♡Anja♡

Moje zkušenosti s odstrkováním lidí z cesty, se náramně hodili, když jsem se chtěla probít až na začátek fronty. A když někdo zaprotestoval, stačilo mu, podívat se na Frostyho, který stál u mě jako věrný ochránce, a ihned zmlknul. To mě těšilo, ačkoliv bych byla ještě radši, kdyby byli stejně vyděšení ze mě. Ale to asi těžko, vzhledem k mé výšce.
Nakoupila jsem hromadu jídla, penězi jsem nešetřila. No co, zásoby pomalu začínaly docházet. Najednou k nám přišla Cassidy, přesněji k Frostymu.
,,Jelikož tu Waryen není, zastupuješ ho" vysvětlila. ,,Řekni ostatním Zabijákům, že já a další vedoucí si myslíme, že tahle bouře je vyvolaná pliktrajem"
Frosty se zachmuřil a přikývl. Následovala jsem ho z bufetu.
,,Co je to... Pliktraj či jak?" Zeptala jsem se po chvíli.
Frosty se zašklebil. ,,Nečetla jsi tu knihu?"
Pokrčila jsem rameny. ,,Knihy mě nikdy zvlášť nebraly. No, co to teda je?"
,,Jedna z vzácnějších příšer. Dokáže ovládat počasí. Není moc nebezpečný, ale otravný. Jak vidíš, zrovna teď se nám bouře moc nehodí" vysvětlil a začal obcházet všechny Zabijáky. Nebylo to těžké, většinou byli shromáždění blízko sebe. Moc se nebavili s těmi, kteří rovněž nebyli Zabijáci. Já jsem to nechápala, jelikož já osobně jsem se bavila se všemi a to i přesto, že jsem se rovněž stala Zabijákem. Jednou jsem se na to ptala Frostyho a on mi odpověděl: ,Je docela těžké se bavit s obyčejnými lidmi. Zaprvé, většinou se s námi nikdo bavit nechce, vzhledem k naší pověsti. A zadruhé, my si od nich rovněž držíme odstup, protože kdyby k nám měl blízko nějaký obyčejný člověk, určitě by si všiml zranění a začal by si dávat dvě a dvě dohromady. Ne, nejlepší je bavit se s těmi, kdo jsou jako my'
S tím jsem nesouhlasila a taky jsem mu to řekla, ale on se jen zasmál, jakoby to byl nějaký hloupý vtip. Blb.
,,Pliktraj?" Zasténal Aaron. ,,Grr a já si myslel, že jeden den můžeme prožít bez zabíjení příšer"
,,Já říkal, že ty mraky budou dělat potíže" zamumlal Justin a vrhl na mě významný pohled. Ignorovala jsem ho.
Cassidy svolala všechny táborníky k sobě a když nás přepočítala, řekla: ,,Určitě jste si všimli těch mraků. Blíží se k nám bouře a já nechci riskovat, že půjdeme do tábora v bouřce a někomu se něco stane. Proto tady zůstaneme do chvíle, než bouřka přejde"
Zabloudila pohledem k Zabijákům. Kdo ví, kdy bouřka přejde, když je to nějaká vyvolána bouře stvořená jakousi příšerou.
,,Už jsme to domluvila s majitelem chaty, dovolí nám zůstat" dodala ještě. ,,Všichni se přemístíme do jídelny. Nikdo nebude venku, je to jasné?"
Ozval se hromadný souhlas, Cassidy přikývla a my se začali přemisťovat do chaty.

❇Teresa❇

Netrvalo dlouho a venku se rozpoutalo peklo. Mladší děcka se báli a vedoucí je museli tišit. Dokonce několikrát vypadli pojistky.
Seděli jsme v prostorné jídelně a já pozorovala, jak vítr a déšť naráží do oken a uvažovala jsem, kdy je vyrazí. Také jsem viděla neustále záblesky světla, vyvolené blesky a poslouchala následné hřmění.
Děcka byli vystrašená.
Obyčejní táborníci byli vzrušení.
Zabijáci napjatí a zachmuření.
Vedoucí ustaraní.
A jediná Anja si tam něco dělala na mobilu a vypadala, jakoby jí nějaká bouřka ani v nejmenším nezajímala.
,,Tady ti nemůže jet signál" poznamenala jsem. ,,Nejenže jsme někde vysoko, ale navíc zuří bouřka"
Anja mi neodpověděla, byla až moc zažraná do mobilního světa. Povzdechla jsem si a podívala se ven zrovna ve chvíli, kdy udeřil další blesk a ozářil celou místnost. Tentokrát byl hrom tak mohutný, až začali děti křičet a já sebou trhla.
Zajímalo by mě, co dělají Waryen s Nicole.

☂Cassidy☂

Pokusila jsme se dovolat Waryenovi, abych mu řekla že se zdržíme kvůli bouřce, jenže tu byl tak špatný signál, že to nebylo možné.
Zavrčela jsem. Jedna z možností, jak ukončit tu bouřku, byla zabít pliktraje, jenže jsme zaprvé nevěděli kde se nachází a navíc jsem nechtěla riskovat jejich životy v bouřce. Přesto možná nebudeme mít na výběr.

✴Nicole✴

,,Něco se muselo stát" řekl Waryen a já se na něj unaveně podívala. Po celý den jsme cvičili, cvičili a cvičili. Boj, magii, střelbu z luku nebo pistole... Nestěžovala jsem si, chtěla jsem mu ukázat že jsem schopná bojovat s příšerami, ale sama jsem o tom pochybovala, vzhledem k lehkosti, s jakou mě porážel. A to jsem ještě měla dojem, že mě šetří.
,,Proč?" Zamračila jsem se.
,,Měli se už dávno vrátit" vysvětlil. ,,Zkusím zavolat Cassidy"
Kdybych byla normální tábornicí, nejspíš bych si pomyslela, že se prostě někde zdrželi, nebo tak něco. Ale vzhledem k tomu, že jsem taková nebyla, mohla jsem se jenom obávat, že za to můžou jedny nejmenované potvory.
Sledovala jsem ho jak drží mobil u ucha a musím se přiznat, že jsem spíš sledovala jeho hruď, než obličej a mobil. Četla jsem každé jméno, které měl vytetované. Když jsem zahlédla jméno Ava, bodlo mě u srdce. Bylo napsáno elegantními písmeny a kolem něj poletovaly ptáci a rostly květiny.
,,Nic" zavrčel Waryen a já rychle přesunula pohled k jeho obličeji.
Najednou jsem uslyšela hrom. Byl to tak nečekaný zvuk, že jsem málem spadla na zem.
,,Bouřka" poznamenala jsem a snažila se skrýt své nadšení, protože Waryen bouřky nesnášel, zatímco já je milovala.
,,Možná je zdrželo právě tohle" uvažoval Waryen. ,,Snad se nikomu nic nestalo"
,,Snad" souhlasila jsem.
Waryen se svých obav nezbavil, přesto řekl: ,,Pojďme se najíst"

Jíst večeři bez přítomnosti ostatních lidí bylo hrozně zvláštní. Ale také mi to přišlo nezvyklé důvěrné, protože kromě kuchařek jsme tu byli sami.
Na večeři byly šunkafleky, moc jsem to nepostřehla. Ačkoliv jsem jedla, spíš jsem vnímala Waryena a to, co mi říkal.
,,Kdy máš narozeniny?" Zajímala jsem se po kratší přestávce v rozhovoru. V jídelně bylo šero, jelikož svítilo jenom jedno světlo a venku zuřila bouře.
Waryen se zarazil s vidličkou na půl cesty k ústům. ,,Kolikátého je?" Zeptal se a já se zamračila a podívala na mobil. ,,Dvanáctého"
Waryen se ušklíbl. ,,V tom případě zítra"
Vykulila jsem oči. ,,Ty máš zítra narozeniny?"
To snad ne. Waryen přikývl a já si povzdechla.
,,Co tak smutná?" Zeptal se.
,,No, možná to bude znít hloupě, vzhledem k tomu že jsme se dali dohromady ještě nedávno, ale nemám dárek" poznamenala jsem.
Waryen pokrčil rameny. ,,To je mi jasné. Ještě před chvílí si navíc nevěděla, že narozeniny mám zítra" řekl. ,,Nic nepotřebuji. Stačí mi, že jsi tu semnou"
Usmála jsem se a sklopila pohled k jídlu.