufalý výraz. Kéž bych zůstala doma u Touky a nesouhlasila bych s Vilinym nápadem!

,,Netuším...Půjdu se zeptat, ty tu zatím zůstaň a nikam nechoď, jasný?" jen přikývnu a Vil i s rozbitým foťákem odejte z místnosti pryč. Až teď si všimnu že Viktor tu už není. Odešel jako duch.

,,Hej. Ty jsi tu nová?" Přijde ke mně najednou nějaký týpek a začne na mě povykovat.

,,No já...Em...Jsem...Uklízečka!"

,,A kde máš mop a proč máš na sobě šaty?" Zeptá se zvědavě a přesto tak ošklivě, jako kdybych byla jen odpad.

,,No já...Zrovna si jdu pro novej! A šaty mám protože...jsem vyprosila u šéfa abych je mohla nosit!" netuším proč mu lžu ale vím že na tuhle blbost neskočí. Mám z něho ale špatný pocit. Ten kluk mi je už od pohledu nesympatický.

,,Hm.." zamumlá a chystá se odejít. Ovšem já, jako ten největší blbec netušící co dělat, ho musím musím chytnout za jeho bílou mikinu. On se ke mně otočí a vražedně se mi prohlédne do očí. Jeho oči... Jsou tak sakra studené, že to není možné. Až teď si všimnu jeho bledé kůže a roztrhaných koutků, z kterých teče malý plamínek krve. Je to vůbec člověk?!

,,Am...A..a co tu děláš ty?" Polknu nahlas. Nevím proč se s ním pořád bavím , když mi nahání hrůzu!

,,Já? Já jsem hlavní fotograf" Odsekne mi a odstrčí mojí ruku, která zvírala jeho mikinu.

,,Keneeeee! Jsem zpět! nakonec mi dali nějaký jine-" Přiběhne k nám vysmátá Vil, však mě dvakrát do smíchu moc není.

,,Jé! Jeffe! Co tu děláš, kámo?!" Snažící se o úsměv, ho Vil poplácá po rameny jako starého známého. On stále ale kouká jako vrah... Proč mi přijde, že doopravdy někoho zabil?

,,Jen jsem to šel tady zkontrolovat..." zamumlá. Obě dvě jsme mega moc nervózní.

,,Ale už jsem na odchodu" informuje nás a pomalým krokem odejte z místnosti pryč. obě si oddechneme úlevou.

,,Kdo to byl?" Zeptám se a Vil si jen poklidně nadechne, aby mohla začít.

,,Jeff Woods.. Jeden týpek...Jakožto fotografi jsme spolu už několikrát fotili. Pracuje se s ním výborně, ale...Není zrovna moc milý. Ale když se ožere...To máš vidět jaká je s ním pak sranda!Určitě musíme jednou zkusit! I když...Nedoporučuji chodit po tajných uličkách, po kterých chodí on..Mohla by si vidět velmi traumatické a divné věci..." zachvěje se Vil. Nechci radši ani vědět co tam viděla. Umím si to z toho jak jsem ho vnímala pěkně představit.

,,Počkat počkat..Nebyl to náhodou ten vrah?!" Vykřiknu.

,,Em..No jo...Údajně jo ale bylo moc málo důkazů... Takže ho propustili. Jaká byla vůbec ta jeho přezdívka? Jeff...Jeff the Killer? Nějak tak?" Jen mlčky přikývnu. Obdivuji Vil a všechny její kolegy. Nedokázal bych pracovat s vrahem.

,, Přestaneme se o takových tématech bavit a radši se bavme o tom focení!" Vykřikne Vil a následně se zamračí.

,,Říkala jsem ti ať nikam nechodíš! Teď tě musím poskládat ještě jednou!"Zasměje se Vil a začne mě zase skládat do pózy modelky. Nechávám se, už to chci mít za sebou.

,,Okey, teď se nehýbej! Mělo by to už jít" Usměje se Vil a začne fotit. Já se musím usmívat, i když v nitru duše se mi chce brečet. Proč jsem na to kývla? Možná protože jsem byla omámená tím východem slunce? Člověk přikývne skoro na všechno když se kouká na něco tak krásného jako východ slunce.

,,Dobrá! A teď si jen vezmi ten obrázek a přitiskni si ho ke hrudi. Jo! Přesně takhle!" Přikazuje Vil.

*** ***

Právě vyrazíme s Vil domů pěšky. Viktor nás chtěl hodit domů ale já nechtěla. Zdrželi jsme se asi o 2 hodiny. Nikdy jsem se takhle nebavila! Poznala jsem hodně nových a skvělých lidí.

,,Tak co? Jak sis to užila?" Usměje se na mě Vil.

,,Tenhle. Den. Byl. Úžasný! "Zakřičím na celé kolo a obě se začneme smát. Vzpomínám jak Vil dělala prank na toho kluka, který vypadal jako vrah a já s Viktorem a ještě jednou holkou jsme to natáčeli. Řekla mu že ho miluje(protože Vil očividně neumí vymyslet nic lepšího a originálního)a že chce s ním mít děti. Samozřejmě že ho to zaskočilo ale stále měl ten jeho kamenný výraz. Jeho odpověď zněla:  ,, Nejsi náhodou lesba? Nebo ti snad připadám jako holka?" Upřímně tenhle den se zapíše do dějin lidstva.

,,To jsem ráda!" Usměje se Vil a dál kráčíme spolu po chodníku. Obě dvě mlčíme, přemýšlíme o tom úžasném dny co jsme prožili.

,,Taky sis takhle užívala, když jsi tu ještě pracovala s Wolfií?" Začnu konverzaci. Čekám na odpověď ale místo toho se dočkám jen smutného pohledu.

,,Ani ne..s Wolfií to bylo utrpení. Hlavně proto, že se na nás každý koukal jinak."

,,Co?Jak jinak? Kvůli tomu že jste lesby?" Zeptám se utrápeně.

,,Ne to ne. Dlouhá historie, možná ti to někdy řeknu" mávne rukou Vil a já přikývnu. Musím respektovat její soukromé, přece jenom, nejsem její práva manželka.

Po zbytek cesty mlčíme. Není to takové to trapné ticho, spíše ticho ve kterém si můžeme obě srovnat myšlenky.

Vil

Dojdeme před barák, zrovna se chystám otevírat dveře když najednou ze dveří vylítnou psi plnou rychlostí a za nima asi polo zabitá Touka.

,,Ježíši, co se vám stalo?!" Vykřikne Ken.

,,Ten pes..On..On je Satan!" Vykřikne rozpačitě Touka.

,,Je pravda že Groot je poslední do-"

,,Cože?Groot? Ta Bordel Kolie? To je úplně zlatíčko oproti tomu malému!" Přeruší mě Touka svým zoufalým křikem a já se musím začít smát. Cože? Že ten maličký pes je Satan? Když Arbo nikdy nezlobil.

,,Všechno kousal, nepřestal štěkat! Chtěla jsem ho pustit ven ale on mě kousnul! Chtěla jsem vám zavolat ale ten zmetek mi rozkouzal i mobil!" Mám pocit že se za chvíli rozbrečí. S Kenem ji začneme uklidnovat a řekneme ji ať si lehne na gauč. Ona tak provede a my se koukáme jaký tu je bordel.

,,Ach jo..Fakt tohle musím uklízet?" Povzdechne si Ken.

,,Neboj, já ti pomůžu" Usměju se a dojdu pro koště.

,,Nemůžu uvěřit že takhle malý pes nadropil takovou paseku" kroutí nevěřícně Ken hlavou. Taky nechápu, Arbo nikdy v životě nezlobil, tak proč najednou?

,,Hej...Vil, co to je?" Zvedne z podlahy už rozbitý obrázek kde stojím já, Wolfie a Tery. S Wolfií si tam dáváme pusu a Tery se usmívá jak nejvíc dovede. Jo jo..Tehdy jsme ještě chodily do školy.

,,To bylo myslím že v devítce, ta vlevo jsem já, tu s kterou si dávám pusu tak to je wolfie, a ta ktera je vedle nas tak to je moje kamarádka Tery. Pamatuji si že ten den co jsme to fotili, jsme s Wolfií přiznali svoji orientaci a začali spolu chodit. Klidně to vyhod do koše" Mávnu nad tím ruku a dál začnu uklízet.

,,Cože? Proč bych to měla vyhodit? Když to je Vaše památka!"

,,Člověk by neměl být závislý na nějaké věci" uchechtne se, vezmu ji to z ruky a vyhodím to za ní.

,,A nebude Wolfie naštvaná? Co když si tu fotku chtěla nechat na památku?"

,,Prosím tě. Wolfii zajímá jen Ulice v karanténe" Zasměju se.

,,Nemyslíš si že jsi na ní až moc zlá?"

,,C..cože?"přestanu zametat a podívám se na ní. Její oči se změnily, jsou teď víc chladné.

,,Ale nic...Neřeš" začne se usmívat a odvrátí ode mě zrak. Co tím myslela? Vždyť se jen tak škrátlíme. To lidi dělají, když se navzájem miluji, ne?

2297 slov