,,Náš tým to celé prohraje" zasténala Anja, když jsme se vrátili na chatku. ,,Frosty všude napsal, že jsou to lidi"
Vyprskla jsem smíchy. ,,I u Hedviky? A Hagrida, který je poloobr? Nebo u Křivonožky?"
,,Ti tam byli?" Podivila se Anja a Teresa se uchechtla.
,,To říkám, neschopný tým" rozhodila Anja rukama.
Znovu jsem sklopila pohled ke knížce, rozhodnutá, že už konečně dočtu tuhle kapitolu, na které jsem se nějak zasekla. No, ale asi už bych si měla zvyknout, že na táboře se přes to nikdy nepřekoušu.
Odněkud zvenku se ozvaly rozrušené hlasy a já jsem tázavě podívala na holky. Všechny jsme vešly na verendu a všimly si, že ostatní udělali to samé.
Jack proběhl zrovna kolem naší chatky a spěchal k vedoucím. Zajímalo by mě, co dělal někde za naší chatkou.
Nechápavě jsem se otočila na holky, ale ty vypadaly stejně zmatené.
Z vedlejší chatky se rozběhli Waryen, Frosty a Justin.
Přimhouřila jsem oči, když se postavili k vedoucím, kterým něco ukazoval Jack.
,,Vidíte, co to má v ruce?" Zeptala jsem se. Neměla jsem nijak zvlášť ostrý zrak, což bylo možná způsobeno tím, že jsem si v noci často četla, často i bez světla.
,,Je to... Míč" řekla Marie a nechápavě se zamračila.
,,Ale ten míč vypadá divně" podotkla Teresa. ,,Není nafouknutý a je umazaný od... Něčeho. Vypadá to jako popel"
,,Ne že není nafouknutý" řekla Anja. ,,On je nějak proděravělý"
Štvalo mě, že oni tam tak dobře vidí a já jsem slepá jak patrona.
Vedoucí poslali Jacka pryč a pak odešli do budovy i s Waryenem, Justinem a Frostym.
Když se ukázalo, že se nebude dít něco dalšího, ostatní se vraceli ke svým předchozím činnostem.
,,Jdeš?" Zeptala se Anja, která se chystala jít zpátky do chatky.
,,Za chvíli" ujistila jsem jí a stále stála na verandě. Musela jsem se ujistit.
No jasně. Přesně, jak jsem si myslela.
Pomalu a v pravidelných intervalech odcházeli do budovy ostatní členové Waryenovi party, tak aby si toho nikdo nevšiml. Kromě mě, samozřejmě.
Co se stalo?
Odjakživa jsem byla až moc zvědavá a tohle bylo velké sousto, velké tajemství. Poháněla mě touha, zjistit co se děje.
Vyhledala jsem pohledem Jacka a rozběhla se k němu.
Když mě zaregistroval, zamračil se.
,,Jacku, co se stalo?" Zeptala jsem se snažila se do svého hlasu vložit co nejméně zvědavosti. Aby to znělo jako hlas někoho, koho to zajímá, ale zas tak mu na odpovědi nezáleží.
,,Nemám o tom mluvit" řekl nabručeně, ale pak se mi zadíval do zlatých očích. ,,Ty patříš k Waryenovi?"
Fuj. Jak si někdo může myslet, že patřím tam? Už jsem se chystala říct ne, ale pak mi došlo, že mi to Jack možná řekne, když si bude myslet, že tam patřím.
Takže jsem přikývla.
,,No, hráli jsme vybíjenou" řekl Jack váhavě, ale vypadal, že je trochu uvolněnější. Příčilo se mi, že jsem mu musela lhát. ,,Míč odletěl za chatky někam do lesa a já pro něj běžel. Nějakou chvíli jsem ho nemohl najít a chystal jsem se to vzdát, ale v tu chvíli jsem ho uviděl. Jenže vypadal, jakoby ho rozpáralo nějaké zvíře a byl pokrytý popelem"
Myšlenky mi horečně poletovaly hlavou. ,,Díky Jacku" řekla jsem a pohledem při tom zabrousila k budově.
Udivilo mě, že v jednom okně jsem zahlédla Waryena, který mě probodával pohledem.
On mě viděl. Určitě nechtěli, aby někdo o tom míči věděl-ačkoliv jsem netušila, v čem je to tak důležité-a teď jsem to zjistila.
No, to je tvoje smůla, pomyslela jsem si, když jsem od něj odtrhla pohled a zamířila do chatky. Už něco vím. A já zjistím všechno.

⚜Waryen⚜

,,Myslím, že jí to Jack vykecal" řekl jsem zamračeně a otočil se zpátky k ostatním.
,,Um, komu?" Nechápala Kassandra.
,,Nicole, že?" Hádal Frosty a já přikývl. On se ušklíbl.
Poté, co jsem odmítl ten jeho pitomý úkol mi dal široké kázání o tom, že jsem měl jedinečnou šanci a promarnil jsem jí.
,,Waryene, můžeš nám vysvělit, co s tou holkou furt máš?" Povytáhl Aaron obočí.
Věděl jsem, že moje parta si toho samozřejmě všimla. Oni byli hodně vnímaví. Ale kromě Frostyho jsem to neřekl nikomu. Ne že bych ostatním nevěřil, ale vždycky jsem si radši držel od ostatních odstup.
,,Nemáme tu řešit něco důležitějšího?" Připomněl jsem a ukázal na míč, ležící na stole.
,,Waryen má pravdu" řekla Cassidy. ,,Tohle se ještě nestalo. Pronikly do reálného světa"
,,Už se to stalo" podotkl Justin. ,,Říkali jste, že před dvěma lety tu hořelo. A taky ty polámané stromy..."
,,Jenže tady jde o ty stromy" připomněl jsem mu netrpělivě. ,,Copak jsi zapomněl?"
,,Zacku?" Řekla Mackenzie. ,,Viděl jsi něco?"
Nejmladší člen naší party-bylo mu sotva čtrnáct-zavrtěl hlavou. ,,Má schopnost mě ještě nikdy nezklamala" řekl váhavě. ,,Ale mohlo by se to stát"
,,Takže se připravíme?" Nadchl se Justin a já nad tím klukem měl chuť zavrtět hlavou. Justin byl s námi dost dlouho na to, aby věděl, že to co děláme, není žádná sranda, ale to mu nebránilo, myslet si, že je to ta nejlepší věc na světě.
,,Pro jistotu" řekl jsem. ,,Pokud se jim podařilo proniknout do reálného světa, nesmíme dovolit, aby někomu ublížili"
Před očima se mi objevila podobizna jedné nejmenované, zlatooké dívky.
,,No, když jsme vyřešili tohle" řekla Kassandra a zamračila se na mě. ,,Můžeš nám říct, co s tebou je?"
Pohledy všech se na mě zase upřely a mě to bylo nepříjemné.
,,Nic se mnou není" řekl jsem klidně.
,,To si výkladej někomu jinému" ušklíbl se Nicholas. ,,My nejsme blbí"
,,To si ani nemyslím" ujistil jsem ho. Povzdechl jsem si a otočil se zády k nim, opřel se rukama o parapet.
Skoro automaticky jsem vyhledal chatku třináct. Nějak vnitřně jsem cítil, že je uvnitř a v bezpečí. Ale byla až moc blízko lesa. To se mi nelíbilo.
,,Haló" zavrčela Ruby. ,,My tu pořád jsme, představ si"
Otočil jsem k ní hlavu a probodl jí pohledem. Ruby občas dokázala být nesnesitelná, ačkoliv nikdo by jí nemohl odepřít její bojové schopnosti.
,,Tak si přečti moje myšlenky a zjistíš to" vyštěkl jsem. Tím, že na mě naléhali, jsem jim to chtěl říct ještě méně.
,,Věř mi, kdyby to šlo, tak už to udělám" zašklebila se.
,,Bože, tak ho nechte" zavrčel Frosty. ,,Když vám to nechce říct, tak nechce"
Nevím, jestli jsem se měl cítit vděčný za to, že mě brání, nebo naštvaný, jelikož já něčí pomoc nepotřeboval.
,,Fajn, řeknu vám to" zabručel jsem a v rychlosti jim vysvětlil všechno, co jsem řekl Frostymu a Mackenzie.
Všichni mě nevěřícně pozorovali.
,,Děláš si srandu?" Vyprskl Justin. ,,A zrovna moje ségra!"
,,Nemám tušení co to znamená a nelíbí se mi to" řekl jsem. Cítil jsem se svázaný.
,,Waryene..." Povzdechl si někdo a já se otočil na Aarona. Bylo mu šestnáct a měl vlasy podobného stylu jako já-čili věčně rozcuchané-s vyjímkou toho, že on je měl černé. ,,Já vím, co to je"
Všechny pohledy se zase upřely na něj a já překvapeně povytáhl obočí.
,,To samé jsem cítil, když jsem se podíval na Kassandru" vysvětlil Aaron a černovlasá dívka si ho nečitelně pozorovala. ,,Akorát mnohem silněji než ty"
Očividně mu bylo nepříjemné, říkat to takhle přede všemi. Chápal jsem ho.
,,Zatímco ty cítíš jenom takové letmé nutkání, u mě to byli skoro jako příkazy, nedokázal jsem myslet na nic jiného" řekl.
,,Ale co to znamená?" Nechápal Justin. ,,Proč se to děje?"
,,Zajímalo by mě, jestli to probíhá jenom mezi vyvolenými, nebo i mezi vyvoleným a člověkem" uvažovala Mackenzie.
Frustrovaně jsem si povzdechl. Měli jsme moc málo informací. A to jsem nesnášel.