Chvíli nikdo nemluvil.
,,Takže ty dívky nemůžeme úkryt" řekla pomalu Cassidy. ,,Protože je potřebujeme na zničení portálů"
,,Ale když přijedou sem, zvětší se možnost, že je Noční můra chytí všechny" dokončil za ní Dinari.
Cassidy přikývla.
,,A navíc, nejsem si jistý, jestli vám budou chtít pomáhat. Nechtěli mluvit pomalu ani s námi a očividně nemají nejlepší vztahy s ostatními vyvolenými" řekl Dinari.
Cassidy si povzdechla. ,,Nějak to vyřešíme-" začala, ale než to stihla dokončit, do pokoje pana Dinariho vtrhl nějaký chlapec.
,,Ty dvě holky jsou pryč!" Vyhrkl. Dinari vytřeštil oči a pak se obrátil znovu k nám. ,,Pak se vám ozvu. Děkuji za rozhovor, ale už musím jít" řekl a s těmi slovy ukončil videohovor.
Vydechla jsem. No super.
,,Myslíte si, že je dostala Noční můra?" Vyslovila Teresa obavy nás všech.
,,Snad ne" zabručela Cassidy.

,,Waryene..." Řekla jsem později, jelikož jsem si něco uvědomila.
Museli jsme si rozdělit, kde kdo bude spát. Někdo si zabral tělocvičnu, někdo půdu a Leo s Harrym se například usídlili v kuchyni.
Já a Waryen, Teresa a Justin a Anja s Frostym jsme si zabrali právě tu půdu. Nebylo to úplně ideální, všude se vznášel prach a byla tu spousta harampádí, ale jinak to tu bylo celkem útulné.
Waryen se na mě tázavě podíval.
,,Co moje matka? Jak si vysvětlí, že jsme s Justinem nepřijeli z tábora s ostatními? Protože se mi nechce věřit, že by se podařilo utajit, že byl tábor zkrácen" řekla jsem.
,,Tvoje matka o vyvolených ví" odpověděl Waryen klidně a já vykulila oči.
,,Cože?!" Vypískla jsem a Waryen se pobaveně zašklebil. ,,Tvůj otec jí to řekl, sotva jste se narodili. Ono je docela divné, když má dítě od narození zlaté oči, víš? A když má někdo potomka vyvoleného, tak je povinností informovat rodiče, který o příšerách nic neví, že opravdu existují a seznámit je se skutečností, že jejich dítě s nimi jednou bude bojovat. Moc nadšení z toho většinou nejsou, ale chápou že je to nutné" vysvětlil Waryen.
Vydechla jsem. Takže jsem byla poslední z rodiny, kdo se dozvěděl o příšerách. Super.
,,Waryene?"
,,Hm?"
,,Co bude teď?"
Viděla jsem, jak se nechápavě zamračil.
,,No, co bude dál? Nemůžeme tady na tomhle táboře být věčnost. Musíme jednat" snažila jsem se mu vysvětlit svoje myšlenky.
Waryen si povzdechl. ,,Nevím co bude dál. A upřímně? Nechci to vědět"

,,Pozor" ušklíbla jsem se, když Waryen zakopl na schodech.
,,To si mi řekla brzo" poznamenal.
Měl zavázané oči a já ho vedla někam pryč. Chtěla jsem s ním oslavit ty jeho narozeniny, když jsem to nestihla a zeptala jsem se Zabijáků, jestli neexistuje nějaké hezké místo, kvůli kterému bych nemusela chodit ven, rovnou k příšerám. Ukázalo se, že takové místo opravdu existuje a když mi ho Kassandra ukázala, okamžitě jsme věděla, že to je to pravé. Taky o něm věděla jenom ona a Aaron, plus vedoucí Annabeth, která jim pomohla ho odhalit, takže to bude pro Waryena překvapení.
,,Promiň" uchechtla jsem se a můj hlas se odrazil od stěn. Kráčeli jsme kamennou chodbou, cesta to byla hrbolatá a nepříjemná. ,,Už tam skoro jsme"
,,Nechystáš se mě náhodou zabít, že ne?" Zeptal se a já se tajemně usmála, ačkoliv on to nemohl vidět.
,,Možná" řekla jsem.
Waryen něco zamumlal, nepostřehla jsem co.
Zahnuli jsme za roh a já konečně spatřila svůj cíl. Nadšeně jsem se zazubila a sundala mu šátek z očí.
Waryen zamrkal a rozhlédl se. Pak otevřel pusu v malém, udiveném o.
Musela jsem se jeho výrazu zasmát.
Vynořili jsme se v celkem malé, vlhké jeskyni. Ze stropu trčely krápníky a na hlavu nám padaly kapky. Přesto nejzajímavější bylo jasně modré jezero, které doslova zářilo. Opravdu, vyzařovalo podivné, modré světlo které osvětlovalo jeskyni.
Na kraji jezera se nacházela nějaká malá deka s jídlem, které jsem chvatně přichystala-a vzhledem k mým kuchařským schopnostem to nebude nic moc-a se zelenomodrou lucernou. Nejdřív jsem uvažovala nad svíčkami, ale pak jsem si řekla že ta lucerna bude více ladit s modrým světlem.
,,Páni" vydechl Waryen. ,,Jak jsi to našla?"
Zazubila jsem se. ,,Musím přiznat, že sama bych to neobjevila, ale..." Neurčitě jsem pokrčila rameny. ,,Jo a to jídlo asi nebude nic moc, ale tak snad se to aspoň trochu bude dát jíst"
Waryen se uchechtl a oba jsme si sedli na deku. Neodolala jsem a ponořila do zářivé vody ruku. Byla překvapivě teplá.
,,Je to dobré" ujistil mě Waryen, když zkusil první sousto něčeho, co měl být čokoládový zákusek. Dělala jsem ho narychlo a pochybovala jsem, že chutná dobře a že mi to Waryen říká jen tak. Když jsem ho snědla, musela jsme v duchu uznat, že opravdu nechutná tak špatně, ačkoliv výborný taky není.
Mlčky jsme dojedli i ten zbytek mých nepovedených pokusů o jídlo a to odklidila někam do rohu jeskyně.
Pak jsme si sedli vedle sebe a sledovali jezero. Jo, hrozná zábava.
,,Díky" řekl Waryen po chvíli a prolomil tak už delší ticho.
Pousmála jsem se. ,,Neměla jsem žádný dárek a nic jiného mě nenapadlo" pokrčila jsem rameny.
Waryen mě políbil do vlasů. ,,Ty jsi nejlepší dárek"
Zachvěla jsem se a obrátila se k němu čelem. Na tváři mu pableskovalo světlo z jezera. Naše oči se střetly, stejně jako poprvé, jako když jsem poprvé pocítila, že je mou spřízněnou duší, ačkoliv jsem to tehdy ještě nevěděla.
Waryen vzal mou tvář do dlaní, cítila jsem jeho rychlý dech.
,,Můžu?" Zeptal se tiše a já zakoulela očima.
,,Ty se ještě ptáš?" Zašklebila jsem se a on něžně přitiskl své rty na mé.
Zapletl prsty do mých vlasů a já ho objala kolem krku. Lehla jsem si, aniž bych přerušila polibek.
Jestli budeme pokračovat, vymkne se nám to z rukou, pomyslela jsem si omámeně, ačkoliv pro mě bylo těžké myslet na něco jiného, než na něj.
Nikdy jsem neměla nějaký vážnější vztah. Ne že bych byla nějak škaredá a jak už jsem kdysi říkala, hodně jsem se bavila s klukama, takže ani tady nebyl ten problém. Jenže ono je docela těžké, přilákat něčí pozornost, když se bavíte s Anjou. A teď jsem měla Waryena a nikdy jsem nechtěla něco tak silně, jako jeho.
,,Nicole" zamumlal.
Ignorovala jsem ho a natáhla se po lemu jeho trička. Chtěla jsem víc.
,,Nicole" zopakoval už rázněji. ,,Myslím, že by si toho litovala"
To mi trochu srovnalo myšlenky v hlavě. Odtrhla jsem se od něj a sledovala jeho tvář. ,,Máš pravdu" vydechla jsem.
Waryen se pousmál a přikývl. ,,Kromě toho..." Začal a odtáhl se ode mě. Posadila jsem se a sledovala, jak si sundal tričko. ,,Jsem ti chtěl něco ukázat"
Pohled mi okamžitě padl na jedno velké tetování, které zabíralo mnohem více místa, než ta ostatní.
Nicole.
Překvapeně jsem se na Waryena podívala.
,,Tetování je trvalé" vykoktala jsem.
Waryen se zašklebil. ,,Já vím. Stejně jako si přeju, aby byl náš vztah"
No řekněte, není to roztomilé?
,,Kdo ti to tetování dělal?" Nechápala jsem a stále ho pozorovala.
,,Thomas" vysvětlil. ,,Vyzná se v tom"
Přikývla jsem a neodolala jsem a přejela prstem po tom tetování. Pod rukou jsem cítila Waryenův tlukot srdce.
Zvedla jsem oči k jeho tváři a neměla slov. Mohlo se toho stát ještě tolik...
Přitáhl si mě k sobě blíž. ,,Slib mi jednu věc" zašeptal mi do ucha, až jsem se zachvěla. ,,Zůstaneme navždy spolu?"
,,Navždy"