᯾Kassandra᯾

Vletěly jsme s Naomi do dveří těsně předtím, než se země zatřásla a příšery, které se chtěly dostat dovnitř, se propadly trhlinou. Pyšně jsem se usmála. Aaron se činil.
Rychle jsem přistála a odčarovala křídla-ubíralo by mi to zbytečně moc energie.
Naomi se okamžitě postavila čelem ke dveřím-nebo spíš ke zbytku těch dveří-a zavřela oči. O chvíli později na místě, kde ještě před chvílí byli dveře, se objevila stěna, stejně pevná jako ta okolo. Tenhle dům byl postaven tak, aby odolal případnému útoku příšer. Prolomit jeho zdi by bylo více než složité a to i pro ty nejsilnější příšery.
Neztrácely jsme čas. Musíme vystopovat příšery v domě a zabít je dřív, než se jim podaří dostat na střechu.
Okamžitě jsme se vydaly směrem, kterým šly-nebylo to těžké určit, stačilo následovat stopy zkázy, jako zničený nábytek, propadlé schody nebo popadané světla.
Jak jsme se domnívaly, příšery mířily nahoru. Nebo spíš kalaris, který se dovnitř dostal první a který nebyl tak hloupý, jako ostatní příšery, jež ho jenom tupě následovaly.
Brzy jsme dostihly první z příšer-jednalo se o ošklivého, malého medvěda s šedými ostny, které mu trčely z hřbetu.
Nebyl moc nebezpečný, teda dokud jste se nedotkly těch ostnů, které byly naplněny tak silným jedem, že jste umřeli v prvních pár minutách.
Rychle jsem mozara zabila a pokračovaly jsme dál. V dalších chvílích jsme narážely na příšery častěji, začalo jich být víc po hromadě, což znamenalo že jsme je doháněly. Neměly proti nám sebemenší šanci.
Ale kalaris byl příliš rychlý.

♕Nicholas♕

Najednou na mě spadl kus dřeva. Nestihl jsem se vyhnout, ale aspoň jsem si skryl hlavu.
Ukázalo se, že z otvoru, kterým jsme vylezli na střechu a který jsme zabarikádovali vším, co jsme měli po ruce-moc toho nebylo-se nyní protáhl kalaris.
Zvedl jsem se a zvedl tvář k tomu tvorovi.
A srdce mi vynechalo úder.
Ten ještěr. Měl polovinu obličeje spálenou.
V tu chvíli se mi zatmělo před očima.
,,Ne!" Vykřikl jsem, když se na něj Teresa, Mike, Jack a Thomas chystali zaútočit. ,,Ten je můj!"
,,Ale-" začala Teresa.
,,Ne!" Zařval jsem. ,,Zabiju ho!"
Vztek mi zatemnil úsudek. Tenhle kalaris, přímo tady tenhle, zabil Mackenzie. Poznal jsem to, jelikož za ten spálený obličej můžu já. Vrhl jsem po něm oheň, než utekl. A teď ho zabiju. Zabiju ho a bude trpět dlouho!
Kalaris si mě očividně všiml taky a přimhouřil oči-nebo spíš to jedno zdravé. Kalarisové byli velmi inteligentní a měli dobrou paměť. Očividně si mě pamatoval rovněž.
V rukách jsem přivolal oheň a pomalu se přibližoval ke kalarisovi. Ten otevřel tlamu a zařval tak hlasitě a pronikavě, že jsem se musel zacpat uši, což nebyl úplně snadný úkol, vzhledem k tomu že jsem měl v rukách oheň.
Jakmile tlamu zavřel, vypustil jsem ven všechnu svou potlačovanou zuřivost a zármutek-a zaútočil jsem.

☠Rachel☠

Byla jsem sice slepá, ale to nijak mou sílu nezmenšilo. Právě naopak.
Můj svět byl vždycky jenom prázdná temnota, nic víc. Už jsem se tak narodila. Ale když jsem dosáhla věku čtrnácti let... Něco se změnilo. V té tmě, najednou začala zářit světla. Ty světla symbolizovaly jeden život. Jeden život každého zvířete, člověka, vyvoleného nebo... Příšery. Byla jsem z toho zmatená, proto jsem neměla ráda města. Bylo tam až moc lidí, až moc měst. Nejdřív jsem nechápala, co mám s těmi světly dělat. Jenže pak jsem jednoho dne nechala nějaké světlo zhasnout. Nevěděla jsem, jak jsem to udělala a co jsem zabila, nicméně jsem se brzo naučila tuhle vražednou schopnost ovládat. Moje schopnost byla napojená na krev, nebo v případě příšer na to, co ony mají v těle. Dokázala jsem dělat divy.
A teď jsem zabíjela jednu příšeru po druhé, nechávala jsem jejich rudá světla vyhasnout.
Samozřejmě mi to ubíralo spoustu sil, ale byla jsem nedocenitelnou zbraní v téhle bitvě. Dokázala jsem takhle zabíjet na dálku stejně snadno, jako kdyby stáli přímo přede mnou. A ani se nemohli ke mě přiblížit, jinak je je pouhou myšlenkou zabiju.

✴Nicole✴

A minuty plynuly. Měsíc postupoval po obloze a zaléval krveprolití pod sebou chladným, netečným světlem.
Sledovala jsem, jak Nicholas bojuje s kalarisem. Kdykoliv mu chtěl někdo pomoc, Nicholas ho seřval. Byl rozběsněný k nepříčetnosti, ostatní se mu radši nepletli do cesty.
Příšery lezli po stěnách budovy, nebo minimálně ty které to uměli, několikrát se pokusili stáhnout Zabijáky dolů. Naštěstí zatím nikdo nezemřel, ačkoliv někteří už začínali být unavení. Zabíjeli příšery jednu po druhé, ale stejně stále přibývaly. Při tom množství jsem si musela pomyslet, jestli náhodou Noční můra nesvolala všechny příšery na světě. Ačkoliv to asi ne, protože to by jich bylo víc.
A Noční můra pořád nikde.
Nevěděla jsem, co mám dělat. Waryen mi přikázal, šetřit si síly pro Noční můru, ale mě se příčila skutečnost, že ostatní kolem mě bojují a já můžu jenom stát a sledovat vše kolem sebe.
Ani příšery, které pronikly na střechu jsem nesměla zabíjet, stejně se o ně postarali Teresa, Jack, Mike a Thomas.
Sledovala jsem, jak Nicholas bojuje s kalarisem. Snažil se k němu přiblížit ze strany, jelikož ještěr bude mít menší šanci se bránit, vzhledem k slepému oku. Kalaris ale nebyl tak hloupý, aby se nechal nachytat a ohnal se po Nicholasovi štíhlou tlapou s velkými drápy. Přitom švihl ocasem až srazil na zem Justina s kulometem.
,,Sakra!" Vykřikl můj bratr. ,,Zabij ho rychle!"
,,Justin má pravdu!" Podpořil ho Waryen. ,,Zbav se toho kalarise, hned!"
Nicholas je ignoroval, ačkoliv jsem si byla celkem jistá, že je moc dobře slyší.
Kalarise přestala bavit Nicholasova uhýbací taktika a přišpendlil k zemi Teresu, která stála poblíž.
,,Ne!" Vykřikl Justin a něco udělal. Kalaris najednou zmateně potřásl hlavou a já usoudila, že na něj Justin seslal nějakou iluzi, takže vidí něco, co neexistuje. Teresa se mu vykroutila zpod tlapy.
,,Sakra Nicholasi, zbav se ho nebo to udělám za tebe!" Zavrčel Waryen výhružně a v ruce mu zapraskaly blesky. Sotva dokončil poslední slovo, otočil se a poslal k zemi bleskem jednu z letících nestvůr.
,,Nemůžeš pochopit, co jsem ztratil!" Vykřikl Nicholas. Tvářil se nesmírně rozzuřeně a zároveň bolestně.
Waryen se na něj vážně podíval. ,,Myslíš?"
Nicholas si okamžitě uvědomil svou chybu, ale nic neřekl a otočil se zpátky ke kalarisovi, který zmateně vrčel a naslepo se oháněl kolem sebe. Nicholas se natáhl po kulometu, který vypadl Justinovi a namířil ho na kalarise. Prošpikoval mu hruď kulkami a ten elegantní ještěr bolestně zavřískal. Zhroutil se na zem a ve zlomku vteřiny se jeho tělo proměnilo v prach.
Nicholas chvíli nečinně sledoval hromádku popela, který rozvířil vítr, pak se obrátil, vrátil kulomet Justinovi a zaútočil svým ohněm na příšery dole.